Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 626,32 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 140,32 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 31 626,32 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 31 626,32 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení a s úrokem kapitalizovaným částkou 3 029,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 170 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 31 626,32 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tvrzením, že se žalovaným uzavřela dne 25. 1. 2022 smlouvu o úvěru č. [hodnota] k účtu [č. účtu], na základě, které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 46 000 Kč. Žalovaný dluh nevrátil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 46 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 72měsíčních splátkách ve výši 1 108 Kč. Účastníci si sjednaly úrokovou sazbu ve výši 19,90 % ročně.
5. Ze zprávy o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl měsíční příjem 33 333,33 Kč, výdaje ve výši 21 026 Kč, kde byly zahrnuty 2 závazky, jeden závazek u jiného poskytovatele úvěru ve výši 7 000 Kč a druhý u žalobkyně ve výši 166 Kč, dále výdaje za bydlení částka představující životní minimum a ostatních výdajů.
6. Z interního posouzení úvěruschopnosti (report průběhu schvalování) a z výstupů bankovních, nebankovních registrech, úvěrových registrů, v ISIR, předloženého dokladu totožnosti žalovaného, bylo zjištěno, že žalobkyně prověřila před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalovaného.
7. Z upomínky žalobkyně ze dne 19. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě nesplacené části úvěru ve výši 3 723,29 Kč.
8. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 4. 12. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Současně upozornila žalovaného na možnost okamžitého zesplatnění celého úvěru ke dni 22. 1. 2025.
9. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného ze dne 17. 2. 2025 soud zjistil, že žalovaný dne 25. 1. 2022 vyčerpal úvěr ve výši 46 000 Kč.
10. Z výpisu z účtu ze dne 9. 5. 2025 soud zjistil, že žalovaný žalobkyni dlužil k tomuto dni částku 35 795,88 Kč, když tato částka se skládala z jistiny dluhu ve výši 31 626,32 Kč, dále žalovaný dlužil sjednané úroky ve výši 3 029,24 Kč a úroky z prodlení kapitalizované částkou 1 140,32 Kč, obchodní úrok ve výši 12 % ročně z jistiny ode dne 10. 5. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z jistiny ode dne 10. 5. 2025 do zaplacení.
11. Z předžalobní upomínky ze dne 12. 2. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby a upozornila ho na možnost vymáhání dluhu soudní cestou.
12. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.
13. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně umožnila žalovanému čerpat úvěr do výše 46 000 Kč, při úrokové sazbě výši 19,90 % ročně. Žalovaný úvěr vyčerpal dne 25. 1. 2022. Úvěruschopnost žalovaného byla přezkoumávána. Žalovaný dluh řádně nesplácel, a proto žalobkyně výzvou ze dne 10. 2. 2025 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný přesto dluh neuhradil. Ke dni 9. 5. 2025 žalovaný žalobkyni dlužil žalovanou částku, když tato částka se skládala z jistiny dluhu ve výši 31 626,32 Kč, dále žalovaný dlužil sjednané úroky ve výši 3 029,24 Kč a úroky z prodlení kapitalizované částkou 1 140,32 Kč, obchodní úrok ve výši 12 % ročně z jistiny ode dne 10. 5. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z jistiny ode dne 10. 5. 2025 do zaplacení. Ke dni 22. 1. 2025 žalobkyně úvěr zesplatnila, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný dluh neuhradil.
14. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. V platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.
17. Žaloba je důvodná.
18. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. Žalobkyně coby úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když poskytla žalovanému sjednané finanční prostředky, naopak žalovaný jakožto úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas žalobkyni nevrátil ani jistinu úvěru ani sjednaný úrok. Nadále tak dluží žalobkyni žalovanou částku, a proto mu soud uložil povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství, neboť na úroky z prodlení vznikl žalobkyni nárok ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení nepřesahuje výši stanovenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 170 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 266 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 626,32 Kč sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 700 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.