Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekVyhověno

Spisová značka

6 C 111/2024

Soud: Okresní soud v RakovníkuDatum rozhodnutí: 23. 8. 2024Č. j.: 6 C 111/2024-97Samosoudce: Mgr. Pavel MydlaAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 24. 9. 2024Předmět řízení: o zaplacení 87 615,80 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSRA:2024:6.C.111.2024.1
zastavení řízeníbezdůvodné obohaceníinsolvencesmlouva nájemnísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 19. 11. 2026 máme 605 157 z 615 941 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (62) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení, dále ohledně částky [částka], jakož i ohledně úroku ve výši 71,04 % p.a. z částky [částka] od29. 3. 2024 do [datum] ve výši [částka], úrok ve výši 14,75 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], se řízení zastavuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši [částka].

Odůvodnění

1. Žalobou z [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení1) pohledávky ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení,2) pohledávky ve výši [částka],3) úroku ve výši 71,04 % p.a z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 14,75 % p.a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka].Žalobu odůvodnila zejména tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru ve výši [částka], který byl žalovanému vyplacen [datum], přičemž byla sjednána nominální úroková sazba ve výši 71,04 % ročně ve 48měsíčních splátkách po [částka]. Žalobkyně v žalobě uvedla, že zohlednila platby žalovaného ve výši [částka] s tím, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze [datum], kde předně upozorňuje, že po něm nebylo požadováno doložení výdajů. Žalovaný potvrdil, že určený obnos peněz obdržel a má zájem jej vrátit, jedná se však o bezdůvodné obohacení, neboť úvěrová smlouva je absolutně neplatná. K neplatnosti smlouvy žalovaný namítl, že je zde nedostatek jednání prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Dále namítá rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy s ohledem na výši RPSN, a nakonec namítá rovněž nedostatečné splnění povinnosti žalobkyně posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. K posouzení úvěruschopnosti žalovaný namítá, že žalobkyně nepostupovala s řádnou péčí, neboť neprověřila řádně výdaje žalovaného. S odbornou péčí znamená, že věřitel se nespokojí s pouhými nepodloženými prohlášeními spotřebitele, ale sám aktivně zjišťuje a prověřuje údaje poskytnuté spotřebitelem. Závěrem žalovaný navrhl částečné zamítnutí žaloby s tím, že žádá, aby jistina byla ponížena o [částka], které již uhradil s tím, že je ochoten jednorázově uhradit [částka] s ohledem na možnost opatřit finanční prostředky z rodiny. Žalovaný žádá soud, aby zvážil nepřiznání nákladů žalobkyni podle § 150 občanského soudního řádu.

3. Na odpor žalovaného reagovala žalobkyně zpětvzetím na základě podání z [datum], doplněného podáním z [datum] s tím, že požaduje již pouze jistinu ve výši [částka] bez úroků. Ve zbývajícím rozsahu, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, proto soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, odst. 2 občanského soudního řádu řízení k zpětvzetí zastavil.

4. Pokud jde o ověření výdajové stránky hospodaření žalovaného, žalobkyně v podání z24. 6. 2024 uvedla, že to byl žalovaný, kdo uvedl náklady na bydlení ve výši [částka], představující nájemné a inkaso s tím, že žalobkyně vycházela z poctivosti jednání žalovaného. Žalobkyně připustila, že nemá k dispozici doklad o výši nájemného. K ostatním výdajům žalovaného, žalobkyně uvedla, že další doklady k dispozici nemá a žalobkyně se spoléhala na prohlášení žalovaného s tím, že vyšla z částky minimálních výdajů ve výši [částka] dle zákona o životním a existenčním minimu. Žalobkyně shrnula, že základ pro určení úvěruschopnosti spotřebitele vytváří žadatel o úvěr, v tomto ohledu žalobkyně argumentuje trestně právní judikaturou s tím, že žalobkyně považuje zkoumání úvěruschopnosti žalovaného za dostačující. V tomto ohledu žalobkyně doložila kartu hodnocení klienta, kde jsou uvedeny příjmy žalovaného vyplývající ze zaměstnání ve výši [částka] měsíčně, a dále jsou uvedeny výdaje celkem [částka] představující životní minimum [částka], a dále náklady na bydlení [částka]. U výdajů je uvedena rezerva [částka].

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný od žalobkyně obdržel částku ve výši [částka], kdy na tuto uhradil [částka].

6. Při právním posouzení nároku uplatněného žalobkyní v podané žalobě soud vyšel z ustanovení § 2395 občanského zákoníku a dále z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, § 2 odst. 1, § 86 a § 87, odst. 1 citovaného zákona.

7. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, kdy dospěl k závěru, že tomu tak nebylo, neboť v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně řádně neověřila výdajovou stránku žalovaného. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, je kromě ochrany spotřebitele postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, jenž nedostatečně posoudí úvěruschopnost žadatele o úvěr, neboť upřednostnil svůj ekonomický zájem tento úvěr poskytnout, čímž však zapříčinil neplatnost úvěrové smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.

8. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (k tomu srovnej zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]), vyplývá, že věřitel své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, kdy dostatečnými informacemi dokládající úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele; odborná péče naopak předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit.

