3 C 142/2024

Odůvodnění

1. Žalobce podal dne 2. 7. 2024 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se náhrady škody. Tvrdil, že žalovaný vykázal v evidenci odpracované pracovní doby nepravdivé údaje o svojí docházce do zaměstnání ve dnech 17. 1. 2022 – 21. 1. 2022 (vždy 8 vykázaných hodin) a v den 31. 1. 2022 (11 vykázaných hodin), ačkoliv v ony dny vůbec nebyl v zaměstnání. Uvedl tak žalobce v omyl a ten mu ke svojí škodě vyplatil mzdu za 88 vykázaných hodin – celkem 16 414 Kč.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Popřel tvrzení žalobce jako nepodložená. Uvedl, že spor je politicky motivovaný a je výrazem nevole současného starosty města [adresa] vůči nepohodlnému zastupiteli, který se příliš zajímá o hospodaření města.

3. Nebylo sporu o tom, že žalovaný byl v rozhodném období (leden 2022) zaměstnancem žalobce, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Odpovídá tomu i pracovní smlouva datovaná 31. 1. 1996, uzavřená na dobu neurčitou, s vymezením druhu práce jako [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Dále tomu odpovídá jmenovací dekret ze dne 20. 3. 2006 – jmenování žalovaného [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. A neodporuje tomu ani dohoda o rozvázání pracovního poměru žalovaného, jež je až ze 16. 12. 2022.

4. Z organizačního a pracovního řádu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] z 30. 6. 2006 soud zjistil, že [Anonymizováno] [Anonymizováno] řídí [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Ten je rovněž nadřízeným všem [Anonymizováno].

5. Výkazem odpracovaných hodin dokládal žalobce, jak mu žalovaný sdělil svoji přítomnost na pracovišti v jednotlivých dnech ledna 2022, včetně odpracovaných hodin v jednotlivých dnech. Žalovaný potvrdil, že onen výkaz zpracoval sám a předložil jej [Anonymizováno] [Anonymizováno] ke kontrole.

6. Prvoinstanční soud již jednou ve věci rozhodl – rozsudkem ze dne 26. 3. 2025, č. j. 3 C 142/2024-105. Odvolací soud zrušil jeho rozhodnutí usnesením ze dne 16. 9. 2025, č. j. 26 Co 148/2025-171 a zavázal jej svým právním názorem: Žalobce se domáhá zaplacení (vrácení) toho, co vyplatil žalovanému jako plat za období od 17. 1. 2022 do 21. 1. 2022 a za den 31. 1. 2022 s tvrzením, že žalovaný se na pracoviště nedostavil, práci pro žalobce neodvedl. Žalobce sám hodnotí tento nárok jako náhradu škody, ale odvolací soud má za to, že pokud byl žalovanému vyplacen plat, na který mu nevznikl nárok, je třeba věc posoudit podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění účinném v lednu 2022 (dále jen „zák. práce“) a subsidiárně též podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) jako bezdůvodné obohacení. V rozhodnutí ze dne 10. 12. 2024 sp. zn. 21 Cdo 1993/2024 Nejvyšší soud uzavřel, že z ustanovení § 331 zák. práce vyplývá, že ochuzeného zaměstnavatele zatěžuje vedle důkazního břemene k prokázání tvrzení o přesunu majetkových hodnot na obohaceného zaměstnance důkazní břemeno rovněž k prokázání tvrzení o skutečnostech, z nichž dovozuje, že peněžité částky, jejichž vrácení se po zaměstnanci domáhá, byly zaměstnanci vyplaceny neprávem (šlo o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené). Pro zaměstnavatele, má-li mít ve sporu úspěch, tak vyvstává povinnost označit důkazy potřebné k prokázání jeho tvrzení, že zaměstnanec nevykonal práci, za kterou mu byla neprávem vyplacena mzda. Evidence vedená dle § 96 zák. práce pak dle Nejvyššího soudu slouží k prokázání toho, že zaměstnanec pro zaměstnavatele práci nevykonal. Odvolací soud dále uložil prvoinstančnímu soudu, aby právně posoudil nárok žalobce na vrácení zdravotního a sociálního pojištění odvedeného za žalovaného, kde nemůže jít o bezdůvodné obohacení, neboť nešlo o částky vyplacené přímo žalovanému a přichází tak v úvahu nárok na náhradu škody.

