Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 86 186,01 Kč s kapitalizovaným úrokem v částce 4 506,56 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 277,10 Kč, s úrokem ve výši 9,4 % ročně z částky 85 687,01 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 85 687,01 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 18 391,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení 86 186,01 Kč s úrokem v částce 4 506,56 Kč, s úrokem z prodlení v částce 277,10 Kč, s úrokem ve výši 9,4 % ročně z částky 85 687,01 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 85 687,01 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnil tvrzením, že právní předchůdci žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr nevrátil.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.
4. Ze smlouvy o půjčce číslo [číslo smlouvy] ze dne 31. 8. 2022 má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které se zavázal právní předchůdce žalobce žalovanému poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit ve 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 823 Kč. Účastníci si dohodli úrok ve výši 9,4 % ročně. Účastníci si dohodli, že právní předchůdce žalobce je oprávněn prohlásit půjčku za splatnou. za předpokladu, že žalovaný poruší některou z povinnosti vyplývající ze smlouvy. Pro případ, že by byla prohlášena půjčka za splatnou, dohodli se účastníci, že právní předchůdce žalobce vyzve žalovaného k úhradě dlužné částky a poskytne k plnění lhůtu 30 dnů.
5. Z výpisu z účtu za období od 17. 8. 2022 do 31. 8. 2022 má soud za prokázané, že žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 100 000 Kč.
6. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru splnil zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy, když se nespolehl pouze na informace poskytnuté žalovaným a prověřil si jeho osobní a majetkové poměry. Proto soud na smlouvu hledí jako na smlouvu platnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené například v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
7. Z výpisu z účtu za období od 1. 4. 2023 do 30. 4. 2023 má soud za prokázané, že žalovaný k 30. 4. 2023 právnímu předchůdci žalobci dlužil celkem 91 313,13 Kč.
8. Z výpisu z účtu ze dne 14. 8. 2024 má soud za prokázané, že ke dni 8. 7. 2024 dlužil žalovaný na jistině částku 85 687,01 Kč, na kapitalizovaného úroku částku 4 506,56 Kč a na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení částku 277,10 Kč.
9. Z prohlášení okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 15. 4. 2024 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce zesplatnil dluh a vyzval žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 90 969,67 Kč.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a vyrozumění o postoupení pohledávky má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce převedl svoji pohledávku na žalobce a tuto skutečnost oznámil žalovanému dopisem ze dne 11. 7. 2024.
11. Z předžalobní upomínky má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.
12. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.
13. Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit ve 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 823 Kč. Účastníci si dohodli úrok ve výši 9,4 % ročně. Účastníci si dohodli, že právní předchůdce žalobce je oprávněn prohlásit půjčku za splatnou, za předpokladu, že žalovaný poruší některou z povinnosti vyplývající ze smlouvy. Ke dni 8. 7. 2024 dlužil žalovaný na jistině částku 85 687,01 Kč, na kapitalizovaném úroku částku 4 506,56 Kč a na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení částku 277,10 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil žalovanou pohledávku žalobci. Žalovaný přes výzvu žalobce dlužnou částku nezaplatil.
14. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Žaloba je důvodná.
16. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Právní předchůdce žalobce svůj závazek ze smlouvy splnil a poskytl žalovanému peněžní prostředky. Žalovaný svůj závazek poskytnuté peněžní prostředky vrátit nesplnil. Proto soud žalobě vyhověl v plném rozsahu.
17. Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 391,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 448 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 86 186,01 Kč sestávající z částky 4 580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 290 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 4 580 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 350 Kč ve výši 2 593,50 Kč.