Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 347 697 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení další částky 83 939,87 Kč spolu s úrokem v částce 72 371,24 Kč, dále s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 425 792,87 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení v částce 13 383,34 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 431 636,87 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 23 691,66 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 431 636,87 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalované. Tvrdil, že se žalovanou uzavřel dne 20. 9. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota]. V této smlouvě se žalobce zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 438 763 Kč, což řádně a včas učinil. Žalovaná se ve smlouvě zavázala tuto částku žalobci vrátit a zaplatit sjednané úroky a případně poplatky a pojištění, a to formou 96 pravidelných měsíčních splátek po 12 981 Kč. Žalovaná však tuto povinnost porušila, splátky přestala hradit, a proto žalobce ke dni 5. 9. 2024 celý úvěr zesplatnil. Ani poté žalovaná dluh nevyrovnala. Nadále dlužila žalobci na jistině úvěru 425 792,87 Kč, na poplatcích 4 244 Kč, na nákladech na vymáhání 600 Kč a na smluvních pokutách 1 000 Kč. Žalobce se proto žalobou domáhal úhrady všech těchto částek a nadto po žalované požadoval i úhradu smluvního úroku ve výši 72 371,24 Kč a dále ve výši 14,75 % ročně z částky 425 792,87 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení a úhradu zákonného úroku z prodlení, který částečně ke dni 17. 12. 2024 kapitalizoval částkou 13 383,34 Kč a dále jej žádal ve výši 12,75 % ročně z částky 431 636,87 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, tvrdila, že uzavřela se žalobcem o uvedeném nároku smír.
3. Žalobce k tomu namítal, že smír se žalovanou se týkal jiného úvěrového produktu vedeného pod č. [hodnota], nikoliv nároku, který je předmětem tohoto řízení. K dotazu soudu upřesnil, že v rámci smlouvy, jež je předmětem tohoto řízení, byl konsolidován i zůstatek úvěru č. [hodnota] ke dni 20. 9. 2023. Šlo však o revolvingový úvěr, žalovaná si po této konsolidaci nepřála smlouvu ukončit, a došlo tak pouze k uhrazení dlužné částky ke dni konsolidace. Smlouva č. [hodnota] zůstala i nadále aktivní a žalovaná na ni mohla dále čerpat finanční prostředky až do výše úvěrového rámce, což následně činila. Předmětem smíru mezi účastníky byla nároky z tohoto dalšího čerpání revolvingové úvěrové smlouvy č. [hodnota], nikoliv nároky ze smlouvy č. [hodnota], a to ani v části původní konsolidace revolvingové úvěrové smlouvy č. [hodnota].
4. Z písemného znění smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 20. 9. 2023 soud zjistil, že žalovaná uzavřela se žalobcem smlouvu o účelovém úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru, ve které se žalobce zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 438 763 Kč jako účelový úvěr k úhradě dluhů uvedených v Příloze č. 1. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29,63 % ročně, počet splátek ve výši 96, celková výše měsíční splátky 12 981 Kč, měsíční úhrada za pojištění 1 061 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno poskytnutí úvěru převodem na účty uvedené v Příloze č. 1. Pro případ opoždění s úhradou splátky bylo ujednáno, že žalobce je oprávněn účtovat žalované náklady na vymáhání ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč, úrok z prodlení dle platného nařízení vlády. Pro případ prodlení s úhradou 2 a více plátek nebo jedné splátky déle než 3 měsíce bylo sjednáno oprávnění žalobce úvěr zesplatnit. Dále smlouva obsahovala ujednání o úvěru z karty jakožto bezúčelového revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 30 000 Kč. Pokud však nebude aktivován do 3 měsíců od uzavření smlouvy, nabídka mohla zaniknout. Součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky žalobce. Z přílohy č. 1 ke smlouvě plyne, že část jistiny úvěru byla účelově určena na předčasné splacení dluhů ze smluv uzavřených mezi žalovanou a těmito společnostmi: [právnická osoba] č. smlouvy [hodnota], kde částka jistiny úvěru činila 155 117 Kč, [právnická osoba]. č. smlouvy [hodnota], kde částka jistiny úvěru činila 26 594 Kč, [právnická osoba]. č. smlouvy [hodnota], kde částka jistiny úvěru činila 104 831 Kč, [právnická osoba] č. smlouvy [hodnota], kde částka jistiny úvěru činila 41 411 Kč, [právnická osoba] č. smlouvy [hodnota], kde částka jistiny úvěru činila 60 810 Kč, celkem 388 763 Kč. Vše bylo vyčísleno ke dni 20. 9. 2023.
5. Ve smlouvě o úvěru byl taktéž uveden čistý měsíční příjem žalované jakožto zaměstnance ve výši 38 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 40 000 Kč, počet vyživovacích povinností 1, bydlení ve vlastním domě/ bytě, výdaje na bydlení 2 500 Kč, splátky všech úvěru ve výši 20 000 Kč, ostatní výdaje ve výši 5 000 Kč. Dále byla úvěruschopnost žalované ověřována v databázích Solus, JAP Půjčka, MVCR, CEE, ISIR, NRKI, vše bez negativních výstupů. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaná měla 5 existujících splátkových závazků, kdy čerpala finanční prostředky ve výši 638 121 Kč (zbývalo doplatit 862 752 Kč), 95 000 Kč (zbývalo doplatit 266 858 Kč), 50 000 Kč (zbývalo doplatit 65 556 Kč), 25 000 Kč (zbývalo doplatit 10 276 Kč), 27 000 Kč (zbývalo doplatit 59 787 Kč). Dále měla 2 závazky z karet s úvěrovými rámci 60 000 Kč (vyčerpáno 59 610 Kč) a 150 000 Kč (vyčerpáno 149 973 Kč) se splátkou 2 555 Kč měsíčně. V roce 2023 jí byly také žádosti o další úvěrové produkty zamítnuty, řada jiných úvěrových produktů byla předčasně splacena. Z výpisů z běžného účtu žalované plyne čerpání úvěrových produktů, a to v měsíci srpnu i září 2023, a také řada výdajů, nejen zbytných, např. i pravidelné platby na pojištění.
6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad k uvedené úvěrové smlouvě plyne, že žalovaná dne 25. 9. 2023 čerpala částku 438 763 Kč, počínaje 8. splátkou přestala splátky hradit. Celkem uhradila částku 91 066 Kč.
7. Z opisu proplacení smlouvy č. [hodnota] plyne úhrada jednotlivých částek dle přílohy č. [hodnota] úvěrové smlouvy na úhradu dluhů žalované.
8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 5. 9. 2024 plyne, že žalobce vyzval žalovanou ke splacení celého úvěru čerpaného na základě smlouvy č. [hodnota], a to pro prodlení s úhradou závazků. Dlužná částka k uvedenému dni činila 470 743,72 Kč.
9. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem zvláště vyzvána k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Byly zde uvedeny i kontaktní údaje pro smírné vyřešení. Výzva byla žalované zaslána doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího archu ze dne 25. 9. 2024.
10. Ze spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 13 Nc 301/2024 bylo zjištěno, že mezi shodnými účastníky byl schválen smír ohledně nároků plynoucích ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou pod č. [hodnota], ve smíru se žalovaná zavázala uhradit žalobci částku ve výši 153 036,41 Kč společně s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 14 973,77 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 704,30 Kč s úrokem z částky 149 999,33 Kč ve výši 14,75 % ročně od 17. 10. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky 153 036,41 ve výši 12,75 % ročně od 17. 10. 2024 do zaplacení.
11. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 20. 9. 2023 uzavřena úvěrová smlouva, ve které se žalobce zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 438 763 Kč na konsolidaci v příloze č. [hodnota] specifikovaných závazků žalované, ve zbývající části, tedy ve výši 50 000 Kč byl úvěr poskytnut jako neúčelový. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalované, žalovaná uvedla příjmy ve výši 38 000 Kč čistého měsíčně, výdaje ve výši 7 500 Kč měsíčně, splátky dosavadních úvěru ve výši 20 000 Kč měsíčně, vlastní bydlení a 1 vyživovací povinnost, jakož i další příjem domácnosti ve výši 40 000 Kč. Uvedená tvrzení byla ověřována výpisem z účtu žalované a úvěrovou zprávou, jakož i výpisy z dalších databází na žalovanou. Kdy z těchto listin nevyplývají shodné údaje, kdy příjem žalované byl zjištěn nižší, výdaje naopak vyšší, dosavadní úvěrové zatížení rovněž vyšší, nebyl také zohledněn pokračující smluvní vztah ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota]. Příjem dalšího člena domácnosti nebyl nijak ověřován. Žalobce poskytl žalované částku 438 763 Kč, žalovaná zaplatila žalobci celkem částku 91 066 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem vyzvána k úhradě žalované částky s příslušenstvím tzv. předžalobní výzvou.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
14. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobcem a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen o. z. Uzavřená smlouva je neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před uzavřením smlouvy nedošlo k řádnému zkoumání, resp. k posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud považuje postup žalobce ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované za ryze formální, přičemž tento přístup vedl u žalované spíše ke vzniku dluhové pasti, nikoliv k zodpovědnému úvěrování, což je smyslem a účelem dotčených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Zejména výdaje žalované, nebyly dostatečně zkoumány, a zjištěné dosavadní úvěrové zatížení nebylo dostatečně zohledněno v posouzení úvěruschopnosti žalované. Z úvěrové zprávy plyne značné množství závazků žalované, zadlužování bezprostředně předcházející uzavření dotčené úvěrové smlouvy plyne i z výpisů z účtu žalované. Následně se ani fakticky schopnost splácet úvěr žalovanou neukázala reálnou. Proto soud posoudil smlouvu jako neplatnou. Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobci pouze částku odpovídající poskytnuté jistině spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalované byla na jistině úvěru poskytnuta částka 438 763 Kč a žalovaná již uhradila celkem částku 91 066 Kč, zbývá jí na jistině úvěru vrátit částku 347 697 Kč. Proto soud uložil žalované povinnost tuto částku žalobci zaplatit. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 z 20. 4. 2022 je v případě aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovena nová splatnost ohledně vrácení poskytnuté jistiny, která se odvíjí od možností spotřebitele, zde žalované. Bylo na žalované, aby v řízení tvrdila a prokazovala své možnosti k vrácení jistiny úvěru. A protože tak neučinila, soud uzavřel, že jí nic nebrání a je schopna vrátit dlužnou jistinu ve lhůtě odpovídající procesně stanovené obecné pariční lhůtě, tedy do tří dnů od právní moci rozsudku. Jde tedy o nově soudem stanovenou splatnost přiznané částky, přičemž nárok na příslušenství v podobě úroků z prodlení by žalobci vznikl až poté, co by žalovaná v této lhůtě splatnosti uvedenou částku nezaplatila. V podrobnostech soud odkazuje za uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Ve zbývající části byla žaloba s ohledem na neplatnost smlouvy jako nedůvodná zamítnuta.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého poměřoval úspěch a neúspěch procesních stran. Do celkového úspěchu i neúspěchu procesních stran byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků i úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. V dané věci byl po započtení vyčísleného příslušenství úspěch žalobce ve výši 60 % a neúspěch ve výši 40 %, a proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů ve výši 20 % z celkových nákladů řízení. Celkové náklady řízení žalobce se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 17 266 Kč, z odměny advokáta dle § 6, § 7, § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, dále jen a. t., ve výši 10 060 Kč za každý z 8 úkonů právní služby (do 31. 12. 2024 převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, od 1. 1. 2025 vyjádření k odporu žalované, účast u soudního jednání dne 7. 4. 2025, písemné vyjádření z 18. 4. 2025, účast u soudního jednání dne 28. 5. 2025, písemné vyjádření z 12. 6. 2025), z paušální náhrady hotových výdajů k těmto úkonům ve výši 3 x 300 dle § 13 a. t. ve znění do 31. 12. 2024 a 5 x 450 Kč dle § 13 a. t. ve znění od 1. 1. 2025 a z 21 % DPH z částky 83 630 Kč ve výši 17 562,30 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce činí 118 458,30 Kč, z čehož 20 % činí 23 691,66 Kč, a proto soud uložil žalované právě tuto částku žalobci na náhradě nákladů řízení zaplatit, a to k rukám právního zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.