Výrok
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 30.000 Kč.
II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení 6.185 Kč a ročního úroku z prodlení ve výši 12,75 % jdoucího z částky 36.185 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 1.847 Kč.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 7. 2025 se žalobce po žalované domáhal zaplacení 36.185 Kč a zákonného úroku z prodlení jdoucího z této částky od 14. 12. 2024 do zaplacení. Uvedl, že se jedná o nesplacený úvěr poskytnutý žalované dne 10. 10. 2024 na základě smlouvy, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] Předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 30.000 Kč. Žalovaný nárok sestával z jistiny ve výši 30.000 Kč a úroku ve výši 6.185 Kč. Úvěr měl být splacen do 13. 12. 2024, ale žalovaná nic nevrátila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud zjistil, že žalovaná od předchůdce žalobce obdržela celkem 30.000 Kč (viz výpisy z účtu na č. l. 17-19 soudního spisu ve spojení se zprávou banky na č. l. 36). Soud ale nezjistil žádný právní důvod poskytnutí, protože úvěrová smlouva předložená žalobcem (na č. l. 9 a násl. soudního spisu), jakož i její dodatky (na č. l. 13 a 16 soudního spisu) neobsahují vlastní podpis (vlastnoruční či elektronický) žalované.
4. Pohledávka na vrácení uvedené částky byla postoupena žalobci (viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 14 soudního spisu).
5. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že i v případě, že by bylo uzavření smlouvy mezi účastníky prokázáno, nebylo by možné žalobě v plném rozsahu vyhovět, neboť nebyla splněna podmínka řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kterou musí soud zjišťovat z úřední povinnosti (§ 87 odst. 1 cit. zákona).
6. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, žalobce ve vyjádření pouze uvedl, že jeho předchůdce lustroval žalovanou v dostupných rejstřících dlužníků a vycházel z jí tvrzených příjmů a výdajů; tato tvrzení ale žalobce neprokázal. Z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by předchůdce žalobce jakýmkoliv způsobem zjišťoval a ověřoval příjmy a reálné výdaje žalované na živobytí, její případné závazky a jejich stav. Smlouva je tak absolutně neplatná i z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru.
7. Protože předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč bez právního titulu, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 o. z. (neboť žalovaná obdržela majetkový prospěch bez právního důvodu). Žalobce, kterému byla pohledávka postoupena, má právo na vrácení poskytnutých prostředků podle § 2993 o. z.
8. Co do uplatněného nároku na zaplacení smluvního úroku a také úroku z prodlení musel soud žalobu zamítnout (ve vztahu k úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku – k tomu viz blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
9. Právo na náhradu nákladů řízení náleží podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobci, který byl v řízení převážně úspěšným v rozsahu 74 % (při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku). Žalobci tak na náhradě nákladů řízení náleží 1.847 Kč jako poměrná část (48 %) z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 700 Kč (§ 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč (§ 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu) a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1.448 Kč.