Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku [částka] spolu s příslušenstvím, přičemž tento dluh vyplývá ze Smlouvy o úvěru č. [hodnota], kterou žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ: [IČO]. Touto smlouvou se původní věřitel zavázal poskytovat žalovanému úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s smluvním úrokem ve výši [částka], a to ve lhůtě do [datum]. Žalovaný však svoji povinnost uhradit svůj dluh ve sjednané lhůtě nesplnil, a to ani částečně. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhá vůči žalovanému zaplacení jistiny ve výši [částka] a smluvního úroku ve výši [částka], jakož i zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od [datum] do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky před podáním žaloby upomínala.
2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Ze Smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a závazek žalovaného splatit tento úvěr jednorázově do [datum] spolu s úroky ve výši [částka]. Úrok byl sjednán ve výši 279,83 % ročně, roční procentní sazba nákladů činila dle smlouvy [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno],[právnická osoba] případ porušení povinností vyplývajících z úvěrové smlouvy byl žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady na písemné upomínání ve výši [částka] za každou zaslanou písemnou upomínku. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], IČ: [IČO] jejím prostřednictvím postoupila pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
6. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úroky ve výši [částka] do [datum]. Běžný úrok byl účastníky sjednán ve výši 279,83 % ročně, RPSN úvěru pro případ, že nebyl prodloužen, činila 1 141,2 %. Taková smluvní ujednání má soud v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] za odporující dobrým mravům. Předmětná smlouva byla uzavřena s úrokem dosahujícím výše téměř 280 % ročně, a to pouze po základní dobu splatnosti. Podmínky smlouvy byly dle názoru soudu nastaveny extrémním způsobem v neprospěch žalovaného jako spotřebitele a nerovnováha, založená sjednáním nepřiměřeně vysoké úplaty za poskytnutí úvěru (RPSN daného úvěru činila 1 141,2 %, ačkoli obvyklá RPSN, za které banky v daném období poskytovaly úvěry na spotřebu, činila cca 10 %) navíc ve spojení se sjednáním nejvyšší možné smluvní pokuty pro případ prodlení dle zákona o spotřebitelském úvěru je v dané věci tak výrazná, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Je nutné přihlédnout k tomu, že původní věřitel je profesionálem na trhu v poskytování úvěru a jeho konání, kdy požaduje úplatu za poskytnutí úvěru významně vyšší, než je obvyklé, spoléhaje přitom na tíseň, nezodpovědnost, či malou finanční gramotnost dlužníků je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí a nebezpečné, protože jde ve své podstatě o obchod s chudobou. Původní věřitel při sjednávání těchto smluv zcela vědomě kalkuluje s tím, že ve společnosti existuje určitý, nikoli malý, počet osob, které nejsou schopny pochopit a vyhodnotit ujednání ve smlouvě. Takové jednání však nemůže požívat právní ochrany.
11. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení jistiny poskytnuté původním věřitelem s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1. o. z. se žalovaný přijetím peněžité hotovosti obohatil o částku [částka]. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Proto soud uložil žalovanému, aby takto získané bezdůvodné obohacení ve výši [částka] žalobkyni, která nabyla pohledávku za žalovaným na základě řádně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k oznámení o zesplatnění dluhu a výzvě k úhradě ze dne [datum], v rámci kterého žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů. Z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne [datum], přičemž podle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne [datum]. Protože žalovaný žalobkyni předmětnou částku v poskytnuté lhůtě tří dnů nevrátil, dostal se ode dne [datum] do prodlení a od tohoto data byl žalobkyni soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když k určení lhůty delší neshledal soud důvodu.
12. Ve zbývající části nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku).
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, neboť její neúspěch spočíval toliko v poměrně nepatrné části požadovaného příslušenství, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).