Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení další částky 6 882,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 508,01 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení a částky 143,07 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 305,65 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 882,47 Kč s příslušenstvím z titulu spotřebitelského úvěru. Tvrdila, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se zavázala žalovanému poskytnout revolvingový úvěr až do výše 6 600 Kč. Uzavření smlouvy žalobkyně dokládá úvěrovou smlouvou ze dne 13. 12. 2024. Jelikož žalobkyně poskytla peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, domáhá se žalobkyně vrácení žalované částky. Současně po žalovaném požaduje i zákonné úroky z prodlení z této částky, neboť žalovaný uvedenou částku na výzvu žalobkyně řádně a včas nevrátil a smluvní pokutu.
2. Žalobkyně na výzvu soudu k doložení provedení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, zejména zkoumání a posouzení jeho výdajové stránky před uzavřením smlouvy uvedla, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla dle interní metodiky schválené Českou národní bankou. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: Centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík, Registr neplatných dokladů MVČR, Registr TelcoScore, Společnost pro informační databáze, a.s., Registr hledaných osob PČR, Registr politicky aktivních osob (registr Starostové), Katastrální rejstřík – kontrola platnosti adresy, Registr „sankční seznamy“.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nedostavil se ani k jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, aniž by z důležitého důvodu požádala o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).
4. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. 25198240 uzavřené dne 13. 12. 2024 soud zjistil, že s pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku byla mezi účastníky uzavřena smlouva, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 6 600 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit i s denním úrokem ve výši 1,066 % denně. Dále se zavázal zaplatit žalobkyni poplatky za službu „[název] “ ve výši 62,22 Kč dále poplatek „[název] “ ve výši 330 Kč, informační SMS servis ve výši 16,32Kč. Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobkyně. Součástí smlouvy bylo právo žalobkyně na smluvní pokutu.
5. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce předložil obecnou metodiku zkoumání úvěruschopnosti a dále interní výstup, ze kterého vyplývá zjištěný příjem žalovaného ve výši 8 814 Kč, počet členů domácnosti s příjmem 3, pravidelné měsíční výdaje na půjčky ve výši 2 209 Kč, pravidelné výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 300 Kč, ostatní výdaje 1 500 Kč. Vypočítané minimální výdaje činily 6 591 Kč. Příjem žalovaného měl být ověřován bankovním výpisem, který obsahoval příjmové transakce, o jaký druh příjmu uvedeno nebylo, ani ze kdy byl uvedený bankovní výpis.
6. Následně žalobce předložil výpis z běžného účtu žalovaného za období od 15. 12. 2023 do 13. 12. 2024, že kterého vyplývá, že žalovaný pobíral platby od Úřadu práce, případně nemocenské dávky ve výši 14 000 – 17 000 Kč. Z výpisu z účtu ovšem také vyplývá, že svoji finanční situaci žalovaný vylepšoval pravidelnými půjčkami od nebankovních společností. Nelze ani přehlédnout fakt, že žalovaný utrácel značné prostředky v sázkových hrách.
7. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně provedla platby na účet žalovaného ve výši 5 000 Kč dne 13. 12. 2024.
8. Soud z předžalobní výzvy zjistil, že žalovaný byl znovu zvláště vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Výzva ze dne 29. 8. 2025 byla žalovanému zaslána doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku z téhož dne.
9. Ze zprávy banky žalované má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč.
10. Z emailové upomínky ze dne 14. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím emailu vyzván k úhradě dlužné částky. Email byl žalovanému doručen téhož dne.
11. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného dne 29. 8. 2025 k úhradě žalované částky s příslušenstvím a byl i upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.
12. Po provedeném dokazování dospěl k následujícímu skutkovému závěru.
13. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, na základě které poskytla žalované částku 5 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 1,066 % denně Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla řádně přezkoumána, když žalobce zcela pominul fakt výše závazků žalovaného, které neodpovídali jeho prohlášení a také jeho vysoce rizikové chování spočívající v sázkařské činnosti. Poskytnutí částky 5 000 Kč bylo doloženo výpisem z účtu žalobkyně vedeného u banky [právnická osoba]. Žalovaný byl upomínán k úhradě dlužných splátek. Ze zprávy banky bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému uvedenou částku. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky s příslušenstvím s tím, že byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Žalovaný ničeho na dluh neuhradil.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
16. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru však nebylo v řízení nijak prokázáno. Vedlo spíše k dluhové pasti žalovaného. Proto soud považuje uzavřenou smlouvu ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou.
17. Soud tedy nárok žalobkyně posoudil dle § 2991 a násl. o. z., zejména § 2993 o. z., jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť zde došlo k plnění, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, z čehož žalovaný ničeho nevrátil. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 5 000 Kč, jakož to, o co se bez spravedlivého důvodu obohatil.
18. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 z 20. 4. 2022 je v případě aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovena nová splatnost ohledně vrácení poskytnuté jistiny, která se odvíjí od možností spotřebitele, zde žalované. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval své možnosti k vrácení jistiny úvěru. A protože tak neučinil, soud uzavřel, že mu nic nebrání a je schopen vrátit dlužnou jistinu ve lhůtě odpovídající procesně stanovené obecné pariční lhůtě, tedy do tří dnů od právní moci rozsudku. Jde tedy o nově soudem stanovenou splatnost přiznané částky, přičemž nárok na příslušenství v podobě úroků z prodlení by žalobkyni vznikl až poté, co by žalovaný v této lhůtě splatnosti uvedenou částku nezaplatil. V podrobnostech soud odkazuje na uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Ve zbývající části byla žaloba s ohledem na neplatnost smlouvy jako nedůvodná zamítnuta.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 305,65 Kč, přičemž tato částka představuje 16,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,42 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 41,58 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 025,54 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.