Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení 12 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, vše ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na poměrnou náhradu nákladů [částka], ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 16,9 tis. Kč s příslušenstvím, protože si od něho vzal úvěr 13 tis. Kč na základě smlouvy o úvěru číslo [hodnota] za úrok 3,9 tis. Kč. Žalovaný úvěr nesplatil ani po upomínce.
2. Žalovaný souhlasil s tím, že dluží jistinu úvěru, se zbytkem žalované částky nesouhlasil, protože žalobce nezkoumal řádně jeho úvěruschopnost, ani neměl snahu o řešení mimosoudní, kdy žalovaný žádal splátky, ale žalobce nevyhověl.
3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím zjištěním a k celkovému závěru o skutkovém stavu věci: jestliže žalobce jako úvěrující poskytl žalovanému spotřebiteli úvěr 13 tis. Kč na základě smlouvy ze [datum] číslo [hodnota], a to za úrok 3,9 tis. Kč s roční procentní sazbou nákladů 2355% (smlouva o úvěru, potvrzení o provedené výplatě úvěru ze [datum], formulář s údaji pro spotřebitele), neprokázal řádné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (nedostatečná tvrzení a žádné důkazy k této otázce). Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky upomínkou, jež byla odeslána [datum] (upomínka, poštovní podací lístek).[právnická osoba] nepřítomnost žalobce nemohl soud poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k tomu, aby tvrdil a označil důkazy, kterak zkoumal úvěruschopnost žalovaného, který zjevně vystupoval při uzavření smlouvy o úvěru jako spotřebitel. Pokud žalobce neunáší takové břemeno, vychází soud z toho, co je tvrzeno a prokázáno, neboť poučení lze poskytnout pouze přítomnému účastníku. Součástí poučení by bylo rovněž to, že Soudní dvůr EU vyložil povinnost zkoumat úvěruschopnost na bázi úřední povinnosti. Pokud dospěje soud členského státu k závěru, že povinnost nebyla naplněna, vyvodí z toho následky vad právního jednání, tudíž v intencích zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy (rozhodnutí Evropského soudního dvora o předběžné otázce sp.zn. C-679/18 z [datum], položené mu Okresním soudem v [adresa]).5. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.6. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 2991 o.z. platí, že(1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.(2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Soud hodnotil provedené důkazy zvlášť a v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje ke všemu, co za řízení vyšlo najevo. Účastníci uzavřeli elektronickou formou smlouvu o úvěru a prakticky stejnou formou, tedy bezhotovostním převodem, žalobce úvěr žalovanému vyplatil. Soud tedy o uzavření smlouvy nepochyboval. Soud však dospěl k odlišnému závěru ohledně splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Žalobce ji podle doložených listin zkoumal nedostatečně, neměl výpis z účtu žalovaného, výplatní pásky, ani jiné listiny k jeho příjmu; a dále neměl žádné listiny k jeho životním nákladům; vyšel toliko z tvrzení žalovaného. Pak je smlouva neplatná; k neplatnosti musí soud podle shora uvedeného výkladu Soudního dvora EU hledět bez námitky. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný dluží žalobci nesplacenou jistinu zápůjčky z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z. a zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z., u něhož však shledal pozdější okamžik prodlení žalovaného, než navržené datum [datum]. Zatímco žalobce odvozoval počátek prodlení ode dne následujícího pod dni, kdy měl žalovaný úvěr nejpozději splatit, soud jej zjistil na základě zákonné domněnky doby dojití upomínky. Jestliže soud žalobě vyhověl z titulu bezdůvodného obohacení, mohl se žalovaný dostat do prodlení až v návaznosti na výzvu k jeho vydání. Předžalobní upomínka byla odeslána [datum], soud tedy přičetl 3 dny domněnky doby dojití podle § 573 o.z. a zjistil jako první den prodlení [datum]. Ve zbylém rozsahu žalobu zamítl, protože nároky na zaplacení úroku a širšího zákonného úroku z prodlení nevznikly platně.11. O povinnosti k náhradě nákladů rozhodl soud podle § 151 odst. 1,2 a § 142 odst. 2 o.s.ř., když přihlédl ke skutečnosti, že byl žalobce úspěšný pouze v rozsahu 76,9 % žalované částky, neboť jeho úspěch představuje částka 13 tis. Kč, zatímco neúspěch částka 3,9 tis. Kč, přičemž rozdíl činí 9,1 tis. Kč, což je právě 53,8 % celkově žalované částky (jistiny, poplatku a smluvní pokuty; k ostatnímu příslušenství nelze při výpočtu přihlížet, neboť jde jen o vedlejší nároky). Výsledná náhrada nákladů je dána soudním poplatkem [částka], odměnou zástupce žalobce za převzetí věci, sepis upomínky a za sepis žaloby, což je 3 x [částka] podle § 14b advokátního tarifu vyhl.č. 177/1996 Sb. účinného od [datum], a podle téhož ustanovení též paušální náhradou hotových výdajů zástupce žalobce 3 x [částka]; a dále 21% náhradou daně z přidané hodnoty, což je 0,21 x (1200 + 300) = [částka]. Součet uvedených položek činí [částka], přičemž výsledek při zohlednění poměrného úspěchu žalobce činí 2615 x 0,538 = [částka]. Náhradu musí žalovaný zaplatit k rukám zástupce žalobce podle § 149 o.s.ř.12. Lhůty k plnění určil obecné podle § 160 o.s.ř., jelikož k jinému určení neshledal důvod.