Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá vůči žalovanému zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni shora uvedenou částku s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy ze dne [datum], kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba]., IČO: [IČO], sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [adresa] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Touto smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit nejpozději do [datum], a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce [částka]. Žalovaný porušil svou povinnost hradit výše specifikovaný úvěr včetně poplatku řádně a včas. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobkyni. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala, neuhradil žalovaný na dlužnou částku ke dni podání žaloby ničeho.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] soud zjistil, že je jejím obsahem závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a závazek žalovaného tento úvěr splatit ve lhůtě [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] splátkami ve výši [částka] měsíčně, a to spolu s poplatkem za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši [částka]. Úrok byl sjednán ve výši 40 % ročně, roční procentní sazba nákladů činila dle smlouvy 3 613,32 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO], sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [adresa] jejím prostřednictvím postoupila pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
7. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši [částka] a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Běžný úrok byl účastníky sjednán ve výši 40 % ročně, RPSN úvěru činila 3 613,32 %. Taková smluvní ujednání má soud v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] za odporující dobrým mravům. Předmětná smlouva byla uzavřena s úrokem dosahujícím výše 40 % ročně, a to pouze po základní dobu splatnosti. Poplatek, který byl žalovaný povinen v souvislosti s případným prodloužením smlouvy uhradit, činil [částka], tedy takřka tři čtvrtiny výše finančních prostředků, které byly žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuty. Podmínky smlouvy byly dle názoru soudu nastaveny extrémním způsobem v neprospěch žalovaného jako spotřebitele a nerovnováha, založená sjednáním nepřiměřeně vysoké úplaty za poskytnutí úvěru (RPSN daného úvěru činila 3 613,32 %, ačkoli obvyklá RPSN, za které banky v daném období poskytovaly úvěry na spotřebu, činila cca 9 %) je v dané věci tak výrazná, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Je nutné přihlédnout k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěru a jeho konání, kdy požaduje úplatu za poskytnutí úvěru významně vyšší, než je obvyklé, spoléhaje přitom na tíseň, nezodpovědnost, či malou finanční gramotnost dlužníků je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí a nebezpečné, protože jde ve své podstatě o obchod s chudobou. Právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání těchto smluv zcela vědomě kalkuluje s tím, že ve společnosti existuje určitý, nikoli malý, počet osob, které nejsou schopny pochopit a vyhodnotit ujednání ve smlouvě. Takové jednání však nemůže požívat právní ochrany.
12. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení jistiny poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 o. z., když podle ustanovení § 2991 odst. 1. o. z. se žalovaný přijetím peněžité hotovosti obohatil o částku [částka]. Z předložených listin a tvrzení žalobkyně, kterému žalovaný nijak neodporoval, vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Proto soud uložil žalovanému, aby takto získané bezdůvodné obohacení ve výši [částka] uhradil žalobkyni, která nabyla pohledávku za žalovaným na základě řádně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k oznámení o zesplatnění dluhu a výzvě k úhradě ze dne [datum], v rámci kterého žalobkyně vyzvala žalovaného úhradě dlužné částky. Z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě téhož dne, tedy [datum], přičemž podle § 573 o. z. se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne [datum]. Protože žalovaný žalobkyni předmětnou částku v poskytnuté lhůtě nevrátil, dostal se ode dne [datum] do prodlení a od tohoto data byl žalobkyni soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když k určení lhůty delší neshledal soud důvodu.
13. Ve zbývající části nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku).
14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť každý z účastníků tohoto řízení měl ve věci úspěch toliko částečný, a to přibližně poloviční.