Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 9 300 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení z částky 9 300 Kč jdoucím od 12. 9. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 1 790 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.
III. Žalovaná je dále povinna nahradit žalobci na nákladech řízení 1 778,20 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám jeho právního zástupce.
Odůvodnění
Žalobce se domáhal po žalované svou žalobou uplatněnou u soudu dne 28. 1. 2026 zaplacení žalované částky z titulu nesplacení úvěru, který žalobce žalované poskytl na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 12. 8. 2024 ve výši 9 300 Kč, které se žalovaná zavázala žalobci splatit do 11. 9. 2024 spolu s se smluvním úrokem v kapitalizované výši 2 790 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala, když předmětná částka jí byla 12. 8. 2024 vyplacena na její bankovní účet č. [č. účtu] s variabilním symbolem [var. symbol] (zjištěno ze zprávy [právnická osoba].), jež odpovídá číslu smlouvy, ale žalobci ničeho nevrátila. Žalobce po žalované požaduje zaplacení 11 090 Kč sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 9 300 Kč a ze smluvního úroku ve výši 1 % denně z jistiny za dobu čerpání úvěru, v kapitalizované výši 1 790 Kč.Protože se žalovaná k nařízenému jednání nedostavila, ač byla řádně předvolána a včas a z důležitého důvodu nepožádala o odročení, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 12. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalobce coby úvěrující se zavázal poskytnout žalované coby úvěrované částku ve výši 9 300 Kč, které se žalovaná zavázala žalobci splatit v celkové částce 12 090 Kč do 11. 9. 2024.Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že žalobce na účet č. [č. účtu] pod variabilním symbolem [var. symbol] poukázal dne 12. 8. 2024 částku ve výši 9 300 Kč.Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud má za to, že mezi žalobcem a žalovanou nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když žalobce úvěruschopnost žalované nijak neposuzoval a ostatně to ani netvrdil. Žalobce povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele – žalované splácet spotřebitelský úvěr nesplnil a úvěr žalované poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.Protože žalobce žalované prokazatelně poskytl na tuto neplatnou smlouvu 9 300 Kč, na kterou žalovaná dle tvrzení žalobce ničeho nezaplatila, obohatila se žalovaná na jeho úkor ve smyslu § 2993 o. z., když žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil, tedy na částku 9 300 Kč, kterou soud uložil žalované žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Protože žalobce má tedy právo pouze na to, co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaného plnění, zamítnuta.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., a protože žalobce byl v řízení úspěšný ze 68 %, když po žalované požadoval zaplacení 11 090 Kč a přiznáno mu bylo 9 300 Kč, je žalovaná povinna nahradit mu náklady řízení v tomto poměru. Náklady řízení žalobce ve výši 2.615 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 800 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 400 Kč a 3x 100 Kč) dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 315 Kč. 68 % z částky 2 615 Kč pak představuje 1 778,20 Kč.