7. Podle § 2991 o. z. platí, že musí ochuzenému vydat, oč se obohatil ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí; bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním správního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 109 zák. práce přísluší zaměstnanci za vykonanou práci mzda, plat nebo odměna. Podle § 96 odst. 1 zák. práce je zaměstnavatel povinen vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci s vyznačením začátku a konce odpracované směny, práce přesčas, další dohodnuté práce přesčas, noční práce a doby v době pracovní pohotovosti. Podle § 331 zák. práce může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat vrácení neprávem vyplacených částek, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty. Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. (ust. § 250 odst. 1 zákoníku práce)

8. Odvolací soud dále zavázal prvoinstanční soud svým závěrem, že základ nároku je dán, neboť bylo prokázáno, že žalovaný v termínu od 17. 1. do 21. 1. 2022 a dne 31. 1. 2022 nebyl na pracovišti a práci pro žalobce neodvedl. Z výpovědi svědkyně [právnická osoba] odvolací soud zjistil, že pracuje u žalobce jako [Anonymizováno]. V lednu 2022 potkala na [Anonymizováno] [Anonymizováno] dva [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a když se jich dotazovala na žalovaného, se kterým potřebovala něco projednat, bylo ji sděleno, že je nemocný. To ji překvapilo, neboť již předtím dostala od okresní správy sociálního zabezpečení zprávu o ukončení jeho pracovní neschopnosti. Vysvětlila dále, že mzdu pro zaměstnance [Anonymizováno] vypočítává vždy dle předloženého výkazu odpracovaných hodin. V případě [Anonymizováno] [Anonymizováno] ji tyto výkazy předával [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], tj. žalovaný s tím, že u řadových [Anonymizováno] výkaz podepisoval [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a konkrétní [Anonymizováno] a u [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] výkaz podepisoval [Anonymizováno] [Anonymizováno] a samotný [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Svědek [jméno FO] uvedl, že pracuje jako [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] u žalobce od roku 1996 dosud. K výzvě odvolacího soudu, aby obecně popsal, jak byla evidována docházka do zaměstnání, uvedl, že do tzv. sešitu docházky se zapisoval každý den přítomnosti [Anonymizováno] ve službě. Písmeno „P“ znamená příchod do služby a „O“ znamená odchod ze služby. Tento záznam měli [Anonymizováno] vyplňovat každý den při příchodu a odchodu. Neměl-li [Anonymizováno] v docházkovém sešitu zaznamenán pro určitý den čas příchodu a odchodu, tak to znamenalo, že byl nemocný, mohl ale být i na týdenním školení. Po nahlédnutí do docházkového sešitu svědek potvrdil, že na stránce za leden 2022 u jména žalovaného poznává rukopis žalovaného. Svědek dále uvedl, že na začátku ledna 2022 onemocněl covidem, proto si situaci pamatuje a ví, že když se vrátil do práce, na pracovišti žalovaného nepotkával. Do tzv. sešitu událostí se zapisovalo vždy to, co se během služby stalo a kdo sloužil. Zápis dělal vždy jeden ze dvou sloužících [Anonymizováno] (obvykle sloužili dva [Anonymizováno]), nikdy se nestalo, že by zápis proveden nebyl vůbec. Svědek uvedl, že zpočátku byli s žalovaným kamarádi, ale poté měl s žalovaným vyhrocený vztah, vzhledem k tomu, že žalovaný nesouhlasil s tím, že se nechtěl nechat očkovat proti covidu a uváděl, že z tohoto důvodu bude se svědkem ukončen pracovní poměr. Svědkovi se zdálo, že se k němu žalovaný chová nadřazeně a povýšeně. Svědek [jméno FO] uvedl, že pracoval u [Anonymizováno] [Anonymizováno] jako [Anonymizováno], nyní zde již dva roky nepracuje. Když nastupoval jako [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], byl žalovaný [Anonymizováno] a svědek dostal pokyn, aby svoji přítomnost ve službě zapisoval do sešitu docházky, a to vždy čas příchodu i odchodu. Dělali to tak všichni i žalovaný. Pokud není uveden u konkrétního data žádný záznam, resp. není uvedeno ani datum, tak z toho lze dovodit, že daný [Anonymizováno] v práci nebyl. Do knihy událostí se zapisovalo vždy každý den. Většinou sloužili dva [Anonymizováno] a dohodli se, kdo z nich zápis do knihy událostí provede. Do knihy událostí se zapsalo, kdo slouží, v jakém časovém rozpětí a co se během služby stalo. Je zcela vyloučené, aby byl [Anonymizováno] týden v práci a v knize událostí nebylo jeho jméno vůbec uvedeno. K období ledna 2022 svědek uvedl, že pro toto období byli žalovaným dopředu informování, že bude v dlouhodobější pracovní neschopnosti. Když třetí týden v lednu byli s kolegou [Anonymizováno] na [Anonymizováno] [Anonymizováno], náhodou potkali paní [jméno FO], která se jich na žalovaného ptala a byla udivena, že není v práci a má přitom ukončenou pracovní neschopnost. Zaskočilo je to, domnívali se, že žalovaný je nemocný, ale dál situaci neřešili. Nepamatuje si na situaci, kdy by [Anonymizováno] zapomněl zapsat do knihy docházky služby za celý týden, maximálně se to stalo k jednomu dni zpětně. Když [Anonymizováno] vypracovával výkazy odpracovaných hodin, postupoval podle knihy docházky. Svědek potvrdil, že v týdnu od 17. do 21. ledna 2022 žalovaného v práci neviděl. Na den 31. 1. 2022 si svědek pamatoval, uvedl, že žalovaný mu telefonoval, v práci nebyl, chtěl vědět, jak dopadla situace řešená předchozí sobotu. Z tzv. docházkové knihy odvolací soud zjistil, že každý [Anonymizováno] vždy zapisoval svoji přítomnost na službě s vyznačením odchodu a příchodu a každý [Anonymizováno] měl na své jméno a příslušný měsíc v roce určenou v sešitě stránku, kam tyto zápisy činil. Na stránce označené „[Anonymizováno] leden 2022“, je proveden tento zápis: 3.-7.(rozuměj označení dne) bez uvedení příchodu a odchodu s tím, že bylo odpracováno 40 hodin, 10.-14. bez uvedení příchodu a odchodu s tím, že bylo odpracováno 40 hodin, 17. - 21. bez uvedení příchodu a odchodu s tím, že bylo odpracováno 40 hodin. Dále jsou v samostatných řádcích uvedeny údaje: 24. příchod a odchod 9.00 až 14.30, 15.00 až 19.00 s tím, že bylo odpracováno 8,5 hodiny; 25. příchod a odchod 9.00 až 14.30, 15.00 až 19.00 s tím, že bylo odpracováno 8,5 hodiny; 28. příchod a odchod 16.00 – 20.30, 21.00 – 1.00 s tím, že bylo odpracováno 8,5 hodiny; 29. příchod a odchod 18.00 - 21.30, 22.00 do 24.00 s tím, že bylo odpracováno 5,5 hodin. Záznam ze dne 31. 1. není proveden vůbec. Odvolací soud z knihy docházky dále zjistil, že v předcházejícím období jsou u všech zaznamenaných služeb, kdy měl být žalovaný v práci, vyznačeny příchody a odchody, eventuelně je u zaznamenaného dne výslovně uvedeno, že čerpal dovolenou či byl nemocný. Proč ve dnech 17. - 21. ledna 2022 a dne 31. 1. 2022 není v knize docházky zaznamenán příchod a odchod žalovaného, nebyl zástupce žalovaného při odvolacím jednání schopen vysvětlit. Z tzv. knihy událostí odvolací soud zjistil, že dne 17. 1. 2022 je zapsána služba [Anonymizováno] [Anonymizováno] od 7.00 do 19.00 a [Anonymizováno] [Anonymizováno] od 9.00 do 19.00 hodin, dne 18. 1. 2022 je zaznamenána služba [Anonymizováno] [jméno FO] od 7.00 do 19.00 hodin a [Anonymizováno] [Anonymizováno] od 9.00 do 19.00 hodin; dne 19. 1. 2022 je zaznamenána služba [Anonymizováno] [Anonymizováno] od 7.00 do 19.00 hodin a [Anonymizováno] [Anonymizováno] od 9.00 hodin do 19.00 hodin; dne 20. 1. 2022 je zaznamenána služba [Anonymizováno] [jméno FO] od 7.00 do 19.00 hodin a [Anonymizováno] [Anonymizováno] od 9.00 do 19.00 hodin. Dne 21. 1. 2022 je zaznamenána služba [Anonymizováno] [jméno FO] od 7.00 do 16.00 hodin a [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] od 16.00 do 1.00 hodin. Jméno žalovaného není v tomto období v sešitě událostí zapsáno, je uvedeno až u data 24. 1. 2022. Jméno žalovaného není uvedeno ani u data 31. 1. 2022. Podle organizačního a pracovního řádu (hlava III článek 3. 1. bod I písm. c/) tak jak je založen na čísle listu 55ch) byl žalovaný jako [Anonymizováno] odpovědný za „veškeré záležitosti ohledně pracovní doby“. Odvolací soud poté dospěl k následujícímu skutkovému závěru: žalovaný pracoval u žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 31. 1. 1996 jako [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (pracovní smlouva č. l. 4) a byl dne 20. 3. 2006 [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ([Anonymizováno] [Anonymizováno] č. l. 5). Jako [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] přikazoval svým podřízeným zaměstnancům, aby přítomnost na [Anonymizováno] zaznamenávali v tzv. knize docházky uvedením data a času příchodu a odchodu (což vyplynulo z výpovědi svědka [Anonymizováno] a [jméno FO]), tj. povinnost danou mu organizačním a pracovním řádem (hlava III článek 3. 1. bod I písm. c/) plnil. Tímto způsobem byla realizována povinnost daná zaměstnavateli § 96 odst. 1 zák. práce, tj. povinnost vést evidenci s vyznačením začátku a konce odpracované směny podle jednotlivých zaměstnanců. Z knihy docházky žalovaný následně čerpal při vypracovávání výkazů odpracovaných hodin, které předával mzdové účetní žalobce (sv. [jméno FO]). Podle těchto výkazů docházelo k výpočtu platu jednotlivých [Anonymizováno], včetně platu žalovaného, který svoji přítomnost v práci rovněž zaznamenával do tzv. knihy docházky. O věrohodnosti zápisů do tzv. knihy docházky neměl odvolací soud pochybnosti. Slyšení svědci [jméno FO] a [jméno FO] potvrdili, že zápisy do tzv. knihy docházky činili všichni [Anonymizováno] pravidelně při každé [Anonymizováno] (pokud došlo ke zpoždění zápisu, tak max. o den zpětně) a odvolací soud neměl důvod k pochybnostem o pravdivosti výpovědi svědků o zavedené praxi evidence docházky. Pro posouzení toho, zda byl žalovaný ve spornou dobu v práci, je přitom zcela irelevantní, že některé, v knize docházky zapsané služby, nebyly následně do výkazu odpracovaných hodin zahrnovány. Z výkazu odpracovaných hodin, který je založen na č. l. 7 spisu, vyplývá, že žalovaný vykázal svoji přítomnost na pracovišti ve dnech 17. – 21. 1. 2022 vždy od 7.00 do 11.30 a od 12.00 do 15.30 a vykázal rovněž svoji přítomnost na pracovišti dne 31. 1. 2022 od 7.00 do 11.30, od 12.00 do 16.30 a od 17.00 hodin do 19.00 hodin. Na základě tohoto výkazu mu byl vyplacen plat. Výkaz odpracovaných hodin žalovaného za leden 2022 je v přímém rozporu s tzv. knihou docházky, tj. s evidencí vyznačených začátků a konců odpracovaných směn [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], neboť v této knize docházky nejsou příchody a odchody v době od 17. od 21. 2022 žalovaným vůbec zaznamenány a den 31. 1. 2022 pak není žalovaným uveden vůbec. Skutečnost, že žalovaný nebyl v těchto termínech na pracovišti a práci pro žalobce neodvedl, odvolací soud považuje knihou docházky, tj. evidencí zaměstnavatele o začátku a konce odpracovaných směn, za prokázanou. Tento skutkový závěr je podporován i navazujícími záznamy v tzv. knize událostí, ze které bylo zjištěno, že v žalovaném období není žádný záznam o službě žalovaného, přestože slyšení svědci vysvětlili, že záznamy do knihy událostí se dělaly každý den a že se vždy zaznamenávalo, kdo ze [Anonymizováno] sloužil a k jaké události došlo. Svědci [jméno FO] a [jméno FO] vypovídali o této obecné obvyklé praxi zcela shodně, v klidu, bez emocí a pod zákonným poučením a odvolací soud považuje jejich výpovědi za věrohodné a použitelné a uzavírá, že výpovědi svědků podporují závěr vyplývající z knihy docházky, že žalovaný v zaměstnání ve shora uvedených termínech nebyl a práci pro žalobce neodvedl. Stejně tak závěr o tomto skutkovém stavu nepřímo podpořila výpověď svědkyně [jméno FO], která potvrdila, že byla [Anonymizováno] v rozhodném období informována někdy v týdnu od 17. 1. 2022 do 21. 1. 2022, že žalovaný v práci není přítomen. Tento skutkový závěr učinil odvolací soud za situace, kdy žalovaný sám sdělil soudu, že si nepamatuje, zda byl v předmětných dnech v práci. Pokud by výpověď svědků [Anonymizováno] a [jméno FO], že v rozhodných dnech žalovaného v práci neviděli, stála v provedeném dokazování zcela osamoceně, nebylo by možno tvrzení žalobce považovat za prokázané. V souzené věci jsou ale k dispozici listinné důkazy (kniha docházky a kniha událostí), o jejichž záznamech neměl odvolací soud pochybnosti s tím, že tyto záznamy dovolují bezpečný závěr o tom, že žalovaný v práci nebyl.

9. Úkolem okresního soudu tak bylo posoudit výši bezdůvodného obohacení a výši škody.

10. Podle ust. §§ 2, 9 odst. 2 zk. č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění hradí zaměstnavatel za zaměstnance 2/3 zdravotního pojištění (9 %), když pojistné celkem představuje 13,5 % z vyměřovacího základu. Podle ust. § 7 zk. č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení odpovídá výše pojistného u zaměstnavatele 24,8 % z vyměřovacího základu.

11. Z platového výměru žalobce ze 3. 2. 2020 plyne jeho plat [PSČ obec] měsíčně při úvazku 40 hodin týdně. Z výkazu odpracovaných hodin za měsíc leden 2022 plyne, že žalovaný vykázal 88 odpracovaných hodin. Jak již bylo výše vysvětleno, neodpracoval však 51 hodin oproti tomuto výčtu. Naproti tomu žalobce nepopřel odpracování 37 hodin. Přehledem o platbě pojistného zaměstnavatele zdravotní pojišťovně doložil žalobce zaplacení [PSČ obec] za leden 2022. Výkazem odvodu zdravotního pojištění za tentýž měsíc pak doložil odvod 2070 Kč z hrubého příjmu žalovaného [PSČ obec]. Přehledem o výši pojistného, datovaným 4. 2. 2022, doložil žalobce celkové pojistné odváděné za zaměstnance Správě sociálního zabezpečení – 283417 Kč za leden 2022. Výpisem z bankovního účtu u [právnická osoba] pak doložil bezhotovostní převody ze dne 15. 2. 2022 - 283417 Kč jako sociálního pojištění a [PSČ obec] jako zdravotního pojištění a dále [PSČ obec] žalovanému. Poslední uvedená částka pak odpovídá platu k výplatě, jak plyne z výplatního lístku žalovaného za měsíc leden 2022. Vyúčtováním plateb za zaměstnance pak žalobce doložil a vysvětlil, že za leden 2022 při odpracovaných 37 hodinách a tomu odpovídajícímu platu [PSČ obec] (9729 Kč + 1000 Kč za odpracované roky) odvedl za žalovaného 2661 Kč jako sociální pojištění (24,8 % ze mzdy) a 966 Kč jako zdravotní pojištění (9 % ze mzdy). Žalobce podrobně vysvětlil, že na základě nesprávného výkazu odpracovaných hodin (+51 hodin oproti skutečně odpracovaným) pak vyplatil žalovanému plat o [PSČ obec] vyšší a odvedl za něho zdravotní a sociální pojištění o 4147 Kč vyšší. V intencích závazného právního názoru odvolacího soudu tak soud posoudil vyplacení [PSČ obec] žalovanému jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce (ve smyslu ust. § 2991 o. z.) a 4147 Kč jako škodu, kterou žalovaný způsobil žalobci nesprávným výkazem odpracovaných hodin. (ve smyslu ust. § 250 odst. 1 zákoníku práce) Zavinění na straně žalovaného soud shledal ve formě nedbalostní, když úmysl nebyl prokázán. Naopak, žalovaný přesvědčivě vysvětlil, z jakého důvodu zavedl (či zavedli s bývalým starostou města) praxi tzv. postupného převádění napracovaných hodin [Anonymizováno] až do května či června kalendářního roku a jejich následné proplácení, aby tak usnadnili výkon [Anonymizováno] [Anonymizováno] v letních měsících s větším rozsahem přesčasové práce -[Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Zjevně nebylo jeho úmyslem poškození žalobce.

12. Na základě výše citovaného ust. § 331 zák. práce pak žalobce může požadovat vrácení neprávem vyplacených částek, protože žalovaný musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené. Jako jeden z vedoucích zaměstnanců města (byť nikoliv vůči sobě, ale vůči ostatním [Anonymizováno] ano) si musel být vědom toho, že zákoník práce nepřipouští tzv. převádění hodin z jednoho měsíce a jejich následné proplácení v jiném měsíci.

13. Žalovaný vznesl při jednání 10. 12. 2025 námitku započtení, když tvrdil, že má za žalobcem pohledávku na mzdu za 168,5 hodiny, které odpracoval a nebyly mu vyplaceny. Z toho uplatnil nárok na vyplacení náhrady za celkem 51 přesčasových hodin, které jako zaměstnanec pro žalobce vykonal v měsíci červenci roku 2021. Za měsíc červenec žalovaný odpracoval celkem 225,5 hodin při fondu pracovní doby 160 hodin, což činí 65,5 hodin přesčasu. Náhradě za 51 hodin práce přesčas odpovídá ekvivalent 16.414 Kč. Dále žalovaný tvrdil, že nárok na náhradu práce přesčas uplatňoval každý měsíc v rámci výkazu odpracované doby (viz evidence odpracované doby), tedy nárok na náhradu vůči zaměstnavateli uplatnil při pravidelném výkazu odpracované doby za měsíc červenec roku 2021 v měsíci srpnu roku 2021. Nárok se stal započitatelným nejpozději skončením pracovního poměru u žalobce, kdy vzhledem k nemožnosti poskytnout náhradu za práci přesčas ve formě náhradního volna, musí tento být poskytnut ve formě peněžitého plnění.

