Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

5 C 95/2026

Soud: Okresní soud v RakovníkuDatum rozhodnutí: 14. 9. 2026Č. j.: 5 C 95/2026-49Samosoudkyně: Mgr. Barbora KučerováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 12. 11. 2026Předmět řízení: pro 35 020 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSRA:2026:5.C.95.2026.1
neplatnost právního jednánínáklady řízeníbezdůvodné obohacenílhůtyneplatnost právního úkonudokazovánísmlouva o úvěrunáhrada nákladůexcespostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (57) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % ročně a částku [částka], se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdce poté, co zkoumal schopnost žalovaného splácet, s žalovaným uzavřel Smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytl žalovanému částku [částka]. Předmětnou částku se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost [právnická osoba]. a následně na žalobkyni. Dlužnou částku ve výši uplatněné v žalobě žalovaný dosud neuhradil, a to nejen právním předchůdcům žalobkyně, ale ani žalobkyni, přestože jej k tomu opakovaně vyzývala.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého zjistil níže uvedené skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

4. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. [hodnota] a kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] před poskytnutím úvěru vycházela z informací, že žalovaný byl svobodný, měl základní vzdělání, žil v pronajatém domě, byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba]. s příjmem [částka] měsíčně, jeho měsíční výdaje činily [částka] měsíčně.

5. Z výpisu účtu žalovaného č. [č. účtu] vedeného u společnosti [právnická osoba]. soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba]. s příjmem zhruba [částka] čistého. Jeho měsíční příjmy však nedostačovaly ke krytí jeho výdajů. V říjnu 2023 čerpal úvěry od společností [právnická osoba], [právnická osoba], [Anonymizováno] [právnická osoba]., v listopadu 2023 od společnosti [právnická osoba], a [Anonymizováno].cz, v prosinci 2023 a lednu 2024 opakovaně u společnosti [Anonymizováno], v lednu 2024 u společnosti [Anonymizováno] s.r.o., opakovaně [právnická osoba] atd. Zároveň je z výpisu zřejmé, že s úhradou jednotlivých úvěrů se žalovaný dostával do prodlení. Zůstatek účtu byl zpravidla nulový.

6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně – společnost: [právnická osoba] se na jejím základě žalovanému zavázala poskytnout úvěr do výše [částka] za úrokovou sazbu ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný se jej zavázal spolu s úrokem vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. RPSN úvěru činilo 5517,17 %.

7. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla společností [právnická osoba] poukázána částka [částka], dne , datum[částka] částka, a dne , datum[částka] částka, .

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba].

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti [právnická osoba]. na žalobkyni.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o postoupení pohledávky společnosti [právnická osoba]. a jejím následném postoupení na žalobkyni.

11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k vrácení dlužné částky před podáním žaloby ve věci. Výzva byla dle podacího lístku odeslána [datum].

12. Po zhodnocení shora uvedeného učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdce žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů před uzavřením smlouvy o úvěru k osobě žalovaného zjistil, že byl zaměstnán s příjmem [částka]. Dle výpisu z účtu žalovaného jeho výdaje přesahovaly jeho pravidelné příjmy ze zaměstnání. Žalovaný čerpal značné množství úvěrů u jiných společností, které řádně nesplácel. Následně byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobkyně spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Splátky však řádně a včas nehradil, a proto právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil. Poté byla pohledávka za žalovaným postoupena z právního předchůdce žalobkyně na společnost [právnická osoba]. a z této společnosti na žalobkyni, což právní předchůdce žalobkyně žalovanému písemně oznámil. Před podáním žaloby ve věci žalobkyně žalovaného opětovně vyzývala k úhradě dlužné částky, žalovaný však dlužnou částku dosud neuhradil.

13. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Konkrétně vycházel z ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů ve znění platném v době uzavření smlouvy. Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.o.s.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 odst. 1 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z.o.s. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 z.o.s. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ustanovení § 87 odst. 2 z.o.s. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.).

18. Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojena včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o.z. postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Podle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

19. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řádě zabýval tím, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uzavíral smlouvu jako spotřebitel a právní předchůdce žalobkyně při poskytnutí úvěru jednal v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že tak neučinil. Ačkoliv prověřil příjmy žalovaného, zcela liknavě přistoupil k hodnocení výdajů žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně nezjišťoval, jakou strukturu mají pravidelné výdaje žalovaného a nikterak je ani neověřoval. Přitom z předložených výpisů z účtu žalovaného, které měl právní předchůdce žalobkyně k dispozici, jednoznačně vyplývá, že výše výdajů, s níž právní předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruchopnosti žalovaného pracoval, neodpovídá faktickým výdajům žalovaného. Navíc je z nich zřejmé, že žalovaný čerpal celou řadu dalších úvěrů, které řádně nesplácel. Lze tedy uzavřít, že dle soudu právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr, aniž by řádně zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, proto soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je v projednávané věci absolutně neplatná. Absolutní neplatnost právního jednání potom působí přímo ze zákona ex lege a od počátku ex tunc, takže subjektivní občanská práva a občanskoprávní povinnosti z takového úkonu vůbec nevzniknou (soudní výrok o neplatnosti právního úkonu není třeba).

20. Žalovaný se však dle soudu bez právního důvodu na úkor právního předchůdce žalobkyně obohatil, když právní předchůdce žalobkyně žalovanému plnil a tento plnění přijal, aniž zde existoval platný závazek. Právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému částku [částka], z níž žalovaný dosud nic neuhradil. Danou částku žalovaný dosud nevrátil nejen právním předchůdcům žalobkyně, ale ani samotné žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními postoupena, a o čemž právní předchůdce žalobkyně žalovaného řádně informoval.

21. Z popsaných důvodů soud žalobě v rozsahu částky [částka] vyhověl. Povinnost uhradit dlužnou částku soud uložil žalovanému ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, která ve smyslu § 87 z.o.s. odpovídá tomu, že konkrétní poměry a možnosti žalovaného soudu nejsou známy, neboť žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní.

22. Naopak ve zbývající části soud žalobu zamítl, a to včetně žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny úvěru dle § 87 odst. 1 z.o.s., tedy v nové době splatnosti určené dohodou účastníků nebo soudem (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp.zn. [spisová značka], dle kterého je ustanovení § 87 z.o.s. ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení). Nárok žalobkyně na úroky z prodlení tak dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou částku ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem.

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití ustanovení § 151 ods.t 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější ([částka]) než žalobkyně ([částka]), v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Při posuzování úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci potom soud přihlédl i ke kapitalizované výši příslušenství (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR z sp. [spisová značka] ze dne [datum] a nález ústavního soudu sp. I US 2717/08).

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací