Výrok
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžité prostředky ve výši [částka] a žalovaná se je zavázala spolu s v žalobě specifikovaným příslušenstvím vrátit, což však nesplnila.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Soud provedl důkaz žalobkyní předloženou smlouvou o úvěru ze dne [datum], z níž zjistil, že originál tohoto dokumentu je v elektronické podobě, který je elektronicky podepsán pouze prostým, nikoli uznávaným elektronickým podpisem žalované. Jedná se pouze vypsané jméno žalované prostřednictvím textového editoru neobsahující žádný certifikát, tedy tím spíše neobsahující certifikát, na kterém je podpis založen a bylo by ho možné podle identifikátoru elektronické podatelny považovat za důvěryhodný, nejedná se o kvalifikovaný certifikát vystavený akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb v ČR. Z tohoto dokumentu soud tedy nemohl dovodit, že žalovaná smlouvu prokazatelně podepsala, tedy že byla uzavřena smlouva o úvěru a co bylo případně jejím obsahem. Žalobkyně pouze tvrdila, jakým způsobem žalovaného ztotožnila. Obecně popsala tento postup. [jméno FO] shora uvedených tvrzení však nelze dovodit, že žalovaná uzavřela smlouvu v žalobkyní předloženém znění, když tento elektronický dokument nebyl nijak zajištěn proti případným následným změnám a nebyl prokazatelně opatřen podpisem žalované, tedy nebylo prokázáno, že se žalovaná seznámila s jeho obsahem a s tímto obsahem souhlasila, jak bylo uvedeno výše. Žalobkyní tvrzeným a doloženým způsobem ověřování totožnosti totiž nelze vyloučit, že smlouvu uzavřel někdo jiný, na základě legálně či nelegálně získaných přístupových dat. Nelze ani zjistit, jaké konkrétní dokumenty žalovaná případně schvalovala, resp. jak je zabezpečen obsah dokumentu, a nelze ani vyloučit změnu obsahu dokumentu po jejím případném odsouhlasení žalovanou.Soud si vyžádal výpis z účtu číslo [č. účtu] a zjistil, že majitelem tohoto účtu je žalovaná. Dne [datum] byla ve prospěch tohoto účtu připsána částka ve výši [částka] s poznámkou „FlexiFin úvěr“.Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Soud uzavřel, že žalobkyně sice neprokázala, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, avšak prokázala, že žalované zaslala částku [částka], přičemž tato částka, jak bylo zdůvodněno shora, byla zaslána žalované bez prokázaného právního důvodu. Tím se žalovaná obohatila, byla povinna toto bezdůvodné obohacení vydat. Proto soud žalobě co do částky [částka] vyhověl. Protože žalovaná částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, žalobkyni nevrátila ani po výzvě, prostřednictvím které žalobkyně po žalované požadovala dlužnou částku uhradit, byla žalovaná od následujícího dne po uplynutí lhůty uvedené v této výzvě v prodlení. Soud proto vyhověl žalobě pouze v části na zaplacení zaslané peněžní částky spolu s úrokem z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty k jejímu zaplacení stanovené k zaslané upomínce, a to dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb.O nepřiznání náhrady nákladů řízení ani jednomu z účastníků rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., protože žalovaná byla procesně úspěšnější, ale žádné náklady jí nevznikly.