13 C 378/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetové domény dne [datum] smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku ve výši [částka] se splatností do [datum], a to spolu s poplatkem ve výši [částka]. Dále žalobkyně požadovala zaplacení účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka], když oboje bylo sjednáno shora uvedenou smlouvou o zápůjčce.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise a žalobkyně již v podaném návrhu souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.

3. Soud na základě předložených listin dospěl k závěru, že se v předmětné věci žalobkyni nepodařilo prokázat, že mezi účastníky došlo k uzavření předmětné smlouvy s uvedeným obsahem, neboť nebylo prokázáno, že žalobkyní předložená verze smlouvy o zápůjčce byla akceptována žalovaným právě v předmětném znění. Žalobkyně sice disponuje údaji o žalovaném, z čehož lze usuzovat, že na webových stránkách žalobkyně byly vyplněny jeho registrační údaje, avšak na předložené smlouvě chybí podpis žalovaného, který je nahrazen uvedeným PIN kódem. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný o zápůjčku finančních prostředků v poskytnuté výši požádal, odeslal ze svého bankovního účtu verifikační platbu a potvrzením pomocí podpisového PIN kódu odsouhlasil právě tu smlouvu o zápůjčce, kterou žalobkyně předložila, nebylo provedenými listinnými důkazy prokázáno. V předmětném případě nebyla doložena věrohodná identita jednající osoby (žalovaného) a nebyla prokázána ani spolehlivost záznamů o právních jednáních v elektronickém systému žalobkyně, neboť nebylo ničím doloženo, že jsou skutečně prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Žalobkyně tudíž své tvrzení o uzavření smlouvy o zápůjčce v jí předloženém znění neprokázala, a protože se nezúčastnila nařízeného jednání ve věci, soud jí nemohl poskytnout poučení podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. Z výpisů z bankovního účtu bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši [částka]. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby vyzývala.

4. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši [částka]. Vzhledem k tomu že nebylo prokázáno uzavření smlouvy, resp. že došlo k akceptaci obsahu smlouvy ze strany žalovaného ve znění předloženém žalobkyní, došlo tím k bezdůvodnému obohacení žalovaného na úkor žalobkyně. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o [částka], přičemž nebylo zjištěno nic k tomu, že by žalovaný žalobkyni na svůj dluh něčeho uhradil. Soud proto v souladu s § 2993 o. z. uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši [částka], a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jdoucího od [datum] do zaplacení. Splatnost dluhu soud určil podle § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzvala k vrácení přenechaných peněz (včetně všech nákladů a sankcí, k jejichž úhradě však žalobkyni nesvědčil právní důvod) výzvou právní zástupkyně žalobkyně ze dne [datum], který byl odeslán žalovanému poštou dne [datum]. Dle § 573 o. z. se má za to, že dopis je doručen třetí pracovní den po odeslání. Ve výzvě byla žalovanému k zaplacení dluhu poskytnuta lhůta tří dnů, žalovaný tak byl povinen vydat bezdůvodné obohacení nejpozději dne [datum]. Protože však žalovaný svou povinnost nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

7. Ve zbytku žalovaného nároku soud žalobu zamítl, neboť nebyla důvodná (viz výrok II. tohoto rozsudku).

8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť oba účastníci tohoto řízení měli ve věci toliko částečný úspěch, a to přibližně poloviční.