Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [Anonymizováno], [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [Anonymizováno], [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], IČ [IČO], sídlem [adresa], uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Smlouva byla uzavřena dne [datum], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr [částka]. Žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných poplatků v celkové výši [částka] splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši dle rozpisu plateb, které zasílala žalobkyně žalovanému. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, kdy žalovaný uhradil pouze [částka]. Původní věřitelka smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně upomínala žalovaného k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalovaný přesto na výzvy nereagoval a neuhradil ničeho.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původní věřitelky poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka] a závazek žalovaného splatit tento úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši dle zasílaného rozpisu plateb, kdy měsíční splátka sestává z částky na úhradu jistiny a z částky na úhradu poplatků spojených s poskytnutím úvěru za příslušné období. RPSN ujednaný smluvně činil 81,02 % ročně, úroková sazba 60 %. Dle tvrzení žalobkyně nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky, avšak soud zjistil, že žalovaný stvrdil svým podpisem pouze první, jedenáctou a poslední stranu smlouvy, současně se jedná o podpis online v žádosti prostřednictvím [Anonymizováno]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitelka jejím prostřednictvím postoupila pohledávku vyplývající z uvedené smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství. Z tabulky o umoření plyne, že žalovaný peněžní prostředky čerpal, a to ve výši [částka], na dluh pak uhradil celkem částku [částka]. Z podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně upomínán k úhradě dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], a následně předžalobní upomínkou ze dne [datum], upomínka byla předána poště téhož dne.
5. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části podle výroku I. tohoto rozsudku. V části uvedené pod výrokem II. shledal soud žalobu jako nedůvodnou, neboť má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši [částka] uhradit dále úrok ve výši 60 % a RPSN 81, 02 % ročně. Soud připouští sjednání přiměřeného poplatku za poskytnutí úvěru, k tomu však v daném případě nedošlo. Sjednaný úrok jednak neodpovídá zákonným ustanovením o spotřebitelském úvěru, když představuje nepřiměřené zajištění spotřebitelského úvěru jedná se tak dle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy.
6. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. [spisová značka], kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba se pohybovala mezi 8-9 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdkyně žalobce by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je v rozporu s dobrými mravy převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 580 odst. 1 obč. zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně obohatil o částku ve výši [částka], na kterou uhradil celkem [částka]. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], když z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne [datum]. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne [datum] a do 10. dne od tohoto data měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do [datum]. Jelikož tak neučinil, dostal se od [datum] do prodlení s plněním svého závazku. Od tohoto data byl též soudem přiznán zákonný úrok z prodlení.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť neúspěch žalobkyně v řízení převyšoval její úspěch, přičemž žalovanému, jenž byl po celou dobu pasivní, v řízení žádné náklady nevznikly.