Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 6. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 373 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Tvrdil, že jeho právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], jednala se žalovaným o uzavření smlouvy o úvěru. Uzavření vlastní smlouvy žalobce nemůže prokázat. Avšak právní předchůdkyně žalobce poskytla žalovanému celkem částku 20 000 Kč, a to bankovním převodem na účet žalovaného. Žalovaný nic z toho nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla následně smluvně postoupena na žalobce. Žalobce vyzval žalovaného k vrácení této částky tzv. předžalobní výzvou ze dne 26. 12. 2024, kde určil lhůtu pro vrácení částky v délce 10 dnů. Jelikož ani poté žalovaný nic neuhradil, požadoval po něm žalobce i úrok z prodlení v zákonné výši jdoucí ze žalované částky od 6. 1. 2025 do zaplacení.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, nedostavil se ani k soudnímu jednání, ke kterému byl včas a řádně předvolán, aniž by z důležitého důvodu požádal o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).
3. Z potvrzení o provedené platbě prostřednictví ThePay, a.s., jakož i ze zprávy [právnická osoba]., bylo shodně zjištěno, že dne 19. 8. 2023 byla na účet žalovaného připsána platba ve výši 5 000 Kč a poté dne 20. 8. 2023 ještě platba ve výši 15 000 Kč od společnosti , právnická osoba4. Ze smluv o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ve výši 20 000 Kč byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba] a z této společnosti pak na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 26. 12. 2024.5. Před podáním žaloby by žalovaný žalobcem znovu zvláště vyzván k úhradě žalované částky s tím, že byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou, výzvy ze dne 26. 12. 2024 byla žalovanému doručována doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku.6. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle § 1723 odst. 2 občanského zákoníku ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použití přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobce poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, aniž by pro to svědčil nějaký právní důvod. Žalovaný z této částky nic nevrátil, ačkoliv byl k tomu vyzýván. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč, které je žalovaný povinen ve smyslu § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník), vydat. Následně byla tato pohledávka za žalovaným smluvně dle § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena na žalobce. Proto soud uložil žalovanému povinnost žalovanou částku zaplatit právě žalobci. A protože dle § 1880 občanského zákoníku platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě také v části týkající se příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 20 000 Kč od 6. 1. 2025 do zaplacení. Na ten vzniklo právní předchůdkyni žalobce a posléze žalobci právo dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 1723 odst. 2 občanského zákoníku ve spojením s § 573 občanského zákoníku a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 373 Kč, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny advokáta určené dle § 6, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, dále jen a. t., za provedené úkony právní služby ve výši 2 x 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva do 31. 12. 2024) a 1 x 400 Kč (žaloba po 1. 1. 2025), z částky 3 x 100 Kč coby paušální náhrady hotových výdajů advokáta k uvedeným úkonům právní služby dle § 14b odst. 5 a. t., z 21 %DPH z uvedených částek kromě soudního poplatku, tedy z částky 1 300 Kč, ve výši 273 Kč.11. Pro úplnost k tomu soud dodává, že bylo namístě při určení výše náhrady nákladů řízení aplikovat § 14b a. t., neboť návrh na zahájení řízení byl žalobcem podán na ustáleném vzoru, jaký podává žalobce u soudu opakovaně ve věcech skutkově i právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti (např. 10C 300/2024). Rovněž byly naplněny i ostatní podmínky aplikace tohoto ustanovení, tedy že jde o peněžitý spor, jehož výše nepřesahuje 50 000 Kč a žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.