Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 34 882,18 Kč s 12 % úrokem z prodlení z částky 34 882,18 Kč jdoucím od 20. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 27 370,42 Kč s 12 % úrokem z prodlení z částky 27 370,42 Kč jdoucím od 20. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobce se domáhal po žalované svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 1. 12. 2025, zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 15015115, kterou žalobce se žalovanou uzavřel 16. 1. 2025 distančním způsobem a na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 62 500 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobci vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná 15. 2. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat 10. 7. 2026. Úvěr ve výši 35 000 Kč byl žalované vyplacen na bankovní účet č. [č. účtu], a to dne 16. 1. 2025. Splátky, které žalovaná splatila byly započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků poté na úhradu jistiny. V případě prodlení nejprve na náklady již určené, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek a v souladu se smlouvou žalobce vypověděl smlouvu, o čemž žalovanou informoval e-mailem ze dne 19. 5. 2025. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 20. 5. 2025. Ke dni podání žaloby měla žalovaná nesplacený dluh v celkové výši 61 409,71 Kč, sestávající z jistiny ve výši 34 882,18 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 655,30 Kč, smluvního úroku ve výši 25 716,83 Kč a poplatku za službu Presto ve výši 155,40 Kč. Žalovaná se dle smlouvy zavázala žalobci zaplatit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a sjednaný úrok ve výši 0,85 % denně z nesplacené části jistiny. Dále se žalobce domáhal po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. 842,89 Kč. Celkem se tedy žalobce domáhá po žalované 62 252,60 Kč.Protože se žalovaná k nařízenému jednání, ke kterému byla řádně předvolána, nedostavila a včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „[Anonymizováno] “ č. 15015115 ze dne 16.1.2025 bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě, které se žalobce zavázal žalované poskytnout spotřebitelský úvěr se sjednaným úvěrovým rámcem do 62 500 Kč a účastníci se dohodli, že žalovaná bude úvěr splácet v denních splátkách určených podle Všeobecných obchodních podmínek. Splatnost první denní splátky nastala třicátý den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Dále si účastníci sjednali úrokovou sazbu ve výši 0,85 % denně a poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky.Z přehledu bankovních transakcích vyplacených spotřebiteli má soud za prokázané, že žalobce poskytl žalované plnění ve výši 35 000 Kč a dle tvrzení žalobce žalovaná žalobci ničeho neuhradila.Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.Účastníci uzavřeli dne 16. 1. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě, které žalobce poskytl žalované 35 000 Kč. Účastníci si ve smlouvě sjednali mimo jiné i úrokovou sazbu ve výši 0,85 % denně.V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.Ve smlouvě o úvěru byla sjednána úroková sazba ve výši 0,85 % denně, což představuje roční úrokovou sazbu 310,25 %. Taková sazba je mnohonásobně vyšší, než jaká je uvedena pro daný typ spotřebitelského úvěru a dané období ve statistice České národní banky. Soud tak považuje sjednanou úrokovou sazbu za rozpornou s dobrými mravy. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z. Soud přitom uzavírá, že tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Podle § 2395 o.z. je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru by bez ujednání o úrocích obdobně vysokých smlouvu neuzavřel.Obdobný závěr zaujaly opakovaně odvolací soudy ve vztahu k posouzení obchodního jednání jiného nebankovního věřitele, a to např. v rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 197/2019 či Městského soudu v Praze 17 Co 271/2020.Proto soud uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o. z. jako celek.Soud nárok žalobce posoudil dle § 2991 a násl. o. z., zejména § 2993 o. z., jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť zde došlo k plnění, aniž by tu byl platný závazek. Žalobce poskytl žalované 35 000 Kč, přičemž žalovaná na tento dluh ještě neuhradila 34 882,18 Kč. Proto soud uzavřel, že žaloba je důvodná částečně a přiznal žalobci pouze bezdůvodného obohacení, tedy to, co žalované skutečně poskytl a co mu žalovaná nevrátila, tedy částku 34 882,18 Kč spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.Protože nelze hovořit o převážném úspěchu některého z účastníků řízení, soud žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).