Výrok
I. Manželství [Jméno manželky], dříve [příjmení manželky], rozené [rodné přijmení], a [jméno FO], uzavřené dne 18. 9. 1999 před Městským úřadem v Rychnově nad Kněžnou, se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1 Návrhem doručeným soudu dne 28. 8. 2024 se manželka domáhala rozvodu manželství, neboť s manželem od dubna 2024 nežije a o obnovení soužití již nemá zájem.
2 Manžel s rozvodem nesouhlasil. Domníval se, že současné neshody jsou jen epizodou podobnou těm, které byly již dříve a že pokud se manželka svěří odborné pomoci, lze manželství zachránit.
3 Z oddacího listu soud zjistil, že manželé uzavřeli manželství dne 18. 9. 1999 před Městským úřadem v Rychnově nad Kněžnou. Dcera účastníků [Anonymizováno] je již zletilá.
4 Z výpovědi obou účastníků soud zjistil, že manželé spolu již nežijí manželských životem; nehospodaří spolu (manžel poukazoval na to, že platí dceři studia ze svého, a stejně tak provoz areálu domu s provozovnou). Příjem manželky plynul z pracovního poměru ke společnosti manžela, avšak manželka zrušila v listopadu 2024 pracovní poměr pro nevyplacení mzdy a je nyní v evidenci úřadu práce jako uchazečka o zaměstnání. Manželka naproti tomu neprodloužila společnosti manžela nájem provozovny pneuservisu v areálu v [Anonymizováno].
5 Manželé spolu minimálně od června 2024 nežijí intimním životem, jak plyne z výpovědi manžela.
6 Manželka podala na manžela 27. 9. 2024 trestní oznámení pro podezření ze spáchání přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru. Věc byla nakonec postoupena Městskému úřadu v Rychnově nad Kněžnou k projednání přestupku. Z výpovědi manželky v trestním řízení je patrné, že vnímá chování manžela jako protiprávní, zasahující do jejího vlastnického práva (manželka je vedena v katastru nemovitostí jako vlastník domu a související provozovny v [Anonymizováno]. Manžel sám připustil, že vylomil dveře do domu šroubovákem. Manželka nesouhlasila s tím, že manžel rozebral část zámkové dlažby před rekreačním objektem v jejím vlastnictví, ten oproti tomu uváděl, že chtěl narovnat propadlou plochu. Jak z přiloženého spisu policie, tak z výpovědi obou manželů vyplynulo, že jejich vztahy jsou mimořádně špatné, navzájem se osočují z verbálního napadání a různých ústrků (ničení majetku, vypínání elektřiny). Manželka několikrát volala policii, chování manžela natáčí na mobilní telefon; z jedné z nahrávek předložených manželkou je patrné velmi hrubý verbální projev manžela vůči ní. Manžel se bránil tím, že byl k tomuto projevu vyprovokován. Manželka kategoricky odmítá možnost obnovení společného soužití, z manžela má strach. Manžel možnost obnovení soužití podmiňuje tím, že manželka vyhledá odbornou (míněno psychologickou) pomoc, aby pochopila, že její jednání není v pořádku. Z uvedeného je patrné, že nejde pouze o manželství „italského typu“, jak uvedl zástupce manžela ve vyjádření k dokazování. Vztah mezi manžely nefunguje na žádné úrovni, přeměnily se ve vzájemnou animozitu a z žádných okolností, jež v řízení vyšly najevo, nelze usuzovat, že by soužití mohlo být alespoň v základní kvalitě obnoveno.
7 Podle § 755 občanského zákoníku může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 3 občanského zákoníku je podmínkou pro rozvod manželství rozhodnutí o poměrech nezletilých dětí, které nejsou plně svéprávně, pro dobu po rozvodu manželů. Podle § 756 občanského zákoníku soud rozhodující o rozvodu manželství zjišťuje existenci rozvratu manželství a jeho příčiny.
8 V projednávané věci je bez jakýchkoliv pochybností zřejmé, že soužití účastníků bylo ukončeno a je již trvale a nenapravitelně rozvráceno; to je patrné zejména z přístupu manželky, která obnovení soužití vylučuje, neboť z manžela má strach pro jeho impulsivní chování. Postoj manžela k této záležitosti vnímá soud jako účelový (v řízení ze strany manželky zaznělo, že se tím pokouší vylepšit si pozici pro vypořádání investic) a v tom jej utvrzují i manželova opakovaná doporučení, aby se manželka nechala odborně vyšetřit (on sám je v pořádku, při terapii si podle svých slov nechal potvrdit, že není alkoholik ani násilník). Soudu ostatně neunikly ani pohledy, jimiž častoval manželku při druhém soudním jednání a jež působily pohrdavým, nikoliv smířlivým dojmem.
9 Pokud jde o příčiny rozvratu manželství, manželka za ně nejprve označila manželovou nevěru, později ale z prokazování tohoto tvrzení ustoupila a označila příčiny obecného rázu v podobě rozdílných povah, názorů a zájmů účastníků. Soud zjistil, že manželé spolu nehospodaří a zřejmě tak nikdy ani nečinili; situace byla specifická v tom, že manželka byla finančně závislá na manželovi, který ji zaměstnával, a on naopak vnímal hospodaření rodiny tak, že vše platí ze svého. Manželé si navzájem vyčítali výdaje (manžel manželce kadeřnici v Praze, ona jemu dovolenou s cizí ženou) a léto 2024 již strávili každý zvlášť. Vedou spor o investice do majetku, který je zřejmě jedním z důvodů, proč jejich rozvod probíhá ve vyhrocené atmosféře. Manželka se manžela bojí, on má za to, že je manželka divná a potřebuje odbornou pomoc (viz jeho účastnickou výpověď). Manžel neviděl důvod, proč se zpovídat manželce ze svých večerních cest za obchodními partnery. Z uvedeného je zřejmé, že manželé mají velmi odlišné názory na fungování manželství, zejména pak na společné hospodaření a rodinný život. V těchto závěrech soud shledává příčiny rozvratu jejich manželství, samozřejmě při vědomí toho, že „mnohotvárnost a složitost vývoje vztahů mezi manžely je nepostižitelná podobným výčtem příčin“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. Pls 4/66).
10 Soud doplňuje, že již neprovedl manželem navržený výslech svědka [jméno FO], neboť ten měl směřovat k otázce iniciace sporů mezi manžely, kterou ale soud v řízení o rozvod bez dalšího neřeší.
11 Protože v projednávané věci byly splněny všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství, soud návrhu manželky vyhověl a manželství účastníků rozvedl. Důvody pro zamítnutí návrhu podle § 755 odst. 2 o. z. soud nezjistil.
12 Výrok o nákladech řízení se opírá o § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních, podle něhož v řízení o statusových věcech manželských a partnerských žádný z účastníků nemá právo na náhradu jeho nákladů, neodůvodňují-li přiznání náhrady okolnosti případu; žádné takové okolnosti soud v projednávané věci neshledal.