Výrok
I. Vyživovací povinnost stanovená žalovanému vůči žalobkyni rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne [datum], č. j. [spisová značka], se s účinností od [datum] ruší.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému zrušena vůči žalobkyni vyživovací povinnost, která byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a to k [datum] s odůvodněním, že úspěšně ukončila studium na vysoké škole [datum], nepřipravuje se tedy již na své budoucí povolání.
2. Žalovaný s k žalobě připojil a navrhl zrušit jeho vyživovací povinnost od [datum].
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z potvrzení o absolvování studia soud zjistil, že žalobkyně ukončila studium na [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] dne [datum]. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně tuto skutečnost žalovanému oznámila.
5. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
6. Ze shodného prohlášení účastníků i z potvrzení o studiu soud zjistil, že žalobkyně ukončila studium na vysoké škole. Přestala se tak připravovat na svoje budoucí povolání. Z tohoto důvodu vyživovací povinnost žalovaného, který je jejím otcem, zanikla. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.
7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch, avšak náhradu nákladů nepožadovala. Soud vzal rovněž v úvahu charakter sporu, kdy se jedná o určení výživného mezi rodičem a jeho dítětem.