7 C 42/2026

Odůvodnění

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 11. 12. 2025, zaplacení žalované částky z titulu nesplacení úvěru, který žalobce žalovanému poskytl na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 23. 12. 2022 ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal v této smlouvě žalobci zaplatit 36 360 Kč sestávající z jistiny ve výši 20 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 16 360 Kč formou týdenních splátek po 606 Kč. Žalovaný na dluh žalobci zaplatil 5 276 Kč, které žalobce započetl na úhradu nákladů, na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, na úhradu poplatků z prodlení, na úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru, úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek, na jistinu a na úrok za poskytnutí úvěru. Protože žalovaný byl v prodlení s plněním stal se zbylý dluh včetně příslušenství splatný v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky, v daném případě 16. 2. 2024 a datum prodlení nastal 17. 2. 2024.Před poskytnutím úvěru žalobce posuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, když vycházel z informací z databáze neplatných dokladů Ministerstva vnitra, z kontroly RČ dálkovým systémem společnosti [právnická osoba], náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, kontrolou zaměstnání žalovaného telefonicky, kontrolou platební historie žalovaného u žalobce, vyhodnocení akutní finanční situace dle vyplnění podkladů žalovaným a dle lokality žalovaného – na základě odborných vědomostí z terénu od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti a kontrolou předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě žalovaného.Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán, a protože nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č.[hodnota] uzavřené mezi účastníky řízení 23. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci vrátit 36 360 Kč v týdenních splátkách po 606 Kč, tedy 2 424 Kč měsíčně.Z evidenční karty žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný před poskytnutím úvěru obchodnímu zástupci žalobce sdělil, že je vyučen, je svobodný, nebyl trestně stíhán, pracuje na plný pracovní úvazek, což doložil pracovní smlouvou a výplatní páskou. Jeho příjem činil 36 499 Kč a jeho výdaje 9 492 Kč měsíčně a v minulosti mu byl již úvěr poskytnut. Nejsou vyplněny informaci o typu bydlení.Žalovaný soudu sdělil, že předmětný dluh již zaplatil a zaslal potvrzení od advokátky [tituly před jménem] [jméno FO], zastupující společnost [právnická osoba], potvrzující, že závazek žalovaného ze smluv č. [hodnota] a [IBAN] je již uzavřen. Z toho vyplývá, že se jedná o jiné závazky žalovaného vzniklé u jiné úvěrové společnosti.Soud nahlédnutím do soudního systému ISAS zjistil, že u zdejšího soudu je mimo jiné od 23.2.2022 vedeno proti žalovanému exekuční řízení pod sp. zn. 3 EXE 188/2022 o zaplacení 23 115 Kč s příslušenstvím.Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud má za to, že mezi žalobcem a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když žalobce vycházel při jejím uzavírání a při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného toliko z informací, které mu poskytl sám žalovaný a tyto informace si již neověřoval, zejména tedy jeho skutečné výdaje. Pokud by si žalobce nechal předložit výpisy z účtu žalovaného alespoň za tři měsíce před poskytnutím úvěru, měl by ucelenější představu o jeho finančních poměrech. Žalobce povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele - žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nesplnil a úvěr mu poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.Protože žalobce žalovanému prokazatelně poskytl na tuto neplatnou smlouvu 20 000 Kč, na kterou žalovaný dle tvrzení žalobce zaplatil 5 276 Kč, obohatil se žalovaný na úkor žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil. Žalovaný na poskytnuté plnění zaplatil 5 276 Kč a k vrácení mu tak zbývá 14 724 Kč (20 000 Kč – 5 276 Kč), které mu soud uložil žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Protože žalobce má tedy právo pouze na to, co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaného plnění, zamítnuta.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch je částečný, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měl úspěch jen nepatrný žalovaný, a proto soud žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.