Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 393 208,97 Kč spolu s úrokem z prodlení:- ve výši 8,25 % ročně z částky 423 667,97 Kč od 22. 5. 2021 do 18. 2. 2023;- ve výši 8,25 % ročně z částky 423 163,50 Kč od 19. 2. 2023 do 19. 3. 2023;- ve výši 8,25 % ročně z částky 420 975,66 Kč od 20. 3. 2023 do 17. 4. 2023;- ve výši 8,25 % ročně z částky 418 772,89 Kč od 18. 4. 2023 do 16. 5. 2023;- ve výši 8,25 % ročně z částky 416 555,47 Kč od 17. 5. 2023 do 19. 6. 2023;- ve výši 8,25 % ročně z částky 414 800,62 Kč od 20. 6. 2023 do 23. 7. 2023;- ve výši 8,25 % ročně z částky 413 032,21 Kč od 24. 7. 2023 do 24. 8. 2023;- ve výši 8,25 % ročně z částky 411 250,01 Kč od 25. 8. 2023 do 19. 9. 2023;- ve výši 8,25 % ročně z částky 408 510,66 Kč od 20. 9. 2023 do 16. 10. 2023;- ve výši 8,25 % ročně z částky 406 037,69 Kč od 17. 10. 2023 do 14. 11. 2023;- ve výši 8,25 % ročně z částky 403 735,58 Kč od 15. 11. 2023 do 17. 12. 2023;- ve výši 8,25 % ročně z částky 401 788,30 Kč od 18. 12. 2023 do 22. 1. 2024;- ve výši 8,25 % ročně z částky 400 102,22 Kč od 23. 1. 2024 do 17. 2. 2024;- ve výši 8,25 % ročně z částky 397 486,16 Kč od 18. 2. 2024 do 20. 3. 2024;- ve výši 8,25 % ročně z částky 395 400,46 Kč od 21. 3. 2024 do 20. 4. 2024;- ve výši 8,25 % ročně z částky 393 208,97 Kč od 21. 4. 2024 do zaplacení,a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 46 765,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 393 208,97 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným smlouvu o účelovém spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 510 000 Kč na konsolidaci jeho dosavadních závazků. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i sjednaný úrok, jakož i sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr, a to vše formou sjednaných splátek dle splátkového kalendáře. Následně však žalovaný přestal splátky hradit, a proto v souladu se smlouvou došlo ke dni 21. 5. 2021 k zesplatnění celého závazku. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný poté ještě provedl částečné úhrady na svůj závazek, což bylo v žalobě zohledněno ve výši žádané jistiny i v požadovaných úrocích z prodlení, které žalobkyně žádala po žalovaném od data následujícího po dni splatnosti celého úvěru.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.
4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu, ve které se daná společnost zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 510 000 Kč účelově vázaných na konsolidaci jeho dosavadních závazků. Před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného zjišťováním jeho příjmů a výdajů i dosavadního úvěrového zatížení, přičemž informace od žalovaného byly ověřovány vyžádanými listinami a kontrolou v registrech. Vyplacení jistiny úvěru bylo dojednáno na účet žalovaného s tím, že žalovaný je povinen doložit použití uvedených prostředků na úhradu vymezených předchozích závazků. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutou částku dané společnosti splatit a uhradit jí i úrok ve výši 5,90 % ročně, jakož i poplatky za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 5 866 Kč. Pro případ nedoložení účelového použití úvěru bylo sjednáno navýšení úrokové sazby na 9,90 % ročně a měsíční splátka v takovém případě činila 6 909 Kč. Pro případ prodlení s úhradou více než dvou splátek či jedné splátky po dobu více než 3 měsíce byla ve smlouvě sjednána možnost zesplatnění celého dluhu.
5. Z výzvy k zaplacení ze dne 31. 3. 2021 plyne, že žalovaný byl upozorněn na neuhrazené splátky a na následnou možnost zesplatnění celého dluhu v případě jejich neuhrazení ve stanovené lhůtě. V přípise byl žalovaný upozorněn, že došlo k fúzi mezi společnostmi a nástupnickou společností původního věřitele se stala Všeobecná úvěrová banka, a.s. Z přípisu ze dne 21. 5. 2021 plyne, že k uvedenému datu byl celý dluh zesplatněn, a to v částce 446 491,99 Kč. Z přehledu k uvedené úvěrové smlouvě plyne vyčerpání celého úvěru dne 14. 12. 2017, z přehledu úhrad plyne, že žalovaný uhradil 108 538 Kč.
6. Přípisem ze dne 16. 9. 2021 oznámil původní věřitel žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, přičemž celková dlužná částka ke dni postoupení činila 456 890,95 Kč. Přípisem ze dne 29. 4. 2024 žalobkyně oznamovala žalovanému postoupení pohledávky s tím, že dlužná částka činí 456 890,95 Kč, z čehož dlužná jistina činí 393 208,97 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné jistiny a byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.
7. Výše uvedené zjištěné skutečnosti neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav.
8. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů.
11. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle příslušných právních předpisů, a dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, jakož i daná ustanoveními o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. a zejména § 1841 a násl. o. z.). Právní předchůdce žalobkyně jakožto úvěrující své smluvní povinnosti splnil, když žalovanému poskytl převodem na jeho účet sjednanou částku, naopak žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas poskytnutou částku včetně sjednaných úroků a poplatků na pojištění právnímu předchůdci žalobkyně nesplácel. Proto došlo v souladu se smluvním ujednáním a s § 1931 o. z. k zesplatnění celého dluhu. Ani poté žalovaný celou dlužnou částku neuhradil. Proto mu nyní soud uložil povinnost zaplatit neuhrazenou část dluhu ve výši žalované částky, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným na ni platně dle § 1879 a násl. o. z. přešla. A protože dle § 1880 o. z. platí, že s postoupenou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části týkající se úroků z prodlení, neboť i na ty vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni právo, a to dle § 1970 o. z. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši určenou dle příslušných právních předpisů, zejména dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 46 765,50 Kč. Náklady řízení žalobkyně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 729 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7, § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 393 208,97 Kč ve výši 9 900 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) a 4 950 Kč za jeden půl úkon (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 650 Kč ve výši 5 386,50 Kč.