Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [Anonymizováno] [Anonymizováno] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byly žalobkyní poskytnuty peněžité prostředky, které se žalovaný zavázal spolu vrátit, a to včetně sjednaného pevného úroku v částce [částka], poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši [částka], poplatku za hotovostní inkaso ve výši [částka] při zápůjční úrokové sazbě 70,89 % ročně s tím, že celkově se žalovaný zavázal vrátit [částka]. Tuto svoji povinnost však žalovaný nesplnil, když i vzhledem k výzvám žalobkyně uhradil žalobkyni toliko [částka].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud provedl důkaz žalobkyní předloženou smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], z níž zjistil, že smluvní strany uzavřely smlouvu, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku [částka] v hotovosti. Příslušenství k úvěru bylo sjednáno jako pevný úrok v částce [částka], poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši [částka], poplatek za hotovostní inkaso ve výši [částka], a to zápůjční úrokovou sazbou 70, 89 % ročně s tím, že celkově se žalovaný zavázal vrátit [částka]. Vyplacení částky [částka] v hotovosti bylo potvrzeno vlastnoručním podpisem žalovaného ve smlouvě. Žalovaný z poskytnuté částky splatil [částka]. Z předžalobní výzva a podacího archu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dluhu před podáním žaloby.
5. Podle ustanovení § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1811 odstavce 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Dle ustanovení § 580 odstavce 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ustanovení § 2991 odstavce 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
6. Soud se ztotožňuje s argumentací v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne [datum] č. j. [spisová značka], kde rozhodoval o odvolání proti rozsudku zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], a shledal obdobnou smlouvu absolutně neplatnou. Krajský soud v předmětném rozsudku, na rozdíl od soudu prvního stupně, podle kterého účastníci uzavřeli platnou smlouvu o úvěru a neplatné je pouze jejich ujednání o úrocích, dospěl k závěru, že úvěrová smlouva se zjevně příčí dobrým mravům a jako taková je jako celek podle § 588 věta první o. z. neplatná. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti a aplikace ustanovení § 577 o. z., je vyloučena. Na tomto závěru nic nemění zjištění, že výše úroku byla ve smlouvě sjednána transparentně a že žalobkyně vůči žalovanému splnila i informační povinnosti, které jí plynou ze zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud ale měl žalovaný kromě poskytnutých [částka] vrátit dále příslušenství v částce [částka], tak nelze k jinému závěru dojít. Ačkoliv ve smlouvě byla celková částka příslušenství pojmenována jinak než pojmem „úrok“, dle soudu se jedná o skryté poplatky a způsob, jak zhodnotit poskytnuté peněžní prostředky. Výši úroků je nutno posuzovat v době vzniku smluvního vztahu. Ve věci sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud judikoval, že co se týče občanskoprávní judikatury, tato považuje za nepřiměřenou úrokovou míru ve výši 60 %, jež podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry. Obdobně judikoval Nejvyšší soud ve věci sp. zn. [spisová značka], kde uvedl, že v rozporu s dobrými mravy je výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejího sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěru nebo půjček. Ve věci sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud shledal nemravnou úrokovou sazbu ve výši 66 % ročně. V předmětném případě činí úroková sazba 70,89 % ročně. Takto sjednanou výši úroků shledal soud jako rozpornou s dobrými mravy, neboť nelze odhlédnout od toho, že v době uzavření předmětné smlouvy činila obvyklá výše úroků, za které banky v daném období poskytovaly úvěry na spotřebu, cca 10 % ročně. Podle výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. I pokud by soud připustil, že při nebankovnímu úvěru a objemu poskytnutých finančních prostředků se může jevit přiměřenou sazba cca 3x vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě případně přiměřenou hodnotit sazbu úroků ve výši okolo 30 %. Žalobkyní požadovaná sazba úroků poskytnutého úvěru se z tohoto pohledu jeví jako zcela zjevně nepřiměřená (nemravná).
7. Kromě výše úroku a roční procentní sazby nákladů je však třeba zohlednit i další okolnosti, za kterých byla smlouva uzavřena a přihlédnout i k jejímu dalšímu obsahu. Nelze pominout, že smlouva byla uzavřena mezi profesionálem a spotřebitelem. Jednou z hlavních zásad soukromého práva je to, že uspořádání smluvních vztahů musí být spravedlivé a nemůže zakládat zřejmou nerovnováhu k tíži slabší strany, což v projednávané věci nebylo dodrženo a zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.
8. S ohledem na výše uvedené soud posoudil doloženou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou, žalovaný se tedy vyplacením jistiny pouze bezdůvodně obohatil o [částka], přičemž z této částky již splatil celkem [částka], proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku odpovídající poskytnuté a zároveň dosud nevrácené částky. Protože žalovaný částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, žalobkyni nevrátil ani po výzvě ze dne [datum], prostřednictvím které žalobkyně po žalovaném požadovala dlužnou částku uhradit, byl žalovaný od následujícího dne po uplynutí lhůty uvedené v této výzvě v prodlení. Soud má podle § 573 o. z. za to, že výzva byla žalovanému doručena dne [datum] a od tohoto data poskytla žalobkyně žalovanému 7 dní na úhradu dlužné částky, žalovaný se tak dostal do prodlení dne [datum]. Soud proto vyhověl žalobě pouze v části na zaplacení poskytnuté peněžní částky spolu s úrokem z prodlení ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k jejímu zaplacení stanovené v zaslané upomínce, a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
9. Ve zbytku žalovaného nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se svým nárokem nebyla poměrně vzato úspěšná (žalovaný byl úspěšný z 58,43 % a úspěch žalobkyně činil 41,57 %), avšak pouze v nepatrné části a žalovaný náhradu nákladů řízení nežádal. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozhodnutí.