Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 465,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 3 465,93 Kč od 4. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá zaplacení 14 682,45 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 354,79 Kč, kapitalizovaným úrokem 2 301,26 Kč, zákonným úrokem z prodlení 12,75 % z částky 15 000 Kč od 12. 2. 2025 do 3. 8. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,25 % z částky 15 000 Kč od 4.8.2025 do zaplacení a s úrokem 12,75 % z částky 15 000 Kč od 12. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 225,60 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého na základě úvěrové smlouvy. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytl úvěr ve výši 24 000 Kč. Žalovaný svůj dluh řádně neuhradil. Proto se žalobkyně, na kterou v mezidobí pohledávka přešla domáhá úhrady dlužné jistiny úvěru, poplatku za poskytnutí úvěru spolu s úrokem a příslušenstvím úvěru.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 5679725 ze dne 16. 5. 2023, jakož i z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož dne a ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdce žalobkyně zavázal k poskytnutí úvěru žalovanému až do úvěrového rámce 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit právnímu předchůdci žalobkyně a spolu s tím zaplatit i úrok. Ve smlouvě bylo uvedeno, že pevná úroková sazba činí 54 % ročně. Žalovaný se zavázal dlužnou částku původnímu věřiteli uhradit Čerpaný Úvěr po dobu trvání Smlouvy o spotřebitelském úvěru kdykoliv předčasně zcela nebo zčásti splatit, a to bez omezení a dalších nákladů. Čerpaný Úvěr mohl žalovaný splácet částečně a volně si každý měsíc zvolit částku splátky; tato částka však musela být minimálně ve výši Minimální měsíční splátky a měsíční splátky musí být hrazeny bezhotovostně a nejpozději do data jejich splatnosti. V případě, že žalovaný zcela nebo zčásti splatil čerpaný úvěr, mohl požádat o čerpání úvěru, avšak pouze v takové výši, která je v době požadavku čerpání rovna rozdílu poskytnutého stropu kreditní linky a čerpaného úvěru.
5. Soud nemá za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru splnil zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy. Avšak k níže uvedeným závěrům dále, zejména z důvodů ekonomie řízení, otázku splnění povinnosti zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet, neřešil.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla řádně postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem, kterým současně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do 13. 8. 2025.
7. Z tabulky umoření má soud za prokázané, že žalovaný na dluh 53 610,25 Kč uhradil částku 50 144,32 Kč.
8. Ze statistiky České národní banky bylo zjištěno, že v říjnu 2023 činila obvyklá úroková sazba u úvěrů na spotřebu při fixaci nad 1 rok do 5 let včetně 9,53 % ročně.
9. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu č. 5679725, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 24 000 Kč. Dle smlouvy byl žalovaný povinen vrátit uvedené společnosti poskytnutou částku a úrok 54 % ročně. Na vyčerpaný úvěr ve výši 53 610,25 Kč žalovaný žalobkyni uhradil 50 144,32 Kč. Pohledávka za žalovaným z uvedeného titulu byla postoupena na žalobkyni což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.
10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
12. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.
13. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
14. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Ve smlouvě o úvěru byla sjednána úroková sazba ve výši 54 % ročně, což je sazba mnohonásobně vyšší, než jaká je uvedena pro daný typ spotřebitelského úvěru a dané období ve statistice České národní banky. Soud tak považuje sjednanou úrokovou sazbu za rozpornou s dobrými mravy. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z. Soud přitom uzavírá, že tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
15. Podle § 2395 o.z. je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru by bez ujednání o úrocích obdobně vysokých smlouvu neuzavřel. Z obsahu spisu vyplynulo, že ke snížení požadovaných smluvních úroků přistoupila žalobkyně až v rámci žalobního žádání. Obdobný závěr zaujaly opakovaně odvolací soudy ve vztahu k posouzení obchodního jednání jiného nebankovního věřitele, a to např. v rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 197/2019 či Městského soudu v Praze 17 Co 271/2020.
16. Proto soud uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o.z. jako celek. V takovém případě však již nelze přistoupit ani k moderaci sjednaného úroku podle ustanovení § 577 o. z. K neplatnosti podle § 588 o.z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu strany žalované.
17. Soud nárok žalobkyně posoudil dle § 2991 a násl. o. z., zejména § 2993 o. z., jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť zde došlo k plnění, aniž by tu byl platný závazek. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 53 610,25 Kč žalovaný zaplatil 50 144,32 Kč. Soud uložil žalovanému povinnost vrátit částku 3 465,93 Kč, tedy to, o co se bez spravedlivého důvodu obohatil a co nevydal. Tuto částku je přitom žalovaný povinen zaplatit žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na žalobkyni tato pohledávka za žalovaným smluvně přešla ve smyslu § 1879 a násl. o. z.
18. Ve zbývajících nárocích pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to s ohledem na výše dovozenou neplatnost úvěrové smlouvy.
19. Podle § 1970 z.č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
21. Protože žalobce žalovaného vyzval k vydání bezdůvodného obohacení, dostal se žalovaný do prodlení dne 5. 8. 2025. Doručení výzvy k úhradě dluhu žalovanému soud posoudil dle § 573 podle kterého se má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Den odeslání upomínky byl 30.7.2025. Domněnka dojití nastala dne 4.8.2025. Od tohoto data pak běží úrok z prodlení v zákonné výši.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.