Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to ve splátkách po [částka] měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení dluhu, a to pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení byť jediné z nich.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka] a úroků ve výši 48,34 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se řízení zastavuje.
III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 20 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a úroku ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem [částka] s příslušenstvím sestávajícím z úroku z prodlení a ze smluvního úroku ve výši 68,34 % ročně. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru číslo [hodnota], na základě které žalobkyně poskytla dne [datum] žalovanému částku [částka]. Žalovaný se úvěr zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 68,34 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po [částka], vždy k [Anonymizováno]. dni v měsíci, počínaje [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši [částka] při prodlení se splátkou delší než 30 dnů a nad to ještě si účastníci sjednali náhradu nákladů ve výši [částka] při prodlení delším 15 dnů a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplacené nové jistiny úvěru. Takto žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka]. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně splátky úvěru řádně a včas nehradil, přičemž do data zesplatnění úvěru, tj. do [datum], uhradil toliko dne [datum] částku ve výši [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Po zesplatnění úvěru uhradil žalovaný žalobkyni ještě dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky před podáním žaloby upomínala. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně podanou žalobu co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši [částka] a úroků ve výši 48,34 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] zpět s tím, že v tomto rozsahu navrhla zastavení tohoto řízení.
2. Žalovaný namítl, že nároky žalobkyně jsou v rozporu s dobrými mravy. Požadoval, aby soud posoudil oprávněnost žalobních nároků žalobkyně a rovněž, aby přezkoumal platnost uzavřené úvěrové smlouvy. Souhlasil s návrhem žalobkyně na úhradu dlužné částky ve splátkách po [částka] měsíčně.
3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] včetně dodatku, z oznámení o schválení úvěru, z předsmluvního formuláře a splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru č. [hodnota], jakož i z dokladu o vyplacení úvěru, vzal soud za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku [částka]. Úroková sazba, výše a počet splátek a smluvní pokuty byly sjednány tak, jak je uvedeno výše. Roční procentní sazba nákladů předmětného úvěru činila 94,38 %.
4. Z karty klienta, z hodnocení klienta, z prohlášení klienta, jakož i z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI), výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr s kladným výsledkem.
5. Z výzev k zaplacení ze dne [datum] a [datum], jakož i z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužných částek.
6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1811 odst. 1 obč. zák. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Dle ustanovení § 580 odst. 1 obč. zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 věta první obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 576 obč. zák. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
7. Soud se ztotožňuje s argumentací v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne [datum] č. j. [spisová značka], kde rozhodoval o odvolání proti rozsudku zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], jakož i v rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka] a v rozsudcích senátu [Anonymizováno] C[Anonymizováno] zdejšího soudu ve věcech totožné žalobkyně, kdy soud opakovaně shledal prakticky totožné smlouvy absolutně neplatnými. Krajský soud v Plzni v citovaném rozsudku, na rozdíl od soudu prvního stupně, podle kterého účastníci uzavřeli platnou smlouvu o úvěru a neplatné je pouze jejich ujednání o úrocích, dospěl k závěru, že úvěrová smlouva se zjevně příčí dobrým mravům a jako taková je jako celek podle § 588 věta první občanského zákoníku neplatná. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti a aplikace ustanovení § 577 obč. zák. je vyloučena. Na tomto závěru nic nemění zjištění, že výše úroku byla ve smlouvě sjednána transparentně a že žalobkyně vůči žalovanému splnila i informační povinnosti, které jí plynou ze zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud ale měl žalovaný z poskytnutých [částka] vrátit během 48 měsíců [částka] (tedy trojnásobek) při úroku 68,34 % ročně, tak nelze k jinému závěru dojít. Výši úroků je nutno posuzovat v době vzniku smluvního vztahu, proto není z hlediska posouzení platnosti předmětné úvěrové smlouvy rozhodné to, jestli se žalobkyně v soudním řízení domáhá zaplacení celé jejich sjednané výše či pouze jejich určité části. Ve věci sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud judikoval, že co se týče občanskoprávní judikatury, tato považuje za nepřiměřenou úrokovou míru ve výši 60 %, jež podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry. Obdobně judikoval Nejvyšší soud ve věci sp. zn. [spisová značka], kde uvedl, že v rozporu s dobrými mravy je výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejího sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěru nebo půjček. Ve věci sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud shledal nemravnou úrokovou sazbu ve výši 66 % ročně. V předmětném případě činí úroková sazba 68,34 % ročně a RPSN úvěru činí 94,38 %. Takto sjednanou výši úroků a RPSN shledal soud jako rozpornou s dobrými mravy, neboť nelze odhlédnout od toho, že v době uzavření předmětné smlouvy činila obvyklá výše úroků i RPSN, za které banky v daném období poskytovaly úvěry na spotřebu, cca 10 % ročně. Podle výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. I pokud by soud připustil, že při nebankovnímu úvěru a objemu poskytnutých finančních prostředků se může jevit přiměřenou sazba cca 3x vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě případně přiměřenou hodnotit sazbu úroků a RPSN ve výši okolo 30 %. Žalobkyní požadovaná sazba úroků a výše RPSN poskytnutého úvěru se z tohoto pohledu jeví jako zcela zjevně nepřiměřená (nemravná).
8. Kromě výše úroku a roční procentní sazby nákladů je však třeba zohlednit i další okolnosti, za kterých byla smlouva uzavřena a přihlédnout i k jejímu dalšímu obsahu. Nelze pominout, že smlouva byla uzavřena mezi profesionálem a spotřebitelem, že byla uzavřena adhezním způsobem a že žalovaný na formuláři vypracovaném žalobkyní nemohl nic ovlivnit. Podle smlouvy vzniklo žalobkyni automaticky právo požadovat celý dluh v případě prodlení žalovaného po dobu 65 dnů, tj. požadovat celou jistinu úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění k úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů, dále bylo ujednáno, že ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru, a že úrok běží i po zesplatnění úvěru. Soud vznesl pochybnosti, jak tomuto ujednání může rozumět průměrný spotřebitel, tedy pochybnosti o transparentnosti a srozumitelnosti smluvních ujednání, a přihlédl i k tomu, že pro případ porušení platební povinnosti byl žalovaný sankcionován smluvní pokutou, jejíž výše byla stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti (ustanovení § 132 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) a dalšími náklady, jsou jen termínem pro další smluvní sankci. Jednou z hlavních zásad soukromého práva je to, že uspořádání smluvních vztahů musí být spravedlivé a nemůže zakládat zřejmou nerovnováhu k tíži slabší strany, což v projednávané věci nebylo dodrženo a zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Za této situace mohla žalobkyně požadovat vrácení plnění z titulu bezdůvodného obohacení.
9. Rovněž v projednávané věci však k nemravné úrokové sazbě přistupuje ještě nemravná výše sjednané smluvní pokuty a dalších podmínek zejména přirůstání úroků k jistině, v důsledku které je požadováno po žalovaném zaplatit takto vysokou částku. Smluvní pokuty byly sjednány jednak za prodlení s každou splátkou a dále v případě zesplatnění úvěru. To je opět za hranicí mravného ujednání smluvní pokuty, viz. např. judikatura Nejvyššího soudu ve věci [spisová značka] nebo [spisová značka]. Jednou z hlavních zásad soukromého práva je to, že uspořádání smluvních vztahů musí být spravedlivé a nemůže zakládat zřejmou nerovnováhu k tíži slabší strany, což v projednávané věci nebylo dodrženo a zakládá to absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.
10. S ohledem na výše uvedené soud posoudil doloženou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou, žalovaný se tedy vyplacením jistiny pouze bezdůvodně obohatil o [částka], přičemž žalobkyni již zaplatil celkem [částka], proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] (tj. [částka] – [částka]). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k předžalobní výzvě k plnění ze dne [datum], která byla žalovanému odeslána téhož dne a v rámci které žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 15 dnů od jejího odeslání žalovanému. Protože žalovaný žalobkyni ani na základě této předžalobní výzvy k plnění již ničeho nezaplatil, dostal se ode dne [datum] do prodlení a od tohoto data byl žalobkyni soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určil, přičemž přihlédl k výši dlužné částky a jejího příslušenství a rovněž k souhlasu obou účastníků řízení s uvedenou výší splátek. Soud takto uložil žalovanému povinnost splácet žalobkyni dlužnou částku spolu s příslušenstvím pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že řádným neuhrazením, byť jediné splátky, se stává splatnou celá dlužná částka, která může být následně exekučně vymáhána, o čemž byl žalovaný soudem výslovně poučen.
11. Žalobkyně doložila, že ve smyslu § 86 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného spotřebitele, neboť informace poskytnuté spotřebitelem o své schopnosti splácet ověřila doklady o příjmech žalovaného a výpisy z nebankovního registru klientských informací či z registru SOLUS, na základě kterých bylo zjištěno, že žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy disponoval dostatečnými příjmy ke splácení všech svých závazků i pravidelných životních nákladů.
12. V průběhu řízení vzala žalobkyně svoji žalobu částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku, neboť se rozhodla v tomto rozsahu své původně uplatněné nároky vůči žalovanému dále nepožadovat. Žalovaný s tímto částečným zpětvzetím žaloby ze strany žalobkyně souhlasil. Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl o zastavení řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o. s. ř.
13. Ve zbytku žalovaného nároku soud žalobu s poukazem na výše uvedené právní hodnocení věci zamítl, a to pro nedůvodnost (viz výrok III. tohoto rozsudku).
14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl sice ve věci úspěšnějším účastníkem řízení, avšak k dotazu soudu výslovně uvedl, že vůči žalobkyni náhradu nákladů tohoto řízení nepožaduje.