Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 14 339 Kč s 15% úrokem z prodlení z částky 14 339 Kč jdoucím od 9. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 14 661 Kč s 15% úrokem z prodlení z částky 12 161 Kč jdoucím od 9. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 3. 7. 2024, zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že 9. 8. 2023 uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě, které žalovanému poskytl 15 000 Kč. Dne 17. 8. 2023 žalobce žalovaného požádal o navýšení zápůjčky o 5 000 Kč, které mu byly žalobcem rovněž poskytnuty. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky žalobci uhradit poplatek v celkové výši 6 500 Kč. Jistina a poplatek, tedy částka 26 500 Kč byly splatné dne 8. 9. 2023. žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas, když uhradil pouze 5 661 Kč a touto částkou byla umořena smluvní pokuta. Žalobce tak po žalovaném uplatňuje zaplacení 26 500 Kč (tj. jistiny ve výši 20 000 Kč a poplatku ve výši 6 500 Kč) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, celkem tedy 29 000 Kč.Před poskytnutím zápůjčky si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto si ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného, čímž žalobce řádně posoudil jeho úvěruschopnost.Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán, a protože nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky řízení 9. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 875 Kč do 8. 9. 2023.Z dodatku ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] uzavřeném dne 18. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalobce k žádosti žalovaného navýšil zápůjčku o 5 000 Kč s tím, že celková zapůjčená částka činí 20 000 Kč a poplatek za poskytnutí zápůjčky 6 500 Kč, splatné dne 8. 9. 2023.Protože žalobce v řízení neupřesnil z jakých konkrétních dokladů a informací vycházel při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, soud nahlédl do soudního systému ISAS zjistil, ze kterého zjistil, že u zdejšího soudu je mimo jiné vedeno řízení pod sp. zn. 7 C 20/2025 ve věci žalobce [právnická osoba]. proti žalovanému, o zaplacení 180 744 Kč a ze spisu bylo zjištěno, že žalobce uzavřel se žalovaným 9. 3. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytl 214 120 Kč, dále bylo zjištěno, že u zdejšího soudu je vedeno řízení pod sp. zn. 3 C 182/2024 ve věci žalobce [právnická osoba] proti žalovanému, o zaplacení 11 500 Kč a ze spisu bylo zjištěno, že žalovanému byl 11. 8. 2023 poskytnut další úvěr.Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud má za to, že mezi žalobcem a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když není zřejmé, z jakých informací žalobce vycházel při jejím uzavírání a při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, když soud sám zjistil, že žalovaný ještě před uzavřením předmětné smlouvy se žalobcem měla ještě další a nemalé finanční závazky. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele - žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nesplnil a úvěr mu poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.Protože žalobce žalovanému prokazatelně poskytl na tuto neplatnou smlouvu 20 000 Kč, na kterou žalovaný dle tvrzení žalobce zaplatil 5 661 Kč, obohatil se žalovaný na úkor žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil. Žalovaný na poskytnuté plnění zaplatil 5 661 Kč a k vrácení mu tak zbývá 14 339 Kč, které mu soud uložil žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Protože žalobce má tedy právo pouze na to, co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaného plnění, zamítnuta.Přestože v projednávané věci nelze hovořit o převážném úspěchu některého z účastníků, soud žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.