Rozsudek ze dne 26. 3. 2025
Výrok
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 31.263,35 Kč.
II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacenía) 18.402,50 Kč,b) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3.264,22 Kč,c) ročního úroku z prodlení ve výši 15 % jdoucího z částky 32.567,77 Kč od 4. 10. 2022 do zaplacení,d) ročního úroku ve výši 28 % jdoucího z částky 7.830,84 Kč od 4. 10. 2022 do zaplacení,e) ročního úroku ve výši 30 % jdoucího z částky 21.991,93 Kč od 4. 10. 2022 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 12. 2024 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 49.665,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.264,22 Kč, zákonného ročního úroku z prodlení jdoucího z částky 32.567,77 Kč od 4. 10. 2022 do zaplacení, ročního úroku ve výši 28 % jdoucího z částky 7.830,84 Kč od 4. 10. 2022 do zaplacení a ročního úroku ve výši 30 % jdoucího z částky 21.991,93 Kč od 4. 10. 2022 do zaplacení. Žaloba byla opřena o tvrzení, že žalovaný s předchůdcem žalobce, společností [Anonymizováno].[IČO] IČO, , uzavřel dne 10. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 95030548, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěrový limit ve výši 40.000 Kč. Dne 10. 6. 2021 byly žalovanému vyplaceny peněžní prostředky ve výši 32.840 Kč ve prospěch účtu obchodníka na koupi ve smlouvě sjednaného zboží (účelově vázaný úvěr). Zbývající část úvěrového limitu a splacenou část účelově vázaného úvěru pak byl žalovaný oprávněn opakovaně průběžně neúčelově čerpat. V doplnění žaloby ze dne 17. 3. 2025 žalobce uvedl, že žalovaný kromě účelově vázaného úvěru čerpal dalších 9.080 Kč převodem na svůj účet. Žalovaný řádně a včas neplatil sjednané splátky úvěru a předchůdce žalobce jeho pohledávku ke dni 3. 10. 2022 zesplatnil. Pohledávka byla postoupena žalobci s účinností ke dni 7. 11. 2023. Žalovaný na dluh splatil celkem 23.517,50 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Úvěr poskytnutý žalobcem žalovanému má charakter spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
4. Soud proto nárok posoudil veden právním názorem Krajského soudu v [adresa] vyjádřeným v jiné obdobné věci spotřebitelského úvěru projednávané pod sp. zn. 6 C 127/2020. Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80, uvedl, že ve sporech z úvěrových smluv musí soud z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost budoucího dlužníka.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Jak ale uvedl Krajský soud v [adresa] ve shora uvedeném rozhodnutí, „judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
9. Soud zjistil, že předchůdce žalobce s žalovaným dne 10. 6. 2021 uzavřel smlouvu, na jejímž základě poskytl předchůdce žalobce žalovanému úvěr v celkové výši až 40.000 Kč, přičemž část úvěru v částce 32.840 Kč byla účelově vázána na koupi motocyklu, zbývající část úvěru byla neúčelová (viz smlouvu na č. l. 17 a násl. soudního spisu). Žalovaný čerpal dne 11. 6. 2021 částku 32.840 Kč a dne 8. 9. 2021 částku 9.080 Kč (viz přehled na č. l. 22 a 22 p. v., zprávu banky na č. l. 51 soudního spisu). Žalovaný splatil celkem 23.517,50 Kč (viz přehled na č. l. 26 soudního spisu). Pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena žalobci smlouvou ze dne 7. 11. 2023 (viz smlouvu na č. l. 13 a násl. soudního spisu).
10. Žalobce uvedl, že jeho předchůdce vycházel při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného z údajů předložených žalovaným před uzavřením smlouvy. Z informací od žalovaného zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného činil 23.000 Kč. Předchůdce žalobce dále vycházel z výdajů žalovaného ve výši 11.860 Kč měsíčně, které zahrnovaly též splátky půjčky a výživné. Předchůdce žalobce dále analyzoval úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím veřejných registrů. Zohlednil také životní minimum ve výši 3.860 Kč.
11. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti (č. l. 48 a násl. soudního spisu) vyplývá, že předchůdce žalobce vycházel pouze z údajů poskytnutých žalovaným, který uvedl příjmy ve výši 23.000 Kč měsíčně, náklady na bydlení 0 Kč, splátky úvěrů ve výši 3.410 Kč, jiné závazky vč. výživného 0 Kč. Údaje byly ověřeny pouze z databází a registrů.
12. Z žádného z provedených důkazů nevyplývá, že by předchůdce žalobce jakkoliv zkoumal skutečné příjmy žalovaného a reálně vynaložené výdaje na živobytí nebo stav jeho závazků. Zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno jen povrchně a zcela formálně.
13. Nelze než uzavřít, že předchůdce žalobce nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, neboť žádným způsobem nezkoumal skutečné příjmy a výdaje žalovaného. Úvěrová smlouva uzavřená mezi předchůdcem žalobce a žalovaným je tak absolutně neplatná.
14. Protože z provedených důkazů vyplynulo, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 41.920 Kč, avšak úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, lze konstatovat, že na straně žalovaného došlo ke dni poskytnutí úvěrů k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 o. z. (neboť žalovaný obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu). Dle tvrzení žalobce žalovaný zaplatil předchůdci žalobce 23.517,50 Kč. Žalobce má tak nárok na zaplacení částky 18.402,50 Kč jako rozdílu mezi poskytnutými prostředky z úvěrové smlouvy a částkou, kterou žalovaný vrátil.
15. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval se smlouvou, jež byla shledána neplatnou, musel soud žalobu zamítnout, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (k tomu viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
16. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. (při zohlednění nemalého žalobou uplatněného příslušenství ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku) náleželo žalovanému, tomu ale žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly. Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Usnesení ze dne 15. 4. 2025
Výrok
Rozsudek vyhlášený dne 26. 3. 2025 a písemně vyhotovený pod č. j. 6 C 26/2025-57 se opravuje tak, že částka 31.263,35 Kč uvedená ve výroku I. rozsudku se nahrazuje částkou 18.402,50 Kč a částka 18.402,50 Kč uvedená ve výroku II. pod písm. a) rozsudku se nahrazuje částkou 31.263,35 Kč.
Odůvodnění
1 Žalobou doručenou soudu dne 5. 12. 2024 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 49.665,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.264,22 Kč, zákonného ročního úroku z prodlení jdoucího z částky 32.567,77 Kč od 4. 10. 2022 do zaplacení, ročního úroku ve výši 28 % jdoucího z částky 7.830,84 Kč od 4. 10. 2022 do zaplacení a ročního úroku ve výši 30 % jdoucího z částky 21.991,93 Kč od 4. 10. 2022 do zaplacení. Tvrzeným důvodem vzniku pohledávky byla smlouva o spotřebitelském úvěru. Podle tvrzení žalobce žalovaný čerpal na úvěr celkem 41.920 Kč a zaplatil 23.517,50 Kč.
2 Soud v řízení dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je neplatná a věc posoudil jako bezdůvodné obohacení. Jak vyplývá z ústního i písemného odůvodnění rozsudku, soud žalobci přiznal rozdíl mezi částkou čerpanou (41.920 Kč) a uhrazenou (23.517,50 Kč), která činí 18.402,50 Kč. Vinou nepozornosti však soud při vytváření konceptu výroku rozsudku zaměnil částku určenou k zaplacení (18.402,50 Kč) s částkou odpovídající zamítnuté části jistiny (49.665,85-18.402,50= 31.263,35 Kč). Rozsudek s převzatou zjevnou písařskou chybou pak soud i vyhlásil. Za toto pochybení se soud účastníkům omlouvá.
3 Podle § 164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu v listinných stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
4 Soud s odkazem na shora citované procesní ustanovení opravil zjevnou písařskou chybu (záměnu dvou částek) ve výroku rozsudku tak, aby oba zasažené výroky rozsudku plně odpovídaly jeho odůvodnění.