Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 36 561,57 Kč s úrokem ve výši 2 770,50 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 33 164,57 Kč od 9. 1. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8 752,04 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 36 561,57 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že dne 9. 3. 2024 se žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru [název] č. [hodnota], ve které se zavázal poskytnout žalované úvěr a žalovaná se zavázala úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami po 2 012 Kč. Tuto povinnost však žalovaná porušila, přes výzvu žalobce dlužné splátky neuhradila, a proto došlo ze strany žalobce k odstoupení od smlouvy a zesplatnění celé dlužné částky ke dni 31. 10. 2024. Dlužná částka se skládá z dlužné jistiny úvěru ve výši 33 164,57 Kč, smluvních poplatků ve výši 3 397 Kč a dále žalobce žádal smluvní úrok z jistiny ve výši 2 770,50 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení jdoucí z částky 33 164,57 Kč (dlužné jistiny úvěru) od 9. 1. 2025 do zaplacení.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, nedostavila se ani k soudnímu jednání, ke kterému byla včas a řádně předvolána, aniž by z důležitého důvodu požádala o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).
3. Soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [název] č. [hodnota] zjistil, že žalobce uzavřel se žalovanou dne 9. 3. 2024 smlouvu, ve které se zavázal poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 40 000 Kč, a to za účelem financování nákupu zboží u smluvního obchodníka, případně za sjednaných podmínek i neúčelově. První čerpání bylo sjednáno na nákup zboží iPhone 15 Pro Max u obchodníka [právnická osoba] za celkovou kupní cenu 35 490 Kč. Počet splátek byl sjednán na 24, výše měsíční splátky činila 1 834 Kč a měsíční platba na pojištění činila dalších 178 Kč. Celkem výše měsíční splátky činila 2 012 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 22,78 %, celkem bez plateb na pojistné měla žalovaná uhradit žalobci částku 44 016 Kč. První splátka měla být uhrazena dne 15. 4. 2024. Nedílnou součást smlouvy tvořily i Všeobecné pojistné podmínky č. [hodnota].
4. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalované, a to zjišťováním údajů od žalované a dále lustrací žalované v registrech, a to SOLUS, CEE, registr [právnická osoba], jak plyne ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti.
5. Přípisem ze dne 1. 11. 2024 žalobce oznamoval žalované odstoupení od smlouvy o úvěru z důvodu prodlení žalované s úhradou více než 2 splátek nebo jedné splátky déle než 3 měsíce. Žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě celkové dlužné částky, která k tomuto datu činila 39 332,07 Kč.
6. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem znovu vyzvána k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Přípis ze dne 30. 1. 2025 byl odeslán žalované doporučeným způsobem dne 3. 2. 2025, jak plyne z potvrzení o podání zásilky.
7. Zjištěné skutečnosti neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav.
8. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů.
11. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, jakož i daná ustanoveními o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. a zejména § 1841 a násl. o. z.). Žalobce jakožto úvěrující své smluvní povinnosti splnil, když žalované poskytl sjednanou částku, naopak žalovaná coby úvěrovaná svým smluvním povinnostem nedostála, neboť přestala hradit sjednané splátky. Proto mohl žalobce v souladu se smluvním ujednáním a s § 2001 o. z. odstoupit od smlouvy a požadovat po žalované úhradu celkové dlužné částky. Ani poté žalovaná nic nezaplatila. Nadále tak dluží žalobci na jistině úvěru částku 33 164,57 Kč, na poplatcích 3 397 Kč a na neuhrazených úrocích 2 770,50 Kč. Proto jí soud uložil povinnost všechny tyto částky žalobci uhradit. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení, neboť i na ty vzniklo žalobci právo dle § 1970 o.z., neboť žalovaná se se svým peněžitým dluhem ocitla v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 8 752,04 Kč. Náklady řízení žalobkyně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 463 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 561,57 Kč ve výši 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 a. t. a jeden úkon právní služby ve výši 2 580 Kč (účast u soudního jednání) včetně paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 a. t. a cestovného ve výši 294 Kč dle doložených údajů o vozidle a vyhláškové ceně paliva a opotřebení vozidla, jakož i náhrady za ztrátu času na cestě ve výši 2 x 150 Kč dle § 14 a. t. a také daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 024 Kč ve výši 1 265,04 Kč.
13. Pro úplnost soud dodává, že za účelný úkon právní služby nepovažoval doplnění žalobních tvrzení žalobcem ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, učiněné k výzvě soudu, neboť šlo o tvrzení, která měla být učiněna již v žalobě. Současně soud má za to, že bylo namístě při rozhodování o náhradě nákladů řízení za úkony do podání žaloby (včetně) uplatnit § 14b a. t., neboť v řízení jde o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a návrh na zahájení řízení byl podán na ustáleném vzoru, jaký žalobce podává u soudu opakovaně ve věcech skutkově i právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti.