Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekVyhověno

Spisová značka

13 C 232/2024

Soud: Okresní soud v Rychnově nad KněžnouDatum rozhodnutí: 24. 10. 2024Č. j.: 13 C 232/2024-20Soudce: Mgr. Stanislav FindejsAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 10. 1. 2025Předmět řízení: o zaplacení 22 650 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSRK:2024:13.C.232.2024.1
smlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (5) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 650 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 4. 5. 2024 do 21. 5. 2024 částkou 164,76 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 22 650 Kč od 22. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 358 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 650 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení částkou 164,76 Kč za období od 4. 5. 2024 do 21. 5. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 22 650 Kč od 22. 5. 2024 do zaplacení, z titulu nesplacení úvěru poskytnutého na základě úvěrové smlouvy č. [číslo smlouvy].

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvy o bezúčelovém spotřebitelském úvěru č. [číslo smlouvy] ze dne 26. 7. 2023, má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpanou částku žalobkyni vrátit a zaplatit jí i úrok a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč a platit i další poplatky a ceny dle ceníku žalobkyně. Žalovaný pro poskytnutí úvěru ve smlouvě uvedl svůj bankovní účet č. [č. účtu]. Výše úroku byla ve smlouvě ujednána tak, že úvěr byl úročen úrokem vyjádřeným pevnou částkou. Tato částka závisela na výši vyčerpaného úvěru, a to bez ohledu na to, jakou částku úvěru žalovaný ještě nesplatil. 1. měsíc trvání úvěru byl úvěr bezúročný. Od 2. až do 8. měsíce trvání úvěru, byl úrok úročen pevnou částkou 735 Kč, která závisela na výši poskytnutého úvěru (jistiny). Od 9. měsíce trvání úvěru až do dne splatnosti úvěru byl úvěr bezúročný. Celkem se za jistinu a úroky zavázal žalobkyni vrátit 20 640 Kč, když tato částka nezahrnovala úhradu za doplňkové služby. Splácení úvěru včetně úroků a ostatních plateb bylo dojednáno tak, že žalovaný byl povinen úvěr splácet 24pravidelnými měsíčními splátkami. Dále byly mezi smluvními stranami sjednány volitelné služby jako poplatek za expres výplatu úvěru – za poplatek 199 Kč, poplatek za tzv. bezpečnou splátku – za poplatek 99 Kč, který umožňoval klientovi odložit splatnost aktuální splátky v případě nečekané životní události, poplatek za SMS servis – za poplatek 49 Kč. Pro případ prodlení se zaplacením splátky bylo ve smlouvě sjednáno oprávnění žalobkyně účtovat žalovanému účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč, a úrok z prodlení dle zákonné úpravy. Nedílnou součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky, ze kterých vyplývá oprávnění žalobkyně zesplatnit úvěr v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou 2 a více splátek či jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. V případě zesplatnění přirůstá k dosud nesplacené jistině i nezaplacený úrok, na který žalobkyni vznikl nárok do doby zesplatnění, ode dne zesplatnění pak je žalovaný povinen hradit úrok až do chvíle vrácení vypůjčených peněz, tento úrok k jistině nepřirůstá. Nedílnou součástí smlouvy byl i Sazebník. Nedílnou součást smlouvy tvořily i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a její ceník, přičemž žalovaný potvrdil, že se s nimi před podpisem smlouvy seznámil.

5. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 21. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru provedla lustraci žalovaného v registrech ISIR, NRKI, SOLUS, CRIBIS, centrální evidenci exekucí a posuzovala jeho úvěruschopnost porovnáním jeho příjmů s výdaji s použitím statistického modelu se zohledněním zjištěných ostatních závazků žalovaného. Přičemž žalovaný uvedl v žádosti o úvěr čistý měsíční příjem ve výši 42 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 20 000 Kč, splátky jiným společnostem ve výši 10 000 Kč.

