Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 693 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení další částky 52 412,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 941,04 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 61 105,55 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 12,9 % ročně z částky 56 020,55 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 12,9 % ročně z částky 2 549 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 429 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení další částky 39 345,63 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 031,68 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 774,63 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 38 699,33 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 1 624,30 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení celkové částky 103 880,18 Kč s příslušenstvím, a to ze dvou samostatných nároků. V případě prvého nároku tvrdil, že jeho právní předchůdkyně, [právnická osoba]., uzavřela se žalovaným dne 1. 9. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, který byl veden na úvěrovém účtu č. [č. účtu]. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že uvedené bance poskytnutou částku vrátí a zaplatí jí i sjednané úroky a případné poplatky, ceny či sankce dle ceníku banky. Konkrétně se žalovaný zavázal uhradit celkovou dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách. Posléze však přestal splátky hradit, což vedlo ke zesplatnění celého úvěru ke dni 27. 9. 2023. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobce. Ke dni postoupení, tedy ke dni 1. 2. 2024, činila pohledávka za žalovaným celkem 64 046,59 Kč, z čehož částka 56 020,55 Kč činila dlužnou jistinu úvěru, částka 2 549 Kč dlužný úrok, částka 2 941,04 Kč dlužný úrok z prodlení a částka 2 536 Kč pak představovala dlužné poplatky. Žalovaný ani poté nic nezaplatil. Proto se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení všech těchto částek a nadto po žalovaném požadoval i úhradu úroků z úvěru ve výši 12,90 % ročně z částky 2 549 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, úroků z úvěru ve výši 12,90 % ročně z částky 56 020,55 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 61 105,55 Kč (dlužná jistina, dlužné úroky, dlužné poplatky) od 2. 2. 2024 do zaplacení.
2. K druhému nároku žalobce tvrdil, že žalovaný opět se [právnická osoba]. uzavřel smlouvu o úvěru, a to dne 4. 8. 2019, kdy úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [č. účtu]. Na základě této smlouvy uvedená banka poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit i sjednaný úrok a poplatky, ceny a sankce dle ceníku banky. Konkrétně se žalovaný zavázal celkovou dlužnou částku bance splatit pravidelnými měsíčními splátkami. Posléze však tento závazek porušil, splátky přestal hradit, a proto banka celý úvěr ke dni 27. 9. 2023 zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla smluvně postoupena na žalobce. Ke dni postoupení, tedy ke dni 1. 2. 2024, činila pohledávka za žalovaným celkem 44 806,31 Kč, z čehož částka 38 699,33 Kč představovala dlužnou jistinu úvěru, částka 1 624,30 Kč dlužný úrok, částka 2 031,68 Kč dlužný úrok z prodlení a částka 2 451 Kč dlužné poplatky. Žalovaný ani poté nic nezaplatil. Proto se žalobce po něm domáhal zaplacení všech uvedených částek a nadto požadoval i úrok z úvěru ve výši 11,90 % ročně z částky 1 624,30 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, úrok z úvěru ve výši 11,90 % ročně z částky 38 699,33 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 42 774,63 Kč (dlužná jistina, dlužné úroky, dlužné poplatky) od 2. 2. 2024 do zaplacení.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Nedostavil se ani k jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, aniž by z důležitého důvodu požádal o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).
4. Soud ze smlouvy o úvěru ze dne 1. 9. 2019 zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba]. smlouvu, ve které se uvedená banka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku dané bance vrátit spolu se sjednanými úroky nejpozději do 15. 9. 2027, a to formou pravidelných měsíčních splátek po 1 189 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 12,90 % ročně. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že banka bude úroky z úvěru připisovat k jistině úvěru a stanou se její součástí, budou tedy úročeny spolu s jistinou. Splátky měly být realizovány inkasem z účtu žalovaného. Smlouva obsahovala i ujednání, že žalovaný bude v souvislosti s úvěrem platit veškeré ceny podle ceníku banky. Zajištění ve smlouvě sjednáno nebylo. Dále bylo ve smlouvě sjednáno pojištění tak, že žalovaný přistoupil k rámcové smlouvě s Kooperativou pojišťovnou, a.s., za což se žalovaný zavázal hradit paušální měsíční úhradu, která ke dni uzavření smlouvy činila 112 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo pro případ prodlení se splacením více než 2 splátek bylo sjednáno oprávnění banky prohlásit celý úvěr za splatný a žádat jednorázové zaplacení všech dluhů. Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]. – Soukromá klientela, jakož i její Ceník pro soukromou klientelu. Před uzavřením smlouvy o úvěru banka posuzovala úvěruschopnost žalovaného, vyšla přitom ze zjištění, že příjem žalovaného činí 27 000 Kč, což banka ověřila z výpisů z běžného účtu žalovaného, výdaje žalovaný uvedl ve výši 200 Kč, banka ke stanovení výdajů využila ekonomický model počítající se statistickými údaji, životními náklady a normativními náklady na bydlení a výdaje žalovaného určila částkou 6 820 Kč. Splátky v žádosti žalovaný uvedl ve výši 500 Kč. Informacemi z CCB byly zjištěny dosavadní závazky žalovaného u dané banky, kontokorentní úvěr ze dne 4. 7. 2029 do částky 10 000 Kč se splátkou 833,33 Kč měsíčně, spotřební úvěr ze dne 3. 5. 2019 ve výši 300 000 Kč se splátkou 4 056 Kč měsíčně, osobní úvěr ze dne 16. 7. 2019 ve výši 40 000 Kč se splátkou 912 Kč měsíčně. Úvěr ze dne 4. 8. 2019 zde uveden a do výpočtu zahrnut není. Ze sestavy k úvěrovému účtu plyne, že žalovaný vyčerpal celý úvěr dne 2. 9. 2019, průběžně splátky hradil, byť nepravidelně, pročež mu banka naúčtovala úroky z prodlení a náklady spojené s prodlením. Poslední úhradu žalovaný provedl dne 9. 6. 2023, poté již nic bance nezaplatil. Celkem bance žalovaný uhradil částku 61 307 Kč, jak odpovídá i tvrzení žalobce. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 26. 8. 2023 plyne, že banka vyzývala žalovaného k úhradě částky 5 891 Kč v dodatečné lhůtě, jinak dojde k zesplatnění celého úvěru. Přípisem ze dne 27. 9. 2023 bylo žalovanému oznámeno rozhodnutí o zesplatnění celkového dluhu, který k tomuto datu činil 41 151 Kč.
5. Soud ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 8. 2019 zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba]. smlouvu, ve které se uvedená banka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku dané bance vrátit spolu se sjednanými úroky nejpozději do 16. 8. 2027, a to formou pravidelných měsíčních splátek po 821 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 11,90 % ročně. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že banka bude úroky z úvěru připisovat k jistině úvěru a stanou se její součástí, budou tedy úročeny spolu s jistinou. Splátky měly být realizovány inkasem z účtu žalovaného. Smlouva obsahovala i ujednání, že žalovaný bude v souvislosti s úvěrem platit veškeré ceny podle ceníku banky. Zajištění ve smlouvě sjednáno nebylo. Dále bylo ve smlouvě sjednáno pojištění tak, že žalovaný přistoupil k rámcové smlouvě s Kooperativou pojišťovnou, a.s., za což se žalovaný zavázal hradit paušální měsíční úhradu, která ke dni uzavření smlouvy činila 90 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo pro případ prodlení se splacením více než 2 splátek bylo sjednáno oprávnění banky prohlásit celý úvěr za splatný a žádat jednorázové zaplacení všech dluhů. Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]. – Soukromá klientela, jakož i její Ceník pro soukromou klientelu. Před uzavřením smlouvy o úvěru banka posuzovala úvěruschopnost žalovaného, vyšla přitom ze zjištění, že příjem žalovaného činí 27 000 Kč, což banka ověřila z výpisů z běžného účtu žalovaného, výdaje žalovaný uvedl ve výši 500 Kč, banka ke stanovení výdajů využila ekonomický model počítající se statistickými údaji, životními náklady a normativními náklady na bydlení a výdaje žalovaného určila částkou 7 120 Kč. Splátky v žádosti žalovaný uvedl ve výši 0 Kč. Informacemi z CCB a interních systémů banky byly zjištěny dosavadní závazky žalovaného u dané banky, a to kontokorentní úvěr ze dne 15. 5. 2018 do částky 1 000 Kč se splátkou 83,33 Kč měsíčně, spotřební úvěr ze dne 3. 5. 2019 ve výši 300 000 Kč se splátkou 4 056 Kč měsíčně, osobní úvěr ze dne 16. 7. 2019 ve výši 40 000 Kč se splátkou 912 Kč měsíčně, který ještě nebyl zobrazen v CCB, ale banka s ním kalkulovala. Ze sestavy k úvěrovému účtu plyne, že žalovaný vyčerpal celý úvěr dne 4. 8. 2019, průběžně hradil splátky, byť posléze nepravidelně či v nedostatečné výši, proto mu byly účtovány úroky z prodlení či náklady spojené s prodlením. Poslední úhradu provedl 9. 6. 2023, poté již neuhradil. Celkem žalovaný bance zaplatil částku 46 571 Kč, jak odpovídá i tvrzení žalobce. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 26. 8. 2023 plyne, že banka vyzývala žalovaného k úhradě částky 4 743 Kč v dodatečné lhůtě, jinak dojde k zesplatnění celého úvěru. Přípisem ze dne 27. 9. 2023 bylo žalovanému oznámeno rozhodnutí o zesplatnění celkového dluhu, který k tomuto datu činil 58 557 Kč.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2024, dohody o úplatě ze dne 31. 1. 2024, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 2. 2. 2024, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16. 2. 2024 soud zjistil, že obě pohledávky za žalovaným byly z původního věřitele postoupeny na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno.
7. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem zvláště vyzván k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku.
8. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba]. dvě smlouvy, a to dne 4. 8. 2019 smlouvu s úvěrovým účtem č. [č. účtu] a dne 1. 9. 2019 smlouvu s úvěrovým účtem č. [hodnota]. Na základě těchto smluv obdržel žalovaný od uvedené banky částky 50 000 Kč a 70 000 Kč. Ve smlouvách se zavázal vždy tyto částky dané bance vrátit a zaplatit i sjednaný úrok ve výši 11,90 % ročně a v druhém případě 12,90 % ročně, jakož vždy i poplatky za pojištění a poplatky a ceny dle ceníku banky. Před uzavřením smluv byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, jeho příjem ve výši 27 000 Kč měsíčně byl ověřen výpisy z běžného účtu žalovaného, naopak výdaje žalovaného a jeho dosavadní úvěrové zatížení bylo v žádosti žalovaného evidentně podhodnocené, resp. nebylo řádně uvedeno, jak plynulo ze zjištění banky dle interních zpráv a zpráv CCB, jakož i z výpisů z účtu žalovaného. V krátké době před uzavřením uvedených smluv uzavřel žalovaný u shodné banky smlouvy o úvěrových produktech, na základě kterých čerpal částku v souhrnu 350 000 Kč. Žalovaný hradil v obou případech sjednané splátky často opožděně či v nedostatečné výši. Posléze přestal splátky zcela hradit. Na první ze smluv uhradil bance celkem 46 571 Kč, na druhou ze smluv 61 307 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný znovu zvláště vyzván k úhradě dlužné částky s příslušenstvím s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.
9. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
12. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla v obou případech uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smluv byla přezkoumávána pouze dílčím způsobem, a to dle údajů zjištěných od žalovaného s doložením výše jeho příjmů, výdajová stránka a další finanční či úvěrové zatížení však řádně zkoumáno nebylo. Žalovaný sám své výdaje uváděl nereálně nízké, z jeho výpisů z běžného účtu vyplývají výdaje naopak vysoké, účet vykazoval za červen i červenec 2019 zápornou hodnotu, v květnu 2019 byl zůstatek kladný ovšem díky čerpání úvěru od dané banky. Od května 2019 do 1. září 2019 žalovaný uzavřel se shodnou bankou smlouvy na 5 úvěrových produktů v hodnotě celkem 470 000 Kč, z toho v hodnotě 350 000 Kč před uzavřením předmětných smluv. Smlouvy byly uzavřeny ve velmi krátkém časovém rozmezí. Z toho všeho soud usuzuje, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno pouze formálně a vedlo spíše ke vzniku dluhové pasti u žalovaného, nikoliv k zodpovědnému úvěrování. Proto soud považuje obě uzavřené smlouvy za neplatné ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Dle tohoto ustanovení pak uložil žalovanému pouze povinnost vrátit poskytnuté jistiny úvěru, snížené o již zaplacené částky. Konkrétně je tak žalovaný povinen zaplatit z poskytnuté částky 50 000 Kč po odečtení provedené úhrady ve výši 46 571 Kč, částku 3 429 Kč, a z částky 70 000 Kč po odečtení provedené úhrady ve výši 61 307 Kč částku 8 693 Kč. Tyto částky je pak žalovaný povinen zaplatit žalobci, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na žalobce obě pohledávky za žalovaným smluvně dle § 1879 a násl. o. z. přešly. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 z 20. 4. 2022 je v případě aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovena nová splatnost ohledně vrácení poskytnuté jistiny, která se odvíjí od možností spotřebitele, zde žalovaného. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval své možnosti k vrácení jistin u obou úvěrů. A protože tak neučinil, soud uzavřel, že mu nic nebrání a je schopen vrátit dlužné jistiny ve lhůtě odpovídající procesně stanovené obecné pariční lhůtě, tedy do tří dnů od právní moci rozsudku. Jde tedy o nově soudem stanovenou splatnost přiznané částky, přičemž nárok na příslušenství v podobě úroků z prodlení či nákladů spojených s uplatněním pohledávky by žalobci vznikl až poté, co by žalovaný v této lhůtě splatnosti uvedené částky nezaplatil. V podrobnostech soud odkazuje za uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. S ohledem na dovozenou neplatnost smluv o úvěru a novou splatnost přiznaných částek soud ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.
13. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého poměřoval úspěch a neúspěch procesních stran. Do celkového úspěchu i neúspěchu procesních stran byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků i úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. V dané věci byl více úspěšný žalovaný, avšak jemu v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.