Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 25,85 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit výše uvedenou částku s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (dále též „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] -[Anonymizováno], na základě které byla žalované poskytnuta částka [částka]. Žalovaná se vedle vrácení finančních prostředků zavázala zaplatit na nákladech spotřebitelského úvěru částku v celkové výši [částka]. Celkovou částku měla žalovaná splácet prostřednictvím 13 měsíčních splátek po [částka]. Žalovaná porušila své povinnosti, neboť nehradila sjednané splátky řádně a včas. Pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy o úvěru byla postoupena nejprve společnosti [právnická osoba]., dále společnosti [právnická osoba], která tuto pohledávku následně postoupila žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně se vůči žalované domáhala z titulu shora označené smlouvy o úvěru zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka] spolu se smluvním úrokem z dlužné jistiny ve výši 25,85 % ročně od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení jdoucího z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala pasivní.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
4. Smlouvou o úvěru č. [hodnota] -[Anonymizováno] a smlouvami o postoupení pohledávek byl prokázán skutkový stav popsaný v žalobě. Přestože žalovaná od právního předchůdce žalobkyně peněžní prostředky na základě uzavřené smlouvy převzala, nehradila právnímu předchůdci žalobkyně sjednané splátky řádně a včas. Žalobkyně, jíž byla pohledávka za žalovanou postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], zaslala žalované prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvu k plnění.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1968 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle § 580 odst. 1 obč. zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 věta první obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 2993 obč. zák. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Po zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko z části, neboť shledal předmětnou úvěrovou smlouvu za neplatnou. Závěr o neplatnosti smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši celkových nákladů spotřebitelského úvěru, kdy žalovaná měla v případě poskytnutého úvěru hradit vedle jistiny ve výši [částka] dále celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši [částka]. Roční procentní sazba nákladů předmětného spotřebitelského úvěru činila 189,38 %. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. [spisová značka], kdy s poukazem na toto rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno požadovat ještě úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba činila v roce 2017 cca 9 % ročně a RPSN v tomto roce činila rovněž cca 9 %. Soud tedy dospěl k závěru, že ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru je dle ust. § 588 obč. zák. neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Ujednání o úrocích, resp. celkových nákladech spotřebitelského úvěru, pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by žalované zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích, resp. celkových nákladech spotřebitelského úvěru, neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní (formulářovou smlouvu), které neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. V případě, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz např. rozsudek ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Jednou z hlavních zásad soukromého práva je to, že uspořádání smluvních vztahů musí být spravedlivé a nemůže zakládat zřejmou nerovnováhu k tíži slabší strany, což v projednávané věci nebylo dodrženo a zakládá to absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.
13. Soud posoudil doloženou úvěrovou smlouvu č. [hodnota] -2679 jako absolutně neplatnou, žalovaná se tedy vyplacením jistiny pouze bezdůvodně obohatila o částku [částka], ze které žalobkyni ničeho neuhradila, proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka], a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 obž. zák., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jdoucího od [datum] do zaplacení. Splatnost dluhu soud určil podle § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně prokázala, že žalovanou vyzvala k vrácení přenechaných peněz (včetně všech úroků, k jejichž úhradě však žalobkyni nesvědčil právní důvod) předžalobní výzvou ze dne [datum], která byla předána k odeslání dne [datum]. Ve výzvě byla žalované k zaplacení dluhu poskytnuta lhůta sedmi dnů od jejího odeslání, žalovaná tak byla povinna vydat bezdůvodné obohacení nejpozději dne [datum]. Protože však žalovaná svou povinnost nesplnila, dostala se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
14. Ve zbytku žalovaných nároků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaná byla ve věci úspěšnějším účastníkem řízení, žádné náklady řízení jí však nevznikly.