14. Platí, že za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vzniklo za tuto dobu právo (dále jen "dosažená mzda"), a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku. (ust. § 114 odst. 1 zákoníku práce)

15. Podle ust. § 141 odst. 1 zákoníku práce platí, že mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. Tzn., že nárok na mzdu za červenec 2021 se stal splatným v srpnu 2021.

16. Zákoník práce neobsahuje vlastní úpravu započtení, proto se použije v pracovněprávních vztazích občanskoprávní úprava (ve smyslu ust. § 4 zákoníku práce): Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

17. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. (ust. § 1982 odst. 1, 2 občanského zákoníku)

18. Podle ust. § 1987 odst. 1, 2 občanského zákoníku dále platí, že k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

19. Podle ust. § 1989 odst. 1 občanského zákoníku platí, že promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.

20. Žalobce popřel existenci přesčasů. Ty však byly prokázány knihou docházky (sešit formátu A5, s pevnými deskami) a knihou odpracované doby. A v intencích závazného právního názoru odvolacího soudu okresní soud nepochybuje o pravdivosti zápisů v uvedené evidenci.

21. Dále žalobce namítl promlčení nároku žalovaného. Soud mu dal za pravdu, když nárok žalovaného byl uplatněn až po uplynutí obecné 3leté promlčecí doby (ve smyslu ust. § 629 odst. 1 občanského zákoníku) Avšak s ohledem na výslovnou úpravu v ust. § 1989 odst. 1 občanského zákoníku není tato námitka významná. Pohledávky se setkaly ještě před promlčením pohledávky žalovaného.

22. Dále žalobce namítl, že uplatnění nároku na proplacení přesčasových hodin zaměstnancem vůči zaměstnavateli s více než čtyřletým zpožděním je v rozporu s dobrými mravy a zjevným zneužitím práva, které by nemělo požívat právní ochrany.

23. Žalovaný tvrdil, že nárok uplatnil mnohem dříve, dopisem z listopadu 2022. Předložil soudu takový dopis, datovaný 30. 11. 2022, sepsaný jeho zástupcem a určený zástupci žalobce. Dopis obsahuje vymezení podmínek pro smírné vyřešení sporu mezi stranami a mj. též upozornění, že žalovaný má nárok na náhradu 250 přesčasových hodin.

24. Jako doklad o jeho doručení protistraně předložil záznam elektronické zprávy od zástupce žalobce ze dne 5. 12. 2022, kde ten odmítl podmínky žalovaného.

25. Žalobce popřel, že by snad dostal od žalovaného předložený dopis. Vysvětlil, že zprávou z 5. 12. 2022 reagoval na telefonát zást. žalovaného z některého předešlého dne. Telefonát se týkal věci žalovaného a určitě obsahoval nějaké nároky z jeho strany. Žalobce nedokázal lépe přiblížit onen telefonát. Namítl, že předložený dopis je falzem vyrobeným žalovanou stranou po minulém jednání.

26. Žalovaný navrhl důkaz tzv. metadaty souboru, aby tak prokázal vznik dokumentu v r. 2022, a dále zprávou provozovatele služeb elektronických komunikací, o doručení zprávy žalobci. Z metadat textového souboru plyne, že byl naposledy upraven 30. 11. 2022 a že tedy není důvodnou námitka jeho dodatečného vzniku. Avšak žalovaný sdělil soudu, že s ohledem na způsob odeslání zprávy (z mobilního telefonu namísto z počítače) a krátké době archivace odeslaných zpráv již nelze vyžádat zprávu od operátora elektronických služeb. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že žalovaný neprokázal tvrzení o doručení dopisu protistraně již v listopadu 2022, tedy neprokázal uplatnění svojí pohledávky před 10. 12. 2025. A zde se soud ztotožnil s námitkou žalobce, že uplatnění kompenzační námitky s časovým odstupem více než 3 let, po rok a půl trvajícím soudním sporu se příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 580 o. z. Proto soud nepřihlédl ke kompenzační námitce a vyhověl žalobě.

27. Žalovaný je v prodlení se zaplacením, když nevyhověl výzvě žalobce ze 21. 6. 2024, aby zaplatil do 30. 6. 2024. Proto žalobci vznikl nárok i na úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. (ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.)

28. Podle ust. § 142 zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

29. Právním předpisem upravujícím výši náhrady nákladů je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. § 6 odst. 1 advokátního tarifu se výše mimosmluvní odměny stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Podle ust. § 7 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty: do 500 Kč. 300 Kč, přes 500 Kč do 1000 Kč…. 500 Kč, přes 1000 Kč do 5000 Kč…. 1000 Kč, přes 5000 Kč do 10 000 Kč.. 1500 Kč, přes 10 000 Kč do 200 000 Kč... 1500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč, přes 200 000 Kč do 10 000 000 Kč….9100 Kč a 40 Kč za každých započatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč, přes 10 000 000 Kč….[PSČ obec] a 40 Kč za každých započatých 100 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 000 Kč. Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazku. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. (ust. § 8 advokátního tarifu) Advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby, od 1. 1. 2025 pak 450 Kč. (ust. § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu)

30. Za tarifní hodnotu soud považuje [PSČ obec] do omezení žaloby 6. 11. 2024 a 16 414 Kč po omezení žaloby. Tomu odpovídá odměna 1820 Kč do omezení žaloby a 1780 Kč po omezení žaloby. Pokud žalobce požaduje za všechny úkony svého zástupce pouze 1780 Kč, nelze proti tomu nic namítat. Zástupce žalobce účelně vykonal 22 úkonů právní služby - převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby u soudu, účast při jednání soudu 6. 11. 2024 (2 úkony), při jednání 21. 1. 2025 (4 úkony), vyjádření ve věci samé 5. 3. 2025, účast při jednání soudu 18. 3. 2025, podání odvolání, písemné vyjádření ve věci samé 4. 6. 2025 a 4. 7. 2025, účast při jednání odvolacího soudu 9. 9. 2025 (2 úkony) účast při jednání soudu 10. 12. 2025 (2 úkony), při jednání 14. 1. 2026 (2 úkony), při jednání 29. 1. 2026 (2 úkony) a při jednání 4. 3. 2026. Podle ust. § 13 advokátního tarifu mu dále náleží paušální náhrada hotových výloh ve výši 4 x 300 Kč za úkony právní služby vykonané v r. 2024 a 18 x 450 Kč za úkony právní služby vykonané v r. 2025 a 2026. Dále zástupci žalobce náleží náhrada cestovních nákladů za cestu osobním automobilem k jednání odvolacího soudu, na základě ust. § 157 a násl. zákoníku práce a podle vyhlášky MPSV č. 475/2024, o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok [adresa] do [adresa] a zpět, celkem 80 km, osobním vozidlem Škoda [Anonymizováno], reg.. zn. [Anonymizováno], o průměrné spotřebě benzinu Natural 6,8 l/100 km. V r. 2025 odpovídala cena pohonných hmot 40,50 Kč/l a paušální náhrada 5,60 Kč/km (475/2024 Sb.), a tedy náhrada za cestu 656 Kč. Dále má zástupce žalobce právo na náhradu času, který jeho zástupce promeškal při cestě k soudu a zpět – 4 x 150 Kč. Dále mu náleží náhrada 21% daně z přidané hodnoty, kterou je povinen zaplatit z odměny a náhrad a náhrada zaplaceného soudního poplatku 2 x 1000 Kč. Celkem tak soud přiznal žalobci právo na náhradu 60636,60 Kč.

31. Povinnost uloženou rozsudkem je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu).

32. Zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. (ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu).

33. Soud zvážil, zdali snad v tomto případu nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu ust. § 150 občanského soudního řádu. Nenalezl takové důvody. Žádný z účastníků je neuvedl a neplynou ani z obsahu soudního spisu.