Výrok
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 17.082 Kč.
II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacenía) 2.337,69 Kč,b) kapitalizovaného úroku ve výši 3.065,55 Kč,c) ročního úroku z prodlení ve výši 15 % jdoucího z částky 19.419,69 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení,d) ročního úroku ve výši 15 % jdoucího z částky 17.740,17 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 12. 6. 2025 se žalobce po žalované domáhal zaplacení 19.419,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.065,55 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 19.419,69 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 17.740,17 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení. V žalobě uvedl, že jeho předchůdce, [právnická osoba], jednající prostřednictvím [právnická osoba] [IČO] IČO, , s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě bylo žalované dne 4. 12. 2022 poskytnuto 18.282 Kč. Žalovaná se zavázala splatit jistinu úvěru spolu s úrokem a poplatky pravidelnými splátkami po 1.181 Kč od 17. 1. 2023. Protože se žalovaná se splácením dluhu dostala do prodlení, předchůdce žalobce v souladu se smluvními podmínkami celý zůstatek dluhu včetně příslušenství zesplatnil ke dni 31. 8. 2023. Pohledávka z úvěru byla postoupena nejprve [právnická osoba]., a posléze žalobci.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), platilo, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
4. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platilo, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
5. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 12. 2022 (č. l. 10 a násl. soudního spisu) soud zjistil, že předchůdce žalobce, [právnická osoba], se zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 18.282 Kč na zakoupení lednice a pračky. Smlouva obsahuje prohlášení žalované, že je rozvedená, bydlí v nájmu, pracuje ve službách, má čistý měsíční příjem ve výši 31.000 Kč, náklady na domácnost ve výši 1.500 Kč a finanční závazky ve výši 11.000 Kč.
7. Žalobce v doplnění žaloby uvedl, že jeho předchůdce vycházel při posouzení úvěruschopnosti toliko z prohlášení žalované.
8. Z přehledu úvěrového účtu na č. l. 16 soudního spisu soud zjistil, že úvěr byl dne 5. 12. 2022 čerpán a žalovaná na něj uhradila pouze jednu splátku ve výši 1.200 Kč.
9. Pohledávka z úvěru byla postoupena [právnická osoba]. (viz notářský zápis na č. l. 5 a násl. soudního spisu) a posléze žalobci (viz oznámení na č. l. 21 soudního spisu).
10. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by předchůdce žalobce jakýmkoliv způsobem ověřoval příjem žalované, její skutečné výdaje bydlení a ostatní živobytí a stav jejích závazků. Předchůdce žalobce tedy nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalované a úvěrová smlouva uzavřená mezi předchůdcem žalobce a žalovanou je tak absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
11. Protože předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 18.282 Kč, avšak úvěrová smlouva je neplatná, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalovaná obdržela majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce tak má nárok na vrácení poskytnuté částky po odečtení částečné úhrady (viz bod 8 tohoto odůvodnění).
12. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval s neplatnou úvěrovou smlouvou, soud žalobu zamítl, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
13. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku, náleželo žalované, které však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly. Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.