Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení 11,5 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.
Odůvodnění
Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení dlužného [částka] s příslušenstvím. Žalobce poskytl žalovanému postupnou výplatou od [datum] do [datum] úvěr [částka] na základě smlouvy z [datum]. Jelikož žalovaný úvěr nesplatil v dohodnuté době, vzniklo žalobci právo na zaplacení dlužné jistiny [částka], poplatků [částka], [částka], [částka], dále smluvního úroku [částka], a také smluvní pokuty [částka], jež byla sjednána ve výši 0,1% denně podle čl. VIII/1 smlouvy. Žalobce se rozhodl, že bude smluvní pokutu účtovat pouze za prvních 90 dnů, tedy od 18. července do [datum].Žalovaný se nevyjádřil.Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci: žalobce jako úvěrující uzavřel [datum] s úvěrovaným žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle níž mu postupně vyplatil [částka] (smlouva o úvěru, přehled bankovních transakcí, ověření identity žalovaného, potvrzení RB o výplatách pod v.s. smlouvy). Úvěr byl sjednán jako bezúčelový, s limitem čerpání až 14,8 tis. Kč, s roční procentní sazbou nákladů 2072,1 % a s poplatky (další podstatné ujednání ve smlouvě). Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, přiložil žalobce pouze vlastní interní listiny, do nichž zapracoval prohlášení žalovaného a jím případné předložené listiny. Žalovaný měl sdělit příjem [částka]. Dále měl žalobce nahlížet do dlužnických registrů (interní listiny žalobce ke zkoumání úvěruschopnosti žalované).Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 o.z.).Podle §§ 86 a 87 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, žePosouzení úvěruschopnosti spotřebitele(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.(2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.(3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Podle § 588 oz. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Soud hodnotil provedené důkazy zvlášť a v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje ke všemu, co za řízení vyšlo najevo. Žalobce sice prokázal, že účastníci uzavřeli v tvrzeném postavení úvěrovou smlouvu a že žalovanému postupnými výplatami vyplatil v součtu [částka], nicméně při zkoumání jeho úvěruschopnosti se omezil pouze na jím poskytnuté údaje, a snad i předložený výpis z účtu s mzdovými výplatními páskami, aniž by nad rámec nahlížení do dlužnických registrů zkoumal jeho běžné výdaje; ostatně jeho zjištění jsou předkládána na interních listinách. Žalobce rovněž nevzal v potaz, jaký extrémní náklady spotřebitelského úvěru má žalovaná splatit (přes 2072,1% ročně). Soud proto dospěl k závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní k otázce řádného zkoumání úvěruschopnosti. Smlouva o úvěru je tedy ze zákona neplatná, pročež soud přiznal žalobci právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z., kdy žalovaný získal jistinu úvěru [částka], na niž splatil [částka] (tvrzení žalobce), což ve výsledku činí dlužnou jistinu [částka]. Vedle popsaného hlavního důvodu neplatnosti by však soud hodnotil jako neplatné též ujednání o úroku a o poplatku za sjednání úvěru, kdy roční procentní sazba nákladů přes 2072 % extrémně převyšuje očekávatelnou hodnotu; tedy ujednání o úroku a o poplatku by bylo neplatné též podle § 588 o.z.Soud tedy výrokem I přiznal žalobci právo na zaplacení dlužné jistiny úvěru, coby předmětu bezdůvodného obohacení ve výši [částka], a také zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o.z. a nařízení č. 351/2013 Sb., ode dne doručení žaloby, neboť listiny prokazující doručení předžalobní výzvy, z niž by bylo možné obsahově dovodit požadavek na vydání dlužné jistiny, představují toliko potvrzení slovenské soukromé obchodní společnosti, o jejímž zapojení do procesu doručování nebylo ze strany žalobce předneseno žádné relevantní tvrzení. Soud nemůže potvrzení takové společnosti hodnotit obdobně, jako např. potvrzení [právnická osoba], jež má právním předpisem jasně vymezený režim práv a povinností.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1,2 a podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěch žalovaného převážil úspěch žalobce; nicméně náklady žalovaného nevyšly najevo.Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 o.s.ř., když důvod k jinému určení nezjistil.