Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení 12 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na poměrnou náhradu nákladů [částka], ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení [částka] s příslušenstvím, protože nesplnil peněžité závazky ze smlouvy o úvěru ze [datum] vůči úvěrující [právnická osoba].[IČO] IČO, , která mu poskytla úvěr 40 tis. Kč za úrok 78,07% ročně, který měl nabíhat až do úplného splacení jistiny úvěru, nicméně úvěrující se rozhodl jej požadovat do kapitalizované výše [částka]. Žalovaný na úvěr splatil jen [částka]. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě postupní smlouvy z [datum]. Úvěrující zkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně, když měl k dispozici jeho prohlášení o poměrech, mzdové výplatní pásky, a nahlížel do dlužnických registrů.
2. Žalovaný se nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním a k závěru o skutkovém stavu věci: jestliže [právnická osoba]. poskytla žalovanému úvěr 40 tis. Kč za úrok 78,07% ročně, fakticky s roční procentní sazbou nákladů 113% dne [datum] (smlouva o úvěru, občanský průkaz žalovaného, potvrzení banky o výplatě na účet žalovaného), učinila tak na podkladě prohlášení žalovaného, údaje o nemocenské žalovaného [částka] z [datum], aniž by byly blíže zkoumány jiné příjmy žalovaného. Naopak se z výpisu NRKI podává předlužení žalovaného v důsledku jiných nesplacených závazků v hodnotě [částka] (výpis z účtu žalovaného u RB, výpis z dlužnických rejstříků Solus a NRKI, prohlášení žalovaného k svým poměrům). Žalovaný splatil jen 3117 tis. Kč (tvrzení žalobce). Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným postupní smlouvou z [datum] (postupní smlouva, společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávky).
4. Podle § 2395 o.z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 86 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 téhož zákona platí, že(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.(2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.(3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
7. Soud hodnotil provedené důkazy zvlášť a v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje ke všemu, co za řízení vyšlo najevo.
8. Žalobce prokázal aktivní věcnou legitimaci k vymáhání pohledávky na žalovaném, neboť se stal právním nástupcem úvěrující nebankovní společnosti, jež poskytla žalovanému úvěr. Předchůdce žalobce nezkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně v tom smyslu, že měl k dispozici pouze údaj o nemocenské v jednom měsíci, nepřevyšující částku 7 tis. Kč, zatímco z dlužnických rejstříků se podává dluh přes 280 tis. Kč.
9. Soud shledal ve smluvním ujednání významný rozpor s dobrými mravy, a sice výši roční procentní sazby nákladů 113%, kterou nelze hodnotit jinak, než jako vedoucí k neplatnosti ujednání o ceně peněz (§§ 580 a 588 o.z.). Nejvyšší soud považuje ve své rozhodovací praxi, např. [spisová značka] (RPSN 134,53%), ale i v dalších např. [spisová značka] (RPSN 94,98%) a [spisová značka] (RPSN 62,5%) sazbu za nepřípustnou.
10. Soud tedy dospěl k závěru, že se se žalobci nepodařilo prokázat řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pokud jde o ověření jeho výdajů a schopností úvěr splácet. Odkaz na pouhý výpočtový model nestačí; ostatně splatil-li spotřebitel pouhé [částka], ukazuje se ve výsledku, že řádné prověření kredibility neproběhlo. Smlouva o úvěru je tedy neplatná, a žalobci náleží pouze neplacená jistiny úvěru, coby pohledávka z bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z. ([částka] na jistině minus splacených [částka] = [částka]) Soud přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení podle § 1931 o.z. a nařízení č. 351/2013 Sb., ale až od marného uplynutí lhůty k plnění podle předžalobní výzvy, jež byla odeslána [datum]. Výzva obsahovala dodatečnou lhůtu k plnění 3 dny, tedy první den prodlení mohl nastat až od [datum], neboť domněnka dojití výzvy do sféry adresáta nastala podle § 573 o.z. ke dni [datum] a teprve od daného dne mohla běžet dodatečná lhůta k plnění v délce tří dnů. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť se opírala o neplatnou smlouvu o úvěru.
11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o.s.ř., za použití § 142 odst. 2 o.s.ř., když přiznal úspěšnějšímu žalobci poměrnou náhradu, přihlížeje k tomu, e měl žalobce úspěch 77% a žalovaný 23%, tudíž výsledný poměr náhrady činí 54%. K náhradě náleží zaplacený soudní poplatek [částka], odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby 3 x [částka] za převzetí věci, sepis upomínky, sepis žaloby podle § 14b vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu; a dále paušální náhrada hotových výdajů 3 x [částka] podle téhož předpisu; a dále 21% náhrada dph podle § 151 odst. 2 o.s.ř. ve výši [částka]. Součtem náhrada obnáší [částka] x výsledný poměr úspěchu (0,54) = [částka]. Žalovaný musí náhradu zaplatit k rukám zástupce žalobce (§ 149 o.s.ř.).
12. Lhůtu k plnění určil soud obecnou (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), aniž by zjistil důvod k jinému určení.