9. V tomto ohledu nejsou splněny povinnosti žalobkyně, pokud jde o povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, pokud jde o jeho výdajovou stránku, neboť žalobkyně v rozporu s výše citovanými závěry vycházela pouze z tvrzení žalovaného, jehož výdaje kalkulovala v tvrzených nákladech na bydlení spolu s částkou životního minima. V dané věci proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzovaní úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka, neboť nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopný dostát svých závazků. Žalobkyně, jak vyplývá z předložených listin, postupovala při prověřování úvěruschopnosti žalovaného formálně, a spokojila se s tím, jaké informace žalovaný uvedl, aniž by je ověřila z podkladů, které si měla od žalovaného vyžádat. Bližší ověření u žalovaného se týkalo pouze jeho příjmů, nebyly však zkoumány deklarované náklady na bydlení a domácnost, ani další běžné měsíční výdaje. Ani relativně vyšší příjem žalovaného není dostatečným podkladem pro řádné posouzení jeho úvěruschopnosti, neboť žalovaný mohl být v dané době zatížen dalšími dluhy, které jeho příjem nemusely pokrýt, proto je nutné v přiměřeném rozsahu zkoumat nejen pravidelný příjem, ale pravidelné, respektive nutné výdaje. Posouzení úvěruschopnosti přitom není pouhou statistickou záležitostí, kdy není smyslem zjistit, zda by průměrná osoba v postavení žadatele o úvěr byla schopna poskytnutý úvěr splácet, ale účelem zákona ji opravňuje zjistit, zda v daném případě právě tento a nikoli jiný dlužník bude schopný dostát svých závazků. Jde o konkrétního žadatele a jeho úvěruschopnost, nikoli o úvěruschopnost obecnou.

10. Pro závěr o úvěruschopnosti je proto třeba, aby byl doložen jak příjem, tak i pravidelné měsíční výdaje, k čemuž, pokud jde o výdaje, postačí například nájemní smlouva, smlouvy o případných dalších úvěrech či zápůjčkách, výpisy z účtu, z nichž jsou obvykle jak pravidelné měsíční výdaje, tak i příjmy dobře patrné. Zákonná povinnost posouzené úvěruschopnosti přitom zprostředkovaně chrání celou společnost, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, předložení a insolvence v podobě úpadku spotřebitele a osob na něm závislých (obdobně srovnej výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu). Poskytnutí úvěru proto v daném případě nejen odporuje zákonu, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi účastníky ve smyslu § 588 občanského zákoníku neplatná i z tohoto důvodu.

11. Plnění poskytnuté žalobkyní žalovanému po odečtení provedených úhrad, je proto třeba po právní stránce kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení, neboť se jedná o plnění bez právního důvodu ve smyslu § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V uvedeném rozsahu pak s ohledem na shodná tvrzení účastníků, soud podané žalobě vyhověl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

12. O lhůtě k plnění pro vrácení jistiny, soud rozhodl za situace, kdy žalovaný sám uvedl, že je schopen zbývající dlužnou částku uhradit jednorázově z prostředků, poskytnutých mu rodinou. Soud proto stanovil 3denní pariční lhůtu v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž soud aplikoval také ustanovení § 146 odst. 2 občanského soudního řádu, neboť to byla žalobkyně, kdo zavinil zastavení řízení. V předmětné věci je třeba v souladu se závěry vyslovenými již v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] přihlédnout při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu k celému předmětu řízení včetně příslušenství, kdy, pokud jde o úroky, vycházel soud ze skutečnosti, že uplatněné úroky žalobou žalobkyně požadovala až do data podání, kterým učinila zpětvzetí. Úrok pod bodem 1. petitu žaloby, pak žalobkyně požadovala od [datum] do [datum] a úrok pod bodem 3. petitu žaloby žalobkyně požadovala od [datum] do [datum]. Celkem činí veškeré nároky žalobkyně uplatněné v žalobě do výše uvedených dat částku [částka]. Úspěchu žalobkyně přitom odpovídá toliko částka [částka]. Od úspěchu žalobkyně ve výši 61,55 % je pak třeba odečíst její neúspěch ve výši 38,45 %, kdy výsledná hodnota ve výši 23,10 % je určující pro přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyně.

14. Žalobkyně má vůči žalovanému nárok na náhradu nákladů za zastoupení žalobkyně advokátem za 2 úkony právní služby tak, jak je požadováno v podané žalobě, kdy před výše uvedenou redukcí činí odměna za jeden úkon právní služby [částka], vypočteno z tarifní hodnoty ve výši [částka], jak uvedeno v žalobě v souladu s § 7, 11 advokátního tarifu. Ke každému úkonu právní služby je třeba připočíst režijní paušál dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, je třeba tuto připočíst k odměnám a paušálním náhradám výše uvedeným. Celkem náhrada nákladů řízení před výše uvedenou redukcí činí [částka], přičemž je třeba připočíst také zaplacený soudní poplatek ve výši [částka].

15. Z celkové výše nákladů řízení [částka], pak 23,10 % činí [částka] po zaokrouhlení na celé koruny. V souladu s ustanovením § 149 odst. 3 občanského soudního řádu soud uložil žalovanému, aby náhradu nákladů řízení uhradil k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k úhradě soud v souladu s jistinou určil podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Z výše uvedeného vyplývá, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval podle výše citovaných ustanovení, která na danou věc plně dopadají, neboť žalovaný si byl vědom svého dluhu vůči žalobkyni, a nepřipadá proto v úvahu postup mimořádný ve smyslu ustanovení § 150 občanského soudního řádu.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací