Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení a náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 2 000 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 16 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalované. Tvrdila, že dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla téhož dne žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala celou dlužnou částku žalobkyni vrátit a zaplatit jí za to poplatek ve výši 6 000 Kč, a to vše ve třech splátkách, s poslední splátkou splatnou dne 29. 2. 2024. Žalovaná však v uvedeném termínu svůj dluh řádně a včas nezaplatila. Nic nezaplatila ani následně. Proto se žalobkyně po žalované domáhala úhrady jak dlužné jistiny zápůjčky ve výši 10 000 Kč a poplatku ve výši 6 000 Kč. Nadto žalobkyně požadovala po žalované i náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s prodlením žalované ve výši 2 000 Kč představující náklady na 4 písemných výzev k zaplacení a také zákonné úroky z prodlení jdoucí z částky 16 000 Kč (jistina úvěru a poplatek) od 1. 3. 2024 do zaplacení.[právnická osoba] výzvě soudu ohledně doplnění tvrzení a důkazů k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalobkyně sdělila, že žádná tvrzení doplňovat nebude. Dále uvedla, že žádá po žalované vrátit vše, co podle smlouvy o zápůjčce dostala, dále uhradit úroky z prodlení v zákonné výši a nahradit náklady řízení.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že žalovaná uzavřela se žalobkyní s pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelovou zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit ji za to poplatek ve výši 6 000 Kč. To vše se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni ve těch splátkách, když poslední splátka byla splatná dne 29. 2. 2024. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že v případě prodlení žalované s úhradou dlužných částek přirůstá poplatek k jistině zápůjčky, žalovaná je dále povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a rovněž je povinen uhradit poplatky dle sazebníku, zejména za každou písemnou (listinnou) upomínku ve výši 500 Kč. Dále měla žalobkyně v případě prodlení žalované právo účtovat žalované zákonné úroky z prodlení.5. Z upomínek žalované ze dne 26. 1. 2024, 6. 2. 2024, 25. 2. 2024. 5. 3. 2024 plyne, že žalovaná byla žalobkyní k úhradě dlužné částky s příslušenstvím opakovaně vyzývána.6. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně plyne provedení platby na účet žalované ve výši 10 000 Kč dne 23. 12. 2023. Připsání těchto částek od žalobkyně na účet patřící žalované bylo ověřeno ze zprávy příslušné banky doručené soudu dne 27. 5. 2025.7. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 10. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla znovu žalobkyní zvláště vyzvána k úhradě dlužné částky včetně příslušenství s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Výzva ze dne 14. 10. 2024 byla žalované zaslána doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku z téhož dne.8. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaná uzavřela se žalobkyní pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelovou zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobci vrátit a zaplatit ji za to poplatek ve výši 6 000 Kč. V řízení se nepodařilo prokázat, že by před uzavřením smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalobkyně poskytla dne [datum] žalované částku 10 000 Kč. Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila, ačkoliv byla k tomu žalobkyní opakovaně vyzývána, a to i tzv. předžalobní výzvou.9. Podle§ 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen občanský zákoník, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku, neboť smlouva uzavřená mezi účastníky je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť před jejím uzavřením nedošlo k náležitému přezkoumání úvěruschopnosti žalované dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, resp. žalobkyně na svou povinnost tvrzení a důkazní ohledně této skutečnosti v tomto řízení výslovně rezignovala. Proto žalované vznikla povinnost pouze vrátit částku odpovídající poskytnuté jistině zápůjčky ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalované byla na jistině úvěru poskytnuta částka 10 000 Kč a žalovaná nic z toho neuhradila, uložil jí soud povinnost celou tuto částku žalobci zaplatit. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 z 20. 4. 2022 je v případě aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovena nová splatnost ohledně vrácení poskytnuté jistiny, která se odvíjí od možností spotřebitele, zde žalované. Bylo na žalované, aby v řízení tvrdila a prokazovala své možnosti k vrácení jistiny úvěru. A protože tak neučinila, soud uzavřel, že jí nic nebrání a je schopna vrátit dlužnou jistinu ve lhůtě odpovídající procesně stanovené obecné pariční lhůtě, tedy do tří dnů od právní moci rozsudku. Jde tedy o nově soudem stanovenou splatnost přiznané částky, přičemž nárok na příslušenství v podobě úroků z prodlení by žalobci vznikl až poté, co by žalovaná v této lhůtě splatnosti uvedenou částku nezaplatil. V podrobnostech soud odkazuje na uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Ve zbývající části byla žaloba s ohledem na neplatnost smlouvy jako nedůvodná zamítnuta.12. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého poměřoval úspěch a neúspěch účastníků řízení. Do celkového úspěchu i neúspěchu procesních stran byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků i úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. V dané věci byl po zohlednění žádaného příslušenství úspěch i neúspěch obou procesních stran téměř srovnatelný, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.