Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, vše ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů [částka] ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a také částky [částka], jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a také částky [částka], jako smluvní pokuty. Žalovaná si vzala od žalobce zápůjčku 10 tis. Kč za poplatek [částka], kterou nesplatila řádně a včas. Zápůjčka byla sjednána smlouvou z [datum]. Žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, nicméně pokud by soud dospěl pro absenci důkazů k závěru, že dané tvrzení není prokázané, nechť žalobci přizná plnění z titulu bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaná se nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci: žalobce poskytl žalované [datum] zápůjčku 10 tis. Kč bezhotovostně na její účet (výpis z účtu žalobce). Smlouva o zápůjčce byla uzavřena na dálku v elektronické formě. Žalovaná se v ní zavázala zaplatit poplatek [částka] a smluvní pokutu 0,1% denně z dlužné částky za každý den prodlení, jakož i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] (smlouva, vop). Žalobce zaslal [datum] žalované předžalobní upomínku, ale žalovaná nezaplatila (upomínka, podací arch, tvrzení žalobce).[právnická osoba] nepřítomnost žalobce nemohl soud poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k tomu, aby tvrdil a označil důkazy, kterak zkoumal úvěruschopnost žalované, jež zjevně vystupovala při uzavření smlouvy o zápůjčce jako spotřebitel. Pokud žalobce neunáší takové břemeno, vychází soud z toho, co je tvrzeno a prokázáno, neboť poučení lze poskytnout pouze přítomnému účastníku. Součástí poučení by bylo rovněž to, že Soudní dvůr Evropské unie vyložil povinnost zkoumat úvěruschopnost na bázi povinnosti, bez námitky. Pokud dospěje soud členského státu k závěru, že povinnost nebyla splněna, vyvodí z toho následky vad právního jednání, tudíž v intencích zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy (rozhodnutí SDEU zn. C-679/18 z [datum], položené mu Okresním soudem v [adresa]).5. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.6. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 2390 o.z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.8. Podle § 1813 o.z. platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud hodnotil provedené důkazy zvlášť a v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje ke všemu, co za řízení vyšlo najevo. Účastníci uzavřeli elektronickou formou smlouvu o zápůjčce a prakticky stejnou formou, tedy bezhotovostním převodem, žalobce zápůjčku žalované předal. Soud o uzavření smlouvy nepochyboval. Soud však dospěl k odlišnému závěru ohledně splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. Žalobce ji podle doložených listin zkoumal nedostatečně, neměl výpis z účtu žalované, neměl žádné listiny k jejím životním nákladům; vyšel toliko z tvrzení žalované. Pak je smlouva neplatná; k neplatnosti musí soud podle shora uvedeného výkladu SDEU hledět bez námitky. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaná dluží žalobci nesplacenou jistinu zápůjčky z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z. (10 tis. Kč minus uhrazených [částka] = [částka]), a zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, protože smluvní pokuta, poplatek a náklady upomínání měly základ v neplatné smlouvě. Jde-li o počátek prodlení, shledal soud k [datum] první den prodlení žalované, neboť jí žalobce odeslal upomínku [datum], k čemuž soud přičetl 3 dny na základě zákonné domněnky doby dojití (§ 573 o.z.) a také 3 dny k plnění podle obsahu upomínky. Pokud jde o míru úroku z prodlení, činila k počátku druhého pololetí 2024 reposazba vyhlášená Českou národní bankou hodnotu 4,75%, což v součtu s osmi procentními body podle nařízení č. 351/2013 Sb. činí výsledných 12,75% ročně.13. O povinnosti k náhradě nákladů rozhodl soud podle § 151 odst. 1,2 a § 142 odst. 2 o.s.ř., když přihlédl ke skutečnosti, že byl žalobce převážně úspěšný v rozsahu 22 % (úspěch [částka] představuje 61% původně žalované částky, zatímco zamítnutá část představuje 39% původně žalované částky; rozdíl mezi 61 a 39% činí výsledných 22%). Náhrada obnáší zaplacený poplatek [částka], odměnu zástupce z formulářově uplatněného nároku za převzetí věci, sepis upomínky a sepis žaloby podle § 14b vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tj. 3 x [částka], a k ní paušální náhradu hotových výdajů 3 x [částka] podle téhož ustanovení AT; a také náhradu 21% dph ve výši [částka]. Celkem bez krácení obnáší náhrada [částka], po krácení 22% činí [částka]. Soud nepřiznal žalobci náhradu za podání učiněná v souvislosti s výzvou, aby při jednání předložil listiny ke zkoumání úvěruschopnosti, neboť takovou povinnost měl splnit již při podání žaloby (§ 79 odst. 2 o.s.ř.). Náhradu musí žalovaná zaplatit k rukám zástupkyně žalobce podle § 149 o.s.ř.14. Lhůty k plnění určil obecné podle § 160 o.s.ř., jelikož k jinému určení neshledal důvod.