7 C 303/2024

Odůvodnění

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 22. 10. 2024 zaplacení žalované částky s tím, že 9. 5. 2024 poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč splatný dne 11. 6. 2024. Žalovaný využil svého práva prodloužit splatnost úvěru v důsledku, čehož tato nastala 26. 6. 2024. Žalovaný úvěr, ale ve sjednané lhůtě žalobci ani po řadě urgencí nevrátil. Žalobce žalovanému odeslal prostřednictvím poštovní zásilky dvě upomínky k úhradě, se kterými mu vznikly náklady na jejich odeslání a administrativu, v důsledku toho, že žalovaný na upomínky nereagoval, musel žalobce předat pohledávku k inkasnímu řízení, dále žalovanému posílal SMS zprávy, e-mailové upomínky a telefonoval mu po splatnosti, za což vynaložil celkem 5 167 Kč. Dále se žalovaný zavázal žalobci uhradit za poskytnutí úvěru sjednaný poplatek ve výši 2 479 Kč, a nakonec žalobce po žalovaném požaduje smluvní pokutu z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od 27.6.2024 do dne podání žaloby ve výši 1 190 Kč (5 167 Kč + 2 479 Kč +1 190 Kč = 8 836 Kč).Před poskytnutím úvěru žalobce posoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, s řádnou pečlivostí v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, kdy metodika posouzení úvěruschopnosti aplikovaná žalobcem vychází jednak z jeho vnitřních předpisů, jež byly vyhodnocovány ČNB v rámci řízení o udělení licence nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů, dále pak z ostatních doporučení ČNB. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalobce provedl jako první krok tzv. preskóring (viz čl. 9), který primárně vychází ze statistického modelu, reflektujícího dlouhodobě získávaná faktická dat., která mají vliv na posouzení úvěruschopnosti. V rámci tohoto kroku žalobce posuzuje např. věk žadatele, obec a kraj bydliště, kvalitu a časovou osu žádosti apod. Na tomto základě žalovaný v rámci algoritmu žalobce získal skóre, které převyšuje práh ve výši 355, který je první nutnou podmínkou pro poskytnutí úvěru a žalobce tak přikročil k dalšími postupu v rámci posuzování žalovaného, resp. jeho schopnosti poskytnutý úvěr splatit. Dále si žalobce od žalovaného vyžádal výplatní pásky za měsíce červen, červenec, říjen, listopad a prosinec 2023 a březen 2024 (viz čl. 27-29 p. v.), ze kterých zjistil, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 45 400 Kč. Informace o výdajích pak získal dílem z prohlášení od žalovaného a dále pak ze statického modelu, který vychází z dat publikovaných Českým statistickým úřadem. Po zhodnocení výše uvedených faktů žalobce výpočtem a porovnáním individuálních dat zjistil a ověřil měsíční výdaje žalovaného ve výši 9 000 Kč za bydlení a energie a 5 725 Kč na osobní výdaje. Dále žalobce provedl lustraci v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku a provedl ověření úvěrové zprávy z registru úvěru REPI, ze které zjistit, že žalovaný měsíčně splácí 7 460 Kč, a nakonec byly žalobcem v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného provedeny propočty životního minima a volných prostředků žalovaného ve vztahu k jeho schopnosti úvěr splácet metodou zátěžového testování negativních scénářů na schopnost úvěr splácet.Žalovaný připustil, že s žalobcem 9. 5. 2024 uzavřel smlouvu o úvěru, ale namítal, že si žalobce řádně nezjistil dostatečné informace o jeho příjmech a výdajích, které by byly podloženy relevantními doklady, když pro žalobce, coby úvěrujícího nemohly být dostačující pouze informace sdělené žalovaným, obzvlášť pokud jde o informace o jeho příjmech a výdajích a žalovaný má tak, za to, že výše zmíněna smlouva o úvěru byla sjednána neplatně ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobce coby úvěrujícím a žalovaným coby úvěrovaným dne 9. 5. 2024 a z potvrzení o provedení tuzemské platby bylo zjištěno, že žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobci splatit spolu s úrokem z úvěru ve výši 39 % ročně do 30 dnů a dále se zavázal žalobci zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 479 Kč.Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud má za to, že mezi žalobcem a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když žalobce vycházel při jejím uzavírání a při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného toliko z informací, které mu poskytl sám žalovaný a z jeho výplatních lístků. Pokud by si žalobce nechal předložit výpisy z účtu žalobce, mohl se přesvědčit o tom, jaké má žalovaný skutečné výdaje a zda má skutečně volné prostředky ke splácení předmětného úvěru. Žalobce povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele - žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nesplnil a úvěr mu poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru a tudíž je předmětná smlouva o úvěru neplatná.Protože, ale žalobce žalovanému prokazatelně poskytl na tuto neplatnou smlouvu 10 000 Kč, na kterou žalovaný doposud ničeho nezaplatil, obohatil se žalovaný na úkor žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil, tedy na částku 10 000 Kč, které soud uložil žalovanému zaplatit žalobci spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. právo. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Protože žalobce má tedy právo pouze na to, co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaného plnění, zamítnuta.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., a protože žalobce měl v řízení úspěch jen částečný, soud žádnému z účastníků řízení právo na jejich náhradu nepřiznal.