Výrok
I. Manželství, které uzavřeli dne [datum] před [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Datum narození zainteresované osoby 1/0], se rozvádí.
II. Žádný z účastníkům nemá právo na náhradu nákladu řízení.
Odůvodnění
1. Manžel se návrhem domáhal rozvodu manželství uzavřeného dne [datum] před [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], přičemž uvedl, že poslední společné bydliště manželů bylo na adrese [adresa], [adresa], jakož i to, že manželství účastníků je rozvrácené z důvodů různých pohledů manželů na život. Manželka s rozvodem manželství účastníků souhlasila. Účastníci nevznesli námitky věcné nebo místní nepříslušnosti.
2. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum]. Oba účastníci jsou [Anonymizováno] [Anonymizováno], státní příslušnosti [Anonymizováno]. Manželé spolu nežijí ve společné domácnosti po dobu delší než 6 měsíců, ani jeden z manželů nemá zájem na obnovení manželského soužití, rozvést se oba chtějí. Příčinu rozvratu manželství spatřují oba manželé shodně v různých pohledech na život.
3. Vzhledem k tomu, že oba manželé jsou občany Ukrajiny, soud nejprve zkoumal, zda je v dané věci dána jeho pravomoc a příslušnost. Vycházel přitom z čl. 30 odst. 1 ve spojení s čl. 30 odst. 3 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (publikace č. 123/2002 Sb.m.s.), kdy se podle čl. 30 odst. 1 rozvod manželství řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době zahájení řízení. Podle čl. 30 odst. 3 při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě zmíněném v odstavci 1 tohoto článku je pravomoc dána justičním orgánům té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou v době podání návrhu na zahájení řízení o rozvod manželství. Jestliže v době podání návrhu na rozvod oba manželé mají státní občanství jedné smluvní strany a bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran, které při rozhodování použijí hmotné právo té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou.
4. Soud tedy dospěl k závěru, že je v dané věci dána jeho pravomoc a věcná i místní příslušnost, neboť poslední společné bydliště manželů se nacházelo v obvodu zdejšího soudu.
5. Podle čl. 110 odst. 1 zákona o rodině [adresa] -III. ze dne [datum], ve znění pozdějších předpisů, návrh na rozvod manželství může podat jeden z manželů. Podle odstavce 2 totožného článku předmětného zákona návrh na rozvod nelze podat během těhotenství manželky a do jednoho roku po narození dítěte, s výjimkou případů, kdy se jeden z manželů dopustil protiprávního jednání naplňujícího znaky trestného činu vůči druhému manželovi nebo dítěti. Podle čl. 112 odst. 1 předmětného zákona soud zjistí skutečný vztah mezi manželi, skutečné důvody návrhu na rozvod, přihlédne k přítomnosti nezletilého dítěte, dítěte se zdravotním postižením a dalším okolnostem života manželů. Podle odstavce 2 totožného článku předmětného zákona soud rozhodne o rozvodu, pokud zjistí, že další soužití manželů a zachování manželství by bylo v rozporu se zájmy jednoho z nich, případně se zájmy jejich dětí, které jsou podstatné.
6. V daném případě má soud za to, že jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky, aby manželství účastníků bylo rozvedeno. Bylo zjištěno, že manželé nemají žádné nezletilé děti, manželka není těhotná a za situace, kdy se manželé rozvést chtějí, obnovení manželského soužití shodně vylučují, by bylo další soužití manželů a zachování manželství v rozporu se zájmy obou manželů ve smyslu čl. 112 zákona o rodině Ukrajiny. Soud proto návrhu účastníků vyhověl a manželství rozvedl.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, když žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť nedospěl k závěru, že by okolnosti případu odůvodňovaly, aby některému z účastníků náklady byly hrazeny.