Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 9 000 Kč s 15% úrokem z prodlení jdoucím od 1.12.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 8 800 Kč s 15 % úrokem z prodlení jdoucím od 1. 12. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1 Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou uplatněnou u soudu dne 3. 4. 2024 zaplacení žalované částky z titulu nezaplacení podnikatelského úvěru, který žalobce poskytl žalovanému poskytl na základě smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 22. 9. 2022 ve výši 9 000 Kč, který měl být splacen do 30. 11. 2023. Žalovaný se zavázal uhradit žalobci v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek a celková výš jednorázové sankce činí 2 500 Kč. Dle smlouvy měl žalobce nárok na poplatek za poskytnutí úvěru z každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení a žalobce požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru, a tak celková výše poplatku za poskytnutí úvěru, kterou žalobce požaduje činí 6 300 Kč. Předmětem žalobního návrhu je tak částka ve výši 17 800 Kč, sestávající z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 6 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny ve výši 9 000 Kč.
2 Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán, a protože nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).
3 Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. 0013-7768 uzavřené mezi účastníky řízení dne 22. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč s dobou trvání úvěru 70 dní ode dne čerpání úvěru a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru, tj. od dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Den konečné splatnosti úvěru byl sjednán na 30. 11. 2023 a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s poplatkem splatit v pravidelných 14denních splátkách po 3 060 Kč.
4 Soud nahlédnutím do soudního systému ISAS zjistil, že u zdejšího soudu je mimo jiné od 18.5.2023 pod sp. zn. [spisová značka] exekuční řízení proti žalovanému o zaplacení 2 000 Kč a od 24. 8. 2022 pod sp. zn. [spisová značka] pro zaplacení 12 400 Kč.
5 Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6 Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).
7 Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
8 Soud má za to, že mezi žalobcem a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když žalobce neposuzoval úvěruschopnost žalovaného, což ostatně v řízení ani netvrdil. Žalobce povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele - žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nesplnil a úvěr mu poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.
9 Protože žalobce žalovanému prokazatelně poskytl na tuto neplatnou smlouvu 9 000 Kč, na kterou žalovaný doposud nic nezaplatil, obohatil se žalovaný na úkor žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil. Žalovanému tak k vrácení zbývá 9 000 Kč, které mu soud uložil žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.
10 Protože žalobce má tedy právo pouze na to, co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaného plnění, zamítnuta.
11 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., a protože v řízení nelze hovořit o převážném úspěchu některého z účastníků, soud žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.