Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení částky 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení a částky 7 320 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 572,43 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku celkem 35 230 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit úvěr včetně sjednaných úroků formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný splátky řádně a včas neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.
4. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] plyne, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 8. 2. 2024 elektronickým způsobem na dálku smlouvu o úvěru, ve které se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku žalobkyni vrátit a zaplatit mu i úroky sjednané ve výši 40 % p. m. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, smlouva o úvěru měla trvat do doby úplného splacení jistiny úvěrovanou. Splácení úvěru bylo sjednáno tak, že žalovaný se zavázal, že smluvní úrok přirostlý za uplynulé období bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách, a to nejpozději k 13. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Ve smlouvě byla dále pro případ prodlení žalovaného sjednána povinnost zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž by byl žalovaný v prodlení. Pro případ prodlení delšího, než dva měsíce bylo sjednáno, že se stává splatným celý dluh, tj. nesplacená jistina, úroky a veškeré sankce za prodlení.
5. Totožnost žalovaného byla ověřena kopií jeho občanského průkazu a rodného listu.
6. Z výpisů z účtu žalovaného za červen až listopad 2023 plyne, že žalovanému přišel v měsíci listopadu 2023 příjem ze zaměstnání 48 490 Kč, v měsíci srpnu 2023 příjem ve výši 37 664 Kč, v měsíci červenci 2023 příjem 33 642 Kč.
7. Ze zprávy banky a výpisu z běžného účtu žalovaného soud ověřil, že žalovaný je vlastníkem a disponentem účtu č. [č. účtu]. Na účet žalovaného byla žalobkyní odeslána částka 20 000 Kč, jak plyne z potvrzení o připsaných platbách ze dne 18. 11. 2023, 8. 12. 2023.
8. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 9. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek. Celková dlužná částka ke dni 9. 6. 2024 činila 57 958 Kč a žalovaný byl vyzván k jejímu zaplacení.
9. Před podáním žaloby byl žalovaný dne 14. 6. 2025 právním zástupcem žalobkyně zvláště vyzván k úhradě dlužné částky. Současně byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Přípis byl žalovanému odeslán doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku.
10. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně se žalovaným uzavřel smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Před uzavřením smlouvy byla ověřena totožnost žalovaného, existence jeho bankovního účtu, výše příjmů a výdajů byla ověřena výpisy z účtu. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k pravidelné měsíční splátce úroků z poskytnuté částky, jež byly sjednány ve výši 40 % p. m. Jistinu úvěru pak mohl splatit kdykoliv, neboť mu byla poskytnuta na dobu neurčitou. Žalovaný splátky úroků po dva měsíce neuhradil, a proto ke dni 9. 6. 2024 došlo k zesplatnění celého dluhu, jak předvídala smlouva o úvěru. O zesplatnění celého dluhu byl žalovaný písemně informován. Ani poté ve stanovené lhůtě žalovaný dluh nevyrovnal. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu zvláště vyzván k úhradě dluhu.
11. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.
14. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
15. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.
16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
18. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
19. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla přezkoumána pouze dílčím způsobem. Ujednání ve smlouvě o úrocích ve výši 40 % p. m. je však zjevně nepřiměřené a příčí se dobrým mravům, a proto je soud dle § 588 o. z. považuje za neplatné. Soud tak považuje sjednanou úrokovou sazbu za rozpornou s dobrými mravy. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z. Soud přitom uzavírá, že tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
20. Podle § 2395 o.z. je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně jako poskytovatel úvěrů uzavírá smlouvy o úvěru s ujednáním o úrocích obdobně vysokých, jako v této věci, jejichž výši obhajuje právě tím, že je nebankovním subjektem a že ve výši úroku zohledňuje rizikovost úvěrů. Bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích by proto žalobkyně tuto smlouvu neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model. Obdobný závěr zaujaly opakovaně odvolací soudy, a to např. v rozsudku[Anonymizováno] Městského soudu v [adresa] sp. zn. 22 Co 197/2019 či Městského soudu v [adresa] Co 271/2020.
21. Proto soud uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o.z. jako celek. V takovém případě však již nelze přistoupit ani k moderaci sjednaného úroku podle ustanovení § 577 o. z. K neplatnosti podle § 588 o.z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu strany žalované.
22. Soud tedy nárok žalobkyně posoudil dle § 2991 a násl. o. z., zejména § 2993 o. z., jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť zde došlo k plnění, aniž by tu byl platný závazek. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, z čehož žalovaný ničeho nevrátil. Proto soud uložil žalovanému povinnost vrátit částku 20 000 Kč, jakož to, o co se bez spravedlivého důvodu obohatil. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobkyně spojovala se smlouvou, musel soud žalobu zamítnout, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení a smluvní pokuty s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (k tomu viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná z 56,63 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 572,43 Kč, přičemž tato částka představuje 13,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,37 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 413 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 320 Kč sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 700 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.