Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 22 049,37 Kč s úrokem ve výši 13,90 % ročně z částky 19 949,37 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 949,37 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 22 049,37 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že se žalovaným uzavřel dne 16. 7. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobci vrátit a zaplatit i sjednané úroky a poplatky a ceny dle ceníku žalobce, a to formou pravidelných měsíčních splátek po 912 Kč. Žalovaný posléze tuto povinnost porušil, splátky přestal hradit, a proto ke dni 27. 9. 2023 žalobce zbylou dlužnou částku zesplatnil. Ani poté žalovaný dluh neuhradil, ačkoliv byl k tomu žalobcem vyzýván. Proto se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 19 949,37 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 100 Kč a nadto po něm požadoval i úroky ve výši 13,90 % ročně a úroky z prodlení ve výši 15 % ročně obojí jdoucí z dlužné jistiny úvěru od 28. 9. 2023 do zaplacení.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Nedostavil se ani k jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, aniž by z důležitého důvodu požádal o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).
3. Soud ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 7. 2019 zjistil, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu, ve které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu se sjednanými úroky nejpozději do 15. 10. 2024, a to formou pravidelných měsíčních splátek po 912 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 13,90 % ročně. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že banka bude úroky z úvěru připisovat k jistině úvěru a stanou se její součástí, budou tedy úročeny spolu s jistinou. Splátky měly být realizovány inkasem z účtu žalovaného. Smlouva obsahovala i ujednání, že žalovaný bude v souvislosti s úvěrem platit veškeré ceny podle ceníku banky. Zajištění ve smlouvě sjednáno nebylo. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo pro případ prodlení se splacením více než 2 splátek bylo sjednáno oprávnění banky prohlásit celý úvěr za splatný a žádat jednorázové zaplacení všech dluhů. Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]. – Soukromá klientela, jakož i její Ceník pro soukromou klientelu. Před uzavřením smlouvy o úvěru banka posuzovala úvěruschopnost žalovaného, vyšla přitom ze zjištění, že příjem žalovaného činí 27 000 Kč, což banka ověřila z výpisů z běžného účtu žalovaného, výdaje žalovaný uvedl ve výši 0 Kč, banka ke stanovení výdajů využila ekonomický model počítající se statistickými údaji, životními náklady a normativními náklady na bydlení a výdaje žalovaného určila částkou 6 620 Kč. Splátky v žádosti žalovaný uvedl ve výši 0 Kč. Informacemi z CCB byly zjištěny dosavadní závazky žalovaného u dané banky, kontokorentní úvěr ze dne 15. 5. 2018 do částky 1 000 Kč se splátkou 83,33 Kč, s tím, že produkt byl navyšován na úvěrový limit 5 000 Kč a orientační splátka činila 417 Kč, spotřební úvěr ze dne 3. 5. 2019 ve výši 300 000 Kč se splátkou 4 056 Kč měsíčně. Z výpisů z běžného účtu žalovaného plyne záporný zůstatek.
4. Ze sestavy k úvěrovému účtu plyne, že žalovaný vyčerpal celý úvěr dne 16. 7. 2019, průběžně splátky hradil, byť nepravidelně, pročež mu banka naúčtovala úroky z prodlení a náklady spojené s prodlením. Poslední úhradu žalovaný provedl dne 9. 6. 2023, poté již nic bance nezaplatil. Celkem bance žalovaný uhradil částku 46 992 Kč, jak odpovídá i tvrzení žalobce. Z upomínek k úhradě dlužných splátek ze dnů 17. 6. 2023 a 26. 8. 2023 a přípisu o zesplatnění ze dne 27. 9. 2023 vyplynulo, že žalobce opakovaně upozorňoval žalovaného na neuhrazené splatné splátky. Následně ke dni 27. 9. 2023 byl celý dluh žalovaného plynoucí z uvedené úvěrové smlouvy zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, která k datu zesplatnění činila 22 050 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem znovu vyzván k úhradě žalované částky s příslušenstvím, a to přípisem ze dne 28. 5. 2024.
5. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel se žalobcem dne 16. 7. 2019 smlouvu, na základě které vyčerpal od žalobce finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Ve smlouvě se zavázal tuto částku žalobci vrátit včetně úroků při sjednané úrokové sazbě 13,90 % ročně a včetně poplatků a cen dle ceníku žalobce. Před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, jeho příjem ve výši 27 000 Kč měsíčně byl ověřen výpisy z běžného účtu žalovaného, naopak výdaje žalovaného a jeho dosavadní úvěrové zatížení nebylo v žádosti žalovaného řádně uvedeno, jak plynulo ze zjištění banky dle interních zpráv a zpráv CCB, jakož i z výpisů z účtu žalovaného. V krátké době před uzavřením uvedené smlouvy uzavřel žalovaný u shodné banky smlouvy o úvěrových produktech, na základě kterých čerpal částku více než 300 000 Kč. Žalovaný hradil sjednané splátky často opožděně či v nedostatečné výši. Posléze přestal splátky zcela hradit. Celkem uhradil částku 46 992 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný znovu zvláště vyzván k úhradě dlužné částky s příslušenstvím s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.
6. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
9. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smluv byla přezkoumávána pouze dílčím způsobem, a to dle údajů zjištěných od žalovaného s doložením výše jeho příjmů, výdajová stránka a další finanční či úvěrové zatížení však řádně zkoumáno nebylo. Žalovaný sám své výdaje neuváděl, žalobce je vypočet na základě ekonomického modelu s využitím částek, jež se používají pro stanovení výše sociálních dávek. Z výpisů z běžného účtu žalovaného přitom vyplývají vysoké výdaje, účet vykazoval za červen 2019 zápornou hodnotu, v květnu 2019 byl zůstatek kladný ovšem díky čerpání úvěru od dané banky ve výši 300 000 Kč. Smlouvy byly uzavřeny ve velmi krátkém časovém rozmezí. Z toho všeho soud usuzuje, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno pouze formálně a vedlo spíše ke vzniku dluhové pasti u žalovaného, nikoliv k zodpovědnému úvěrování. Proto soud považuje uzavřenou smlouvu za neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Dle tohoto ustanovení je pak žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu úvěru ve výši 40 000 Kč. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný již žalobci zaplatil částku 46 992 Kč. Proto soud posoudil žalobu jako nedůvodnou a zcela ji zamítl.
10. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého má právo na náhradu nákladů řízení ten účastník, který byl ve věci úspěšný, vůči tomu, který úspěšný nebyl. V dané věci byl z procesního hlediska zcela úspěšný žalovaný, jemu však žádné náklady v řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.