Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení částky [částka], zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka]. Úvěr byl sjednán na dobu 12 měsíců a žalovaný se zavázal úvěr hradit spolu s úroky, jejichž měsíční splátka činila [částka], a to vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatné dne [datum]. Žalovaný dlužnou splátku neuhradil ani poté, co jej žalobkyně o zaplacení opakovaně upomínala. V důsledku trvajícího prodlení žalovaného přistoupila žalobkyně k zesplatnění dluhu a vyzvala žalovaného k úhradě neuhrazené jistiny, kapitalizovaného smluvního úroku, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení. Dále žalobkyně uplatnila náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě do [datum], ten však ke dni podání žaloby nic neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav věci: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s úroky ve výši 15 % měsíčně, a to prostřednictvím 12 měsíčních splátek, přičemž splátka úroku činila [částka] měsíčně. Podle článku V. bodu 5.4. smlouvy činily náklady na upomínku k úhradě dlužné částky [částka]. Výpisem z bankovního účtu ze dne [datum] bylo prokázáno, že shora uvedená částka byla žalovanému zaslána a zaúčtována ke dni [datum]. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum], a to ve lhůtě do [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno].
5. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši [částka] uhradit dále úroky v celkové výši [částka]. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % měsíčně, tj. ve výši 180 % ročně. Roční procentní sazba nákladů předmětného spotřebitelského úvěru činí 435,03 %. Taková ustanovení považuje soud za neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 588 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. [spisová značka], kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Soud zjišťoval průměrnou výši úroků úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2024 činila cca 9 % ročně. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek jmenovaného soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).
6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny, neboť z hlediska právního posouzení se v předmětném případě jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku [částka], přičemž na svůj dluh ničeho nezaplatil. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby žalobkyni bezdůvodného obohacení ve výši [částka] uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků ze dne [datum], ve které žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě do [datum]. Od následujícího dne, tj. od [datum] 2025, náleží žalobkyni zákonný úrok z prodlení s vrácením dlužné jistiny. Lhůta k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.
7. Co do zbytku žalovaného nároku, tedy úhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] podle článku V. bodu 5.4. předmětné smlouvy, nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti předmětné smlouvy nic jiného, než žalobu pro její nedůvodnost zamítnout (viz výrok II. tohoto rozsudku).
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení v naprosto převažující části úspěšná, když její neúspěch spočíval toliko v poměrně nepatrné části v podobě nákladů spojených s uplatněním pohledávky účtovaných dle absolutně neplatné smlouvy (viz výše), nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).