Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 675 739,72 Kč s 12 % úrokem z prodlení jdoucím od 1. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 116 515,39 Kč s 11,99 % ročním úrokem z částky 675 739,72 Kč jdoucím od 1. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je dále povinna nahradit žalobci na nákladech řízení 22 813,70 Kč rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
Žalobce se domáhal po žalované svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 3. 10. 2025, zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru, kterou se žalovanou uzavřel 22. 6. 2023 pod č. [hodnota], na základě, které žalované poskytl 700 000 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr žalobci splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 10 179 Kč, počínaje měsícem červencem 2023 s úrokovou sazbou ve výši 11,99 %. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila řádně svůj závazek ze smlouvy byla dne 14. 12. 2024 upozorněna na povinnost uhradit dlužný nedoplatek ve výši 31 576 Kč do 15. 1. 2025 s tím, že pokud tento nedoplatek ve stanoveném termínu nezaplatí, může žalobce prohlásit úvěr za splatný. Vzhledem k tomu, že žalovaná na výzvu nereagovala, stal se úvěr k 15. 1. 2025 splatný, o čemž byla žalovaná informována výzvou ze dne 15. 1. 2025. Žalobce tak po žalované uplatňuje žalovanou částku sestávající z jistiny ve výši 675 739,72 Kč, sjednaného úroku ve výši 58 233,20 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 58 282,19 Kč.Úvěruschopnost žalované žalobce ověřil a posoudil jako úvěruschopnou.Protože se žalovaná k jednání, ke kterému byla řádně předvolána, nedostavila a včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl bez její účasti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení 22. 6.2023 bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 700 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit v měsíčních splátkách po 10 179 Kč.Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud má za to, že mezi žalobcem a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když žalobce neupřesnil, z jakých konkrétních informací vycházel při jejím uzavírání a zda tyto zjištěné informace nějakým způsobem ověřoval. Soud má zato, že žalobce povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele - žalované splácet spotřebitelský úvěr nesplnil a úvěr jí poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.Protože žalobce žalované poskytl na tuto neplatnou smlouvu 700 000 Kč, ze kterých žalované zbývá k doplacení 675 739,72 Kč, obohatila se žalovaná na úkor žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil. Žalované na poskytnuté plnění zbývá k vrácení 675 739,72 Kč, které jí soud uložil žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Protože žalobce má tedy právo pouze na to, co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaného plnění, zamítnuta.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., a protože žalobce byl v řízení úspěšný ze 70 %, když se po žalované domáhal zaplacení 792 255,11 Kč a přiznáno mu bylo 675 739,72 Kč, je povinností žalované nahradit žalobci náklady řízení v tomto poměru. Náklady řízení žalobce ve výši 32 591 Kč, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení v částce 31 691 Kč a paušální náhrady po 300 Kč za tři úkony dle vyhl. č. 254/2015 Sb. 70 % z částky 32 591 Kč pak činí 22 813,70 Kč.