Výrok
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období do [datum] částkou [částka], s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Tvrdila, že dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , se žalovaným smlouvu o půjčce č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Na jejím základě byla žalovanému při uzavření smlouvy v hotovosti poskytnuta částka [částka], jejíž převzetí žalovaný potvrdil podpisem. Žalovaný se zavázal vedle jistiny zaplatit sjednaný poplatek a celkovou částku hradit v týdenních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Protože splátky řádně a včas nehradil, měla být podle žalobkyně celá neuhrazená částka v prodlení od [datum]. Žalobkyně dále tvrdila, že pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] postoupena se všemi souvisejícími právy na žalobkyni a že žalovaný byl o postoupení písemně vyrozuměn. Ke dni podání žaloby požadovala jistinu [částka], dlužný poplatek [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu, v níž mu stanovila lhůtu k plnění do [datum]; žalovaný ani poté požadovanou částku neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud provedl důkaz smlouvou o půjčce č. [hodnota] ze dne [datum] včetně smluvních podmínek, z níž zjistil, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému při uzavření smlouvy v hotovosti částku [částka] a žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu se sjednaným poplatkem v týdenních splátkách, z nichž poslední byla splatná dne [datum]. Ze smlouvy dále vyplynulo, že úroková sazba činila 69,11 % ročně a RPSN 95,8 %. Potvrzení o úplatě dokládá vyplacení půjčky ve výši [částka] žalovanému. Z tvrzení žalobce soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem [částka]. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení a dokladem o jeho odeslání vzal soud za prokázané, že pohledávka byla s účinností ke dni [datum] postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Z předžalobní výzvy a dokladu o jejím odeslání soud zjistil, že žalobkyně výzvu odeslala dne [datum] a stanovila žalovanému lhůtu k zaplacení do [datum].
5. Podle ustanovení § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1811 odstavce 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Dle ustanovení § 580 odstavce 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ustanovení § 2991 odstavce 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
6. Soud se ztotožňuje s argumentací v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne [datum] č. j. [spisová značka], kde rozhodoval o odvolání proti rozsudku zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], a shledal obdobnou smlouvu absolutně neplatnou. Krajský soud v předmětném rozsudku, na rozdíl od soudu prvního stupně, podle kterého účastníci uzavřeli platnou smlouvu o úvěru a neplatné je pouze jejich ujednání o úrocích, dospěl k závěru, že úvěrová smlouva se zjevně příčí dobrým mravům a jako taková je jako celek podle § 588 věta první o. z. neplatná. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti a aplikace ustanovení § 577 o. z., je vyloučena. Na tomto závěru nic nemění zjištění, že výše úroku byla ve smlouvě sjednána transparentně a že žalobkyně vůči žalovanému splnila i informační povinnosti, které jí plynou ze zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud ale měl žalovaný z poskytnutých [částka] vrátit s příslušenstvím odpovídajícímu roční procentní sazbě nákladů ve výši Více než 100 procent, tak nelze k jinému závěru dojít. Výši úroků je nutno posuzovat v době vzniku smluvního vztahu. Ve věci sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud judikoval, že co se týče občanskoprávní judikatury, tato považuje za nepřiměřenou úrokovou míru ve výši 60 %, jež podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry. Obdobně judikoval Nejvyšší soud ve věci sp. zn. [spisová značka], kde uvedl, že v rozporu s dobrými mravy je výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejího sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěru nebo půjček. Ve věci sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud shledal nemravnou úrokovou sazbu ve výši 66 % ročně. V předmětném případě činí úroková sazba 69,11 % ročně a RPSN úvěru činí 95,8 %. Takto sjednanou výši úroků a RPSN shledal soud jako rozpornou s dobrými mravy, neboť nelze odhlédnout od toho, že v době uzavření předmětné smlouvy činila obvyklá výše úroků i RPSN, za které banky v daném období poskytovaly úvěry na spotřebu, cca 10 % ročně. Podle výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. I pokud by soud připustil, že při nebankovnímu úvěru a objemu poskytnutých finančních prostředků se může jevit přiměřenou sazba cca 3x vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě případně přiměřenou hodnotit sazbu úroků a RPSN ve výši okolo 30 %. Žalobkyní požadovaná sazba úroků a výše RPSN poskytnutého úvěru se z tohoto pohledu jeví jako zcela zjevně nepřiměřená (nemravná).
7. Kromě výše úroku a roční procentní sazby nákladů je však třeba zohlednit i další okolnosti, za kterých byla smlouva uzavřena a přihlédnout i k jejímu dalšímu obsahu. Nelze pominout, že smlouva byla uzavřena mezi profesionálem a spotřebitelem, že byla uzavřena adhezním způsobem a že žalovaný na formuláři vypracovaném žalobkyní nemohl nic ovlivnit. Jednou z hlavních zásad soukromého práva je to, že uspořádání smluvních vztahů musí být spravedlivé a nemůže zakládat zřejmou nerovnováhu k tíži slabší strany, což v projednávané věci nebylo dodrženo a zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.
8. S ohledem na výše uvedené soud posoudil doloženou smlouvu jako absolutně neplatnou. Přijetím částky [částka] se proto žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil. Jelikož z poskytnuté částky uhradil celkem [částka], zbývá mu vydat majetkový prospěch ve výši [částka]. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení a stanovila mu lhůtu k plnění do [datum]. Protože žalovaný v této lhůtě nezaplatil, dostal se do prodlení dne [datum], tedy dnem následujícím po dni určeném v předžalobní výzvě k zaplacení. Soud proto žalobkyni přiznal částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku.
9. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Žalobkyni nevzniklo právo na plnění přesahující dosud nevydanou část bezdůvodného obohacení ve výši [částka] ani na smluvní příslušenství odvozené od absolutně neplatné smlouvy; důvodný nebyl ani požadavek na úrok z prodlení za dobu před [datum].
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalovaný měl ve věci převažující úspěch, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly. Žalobkyně proto nemá právo na náhradu nákladů řízení pro svůj nižší procesní úspěch a žalovanému nebylo možno náhradu přiznat, neboť mu žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.