Výrok
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 6.300 Kč.
II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacenía) 6.950 Kč,b) ročního úroku z prodlení ve výši 12,75 % jdoucího z částky 13.250 Kč do 28. 7. 2024 do zaplacení,c) nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč,d) smluvní pokuty ve výši 1.300 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 2. 2026 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 13.250 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou uvedenými ve výroku II. pod písm. b) až d) tohoto rozsudku. Žaloba byla opřena o tvrzení, že žalovaný a žalobce uzavřeli dne 27. 6. 2024 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému 5.000 Kč, a dne 28. 6. 2024 žalobce žalovanému na jeho žádost poskytl dalších 5.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s poplatkem ve výši 3.250 Kč do 27. 7. 2024. Na dluh zaplatil ale jen 3.700 Kč, proto žalobce požadoval také zaplacení nákladů na upomínání ve výši 2.500 Kč (za pět zaslaných upomínek) a smluvní pokutu, jež původně činila 5.000 Kč a na níž započetl uvedené dílčí plnění žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Přes poučení soudu, které žalobce obdržel s předvoláním k soudnímu jednání, žalobce nijak neprokázal, že by zkoumal úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Poskytnutá zápůjčka je přitom spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 cit. zákona. Smlouva je tak absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 cit. zákona.
4. Ze zprávy banky na č. l. 37 a výpisu z účtu na č. l. 40-41 soudního spisu bylo zjištěno, že žalobce na účet žalovaného poukázal dne 27. 6. 2024 částku 5.000 Kč a dne 28. 6. 2024 znovu 5.000 Kč.
5. Protože žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 10.000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku (neboť žalovaný obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu) ve výši poskytnuté částky a žalobce má právo na zaplacení rozdílu mezi touto částkou a dílčím plněním žalovaného ve výši 3.700 Kč. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl.
6. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval s neplatnou smlouvou, musel soud žalobu zamítnout, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (k tomu viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
7. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleželo žalovanému, tomu ale žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly. Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.