Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 82407,86 Kč spolu s úrokem ve výši 15 % p. a. z 64357,38 Kč jdoucím od 26. 3. 2024 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. ze 68033,32 Kč jdoucím od 26. 3. 2024 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 17822,80 Kč.
III. To vše je žalovaný povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce podal dne 25. 3. 2024 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se splacení úvěru. Tvrdil, že dne 25. 1. 2019 uzavřel se žalovaným úvěrovou smlouvu č. [hodnota]. Poskytl žalovanému revolvingový úvěr s limitem [PSČ obec]. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými splátkami zahrnujícími též bankovní poplatky a úroky 29,88 % p. a. Žalovaný celkem postupně vyčerpal 107015 Kč a celkem splatil 107193,17 Kč. Když přestal splácet záporný zůstatek na účtu, tak žalobce sesplatnil úvěr dne 21. 12. 2023 a vyzval žalovaného k zaplacení 26210,40 Kč (z toho činí [PSČ obec] nesplacená jistina, 730 Kč náklady na vymáhání dluhu a 1000 Kč smluvní pokuta za prodlení se splácením). Žalovaný dluží též dohodnutý úrok - jednak kapitalizovaný částkou 4243,75 Kč za dobu do 25. 3. 2024, jednak vyjádřený úrokovou sazbou 15 % p. a. Žalovaný je v prodlení se zaplacením, a tak je též povinen zaplatit žalobci úroky z prodlení, jednak kapitalizované částkou 854,17 Kč za dobu od 5. 1. 2024 do 25. 3. 2024, jednak vyjádřený procentní sazbou 14,45 ročně.
2. Dále žalobce tvrdil, že dne 21. 5. 2020 uzavřel se žalovaným další úvěrovou smlouvu, č. [hodnota]. Poskytl žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým limitem [PSČ obec]. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými splátkami zahrnujícími též bankovní poplatky a úroky 26,28 % p. a. Žalovaný celkem postupně vyčerpal [PSČ obec] a celkem splatil 90429,64 Kč. Když přestal splácet záporný zůstatek na účtu, tak žalobce sesplatnil úvěr dne 21. 12. 2023 a vyzval žalovaného k zaplacení 41822,92 Kč (z toho činí 39876,98 Kč nesplacená jistina, 215,94 Kč poplatky za pojištění, 730 Kč náklady na vymáhání dluhu a 1000 Kč smluvní pokuta za prodlení se splácením). Žalovaný dluží též dohodnutý úrok - jednak kapitalizovaný částkou 7907,65 Kč za dobu do 25. 3. 2024, jednak vyjádřený úrokovou sazbou 15 % p. a. Žalovaný je v prodlení se zaplacením, a tak je též povinen zaplatit žalobci úroky z prodlení, jednak kapitalizované částkou 1368,97 Kč za dobu od 5. 1. 2024 do 25. 3. 2024, jednak vyjádřený procentní sazbou 14,45 ročně.
3. Žalovaný se ničím nebránil.
4. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. (ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku)
5. Soud ověřil z obou úvěrových smluv dohodu stran výše popsanou. U smlouvy č. [hodnota] byl původně sjednán úvěrový rámec [PSČ obec] s úročením 26,28 % p. a. a dále první čerpání 6990 Kč na koupi vysavače, s úročením 20,75 % p. a. Z výpisu z úvěrového účtu je zjevné, že úvěrový limit byl zvýšen na [PSČ obec]. U smlouvy č. [hodnota] pak bylo dohodnuto první čerpání ve výši [PSČ obec], s úrokovou sazbou 29,88 % p. a. a výší měsíční splátky 1220 Kč. Poskytnutí úvěrů soud ověřil z výpisu z úvěrového účtu žalovaného u žalobce. Dále z něho plyne, že žalovaný splácel úvěr až do března 2020, poté přestal splácet. Žalobce prokázal, že splnil zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy, když se nespolehl pouze na informace poskytnuté žalovaným, ale prověřil si jeho osobní a majetkové poměry i v insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru klientských informací, platnost průkazu totožnosti v rejstříku ministerstva vnitra. Dále vycházel z úplného výpisu z bankovního účtu žalovaného u mBank za 2. pololetí r. 2018. Zjistil tak, že žalovaný není předlužen a je schopen splácet úvěry. Svědčí o tom i následné více než tříleté fungování úvěrového vztahu. Proto soud na smlouvy hledí jako na smlouvy platné ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené, například, v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
6. Posuzovaný případ je sporem ze smluv o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce splnil svoji povinnost, když poskytl žalovanému dohodnuté úvěry. Žalovaný porušil svoji povinnost, když nesplácel dohodnuté splátky. Proto žalobce sesplatnil úvěry a žalovaný je povinen je splatit. Pokud žalobce požaduje nižší než sjednané úroky, nelze jeho postupu nic vytknout. Žalovaný je v prodlení se zaplacením. Proto žalobci vznikl nárok i na úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. (ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Proto soud vyhověl žalobě.
7. Podle ust.§ 142 zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
8. Právním předpisem upravujícím výši náhrady nákladů je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. § 6 odst. 1 advokátního tarifu se výše mimosmluvní odměny stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Podle ust. § 7 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty: do 500 Kč. 300 Kč, přes 500 Kč do 1000 Kč. 500 Kč, přes 1000 Kč do 5000 Kč. 1000 Kč, přes 5000 Kč do 10 000 Kč.. 1500 Kč, přes 10 000 Kč do 200 000 Kč. 1500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč, přes 200 000 Kč do 10 000 000 Kč.9100 Kč a 40 Kč za každých započatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč, přes 10 000 000 Kč.[PSČ obec] a 40 Kč za každých započatých 100 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 000 Kč. Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazku. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. (ust. § 8 advokátního tarifu) Advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby. (ust.§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu)
9. Za tarifní hodnotu soud považuje 82407,86 Kč (dlužnou jistinu a poplatky, bez kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení). Zástupce žalobce účelně vykonal 3 úkony právní služby - převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání žaloby u soudu. Náleží mu odměna ve výši 3x 3860 Kč. Podle ust. § 13 advokátního tarifu mu dále náleží paušální náhrada hotových výloh ve výši 3 x 300 Kč. Dále mezi náklady řízení náleží 21 % daň z přidané hodnoty, kterou je povinen zástupce zaplatit z odměny a náhrad, a zaplacený soudní poplatek 2722 Kč. Celkové náklady řízení na straně žalobce tak odpovídají 17822,80 Kč. Taková náhrada byla žalobci přiznána.
10. Povinnost uloženou rozsudkem je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu).
11. Zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. (ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu).
12. Soud zvážil, zdali snad v tomto případu nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu ust. § 150 občanského soudního řádu. Nenalezl takové důvody. Žádný z účastníků je neuvedl a neplynou ani z obsahu soudního spisu.