6. Soud má za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru splnila zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy, když se nespolehla pouze na informace poskytnuté žalovaným a prověřila si jeho osobní a majetkové poměry i v insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru klientských informací, platnost průkazu totožnosti v rejstříku ministerstva vnitra. Proto soud na smlouvu hledí jako na smlouvu platnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené například v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

7. Z výzvy před vymáháním celého úvěru ze dne 5. 2. 2024 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, která zahrnovala jistinu, celkové příslušenství, poplatky, smluvní sankce a náklady spojené s vymáháním a upozornila jej, že v případě nezaplacení bude požadovat okamžité splacení celé úvěru.

8. Z výzvy ke splacení celého dluhu ze dne 22. 3. 2024 plyne, že žalobkyně pro prodlení žalovaného s úhradou závazků vyplývajících ze smlouvy vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru, včetně smluvní pokuty, a to ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy. Dlužná částka činila 22 780 Kč.

9. Z výpisu čerpání splátek a úhrad ke smlouvě č. [číslo smlouvy] bylo zjištěno, že žalovaný celkem vyčerpal částku 15 000 Kč, žalobkyni uhradil pouze 4 577 Kč. V prosinci 2024 přestal splátky zcela hradit, když dne 22. 3. 2024 došlo ke zesplatnění úvěru. Ke dni sepsání žaloby činil jeho dluh na jistině úvěru 13 748 Kč, za 3 poplatky za bezpečnou splátku částku 396 Kč, za 2 poplatky za minimální splátku 2 970 Kč, za 4 poplatky za SMS servis 196 Kč, na úroku 2 940 Kč, na nákladech na vymáhání za zaslání 3 upomínek částku 900 Kč, za 3 dlužné splatné splátky smluvní pokutu celkem v částce 1 500 Kč a na úroku z prodlení částku 164,76 Kč.

10. Před podáním žaloby byl žalovaný dne 19. 4. 2024 žalobkyní znovu zvláště vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Předžalobní výzva byla odeslána žalovanému doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího archu s podacím číslem ZN: [číslo archu].

11. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutkový závěr. Žalobkyně na základě smlouvy o úvěru uzavřené se žalovaným dne 26. 7. 2023, poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit společně s úrokem v pevné částce. Žalovaný na dluh celkem uhradil žalobkyni pouze 4 577 Kč, zbývající část nezaplatil ani po opakovaných upomínkách ze strany žalobkyně. Proto žalobkyně požadovala splacení celého úvěru. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu vyzván k úhradě dlužné částky s příslušenstvím. Ani přes tuto výzvu žalovaný ničeho neuhradil.

12. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů.

15. Úvěr poskytnutý žalobkyní žalovanému má charakter spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. Soud má za to, že žaloba je důvodná.

17. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., přičemž tato smlouva vyhovovala i požadavkům na ni kladeným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, i příslušnými ustanoveními o. z., zejména § 1810 a násl. a 1841 a násl. o. z., o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když poskytla žalovanému úvěr, a to ve sjednané výši. Žalovaný na dluh doposud uhradil částku 4 577 Kč. Ve zbytku dluhu žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť nehradil sjednané splátky úvěru, kterými měl splatit jak jistinu úvěru, tak sjednané úroky, poplatky a případné smluvní sankce. Protože žalovaný nezaplatil, uložil mu soud povinnost celou dlužnou částku žalobkyni zaplatit, když současně přezkoumal, že výše nákladů na vymáhání, poplatků za volitelné služby odpovídá smluvnímu ujednání a neodporuje uvedeným právním předpisům. Soud také vyhověl žalobě v části týkající se příslušenství, neboť na smluvní úroky a smluvní pokutu má žalobkyně nárok vyplývající přímo ze smlouvy a z § 2395 o. z. Protože se žalovaný dostal s úhradou svého dluhu do prodlení, vzniklo žalobkyni rovněž právo domáhat se po něm úhrady úroků z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném úroky z prodlení, když jejich výše dle zjištění soudu odpovídá také citovaným právním předpisům.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 358 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 906 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 650 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací