Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá vůči žalované zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 78,56 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka] a úroku ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu na náklady řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni výše uvedenou částku s příslušenstvím a nahradit žalobkyni náklady tohoto řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastnice uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru číslo [hodnota], na základě které žalobkyně poskytla dne [datum] žalované částku [částka]. Žalovaná se úvěr zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 78,56 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po [částka], vždy k [Anonymizováno]. dni v měsíci, počínaje [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši [částka] při prodlení se splátkou delší než 30 dnů a nad to ještě si účastnice sjednaly náhradu nákladů ve výši [částka] při prodlení delším 15 dnů a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplacené nové jistiny úvěru. Takto žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka]. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně splátky úvěru řádně a včas nehradila, přičemž žalobkyni neuhradila ničeho. Žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky před podáním žaloby upomínala.
2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.
3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] včetně dodatku, z oznámení o schválení úvěru, z předsmluvního formuláře a splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru č. [hodnota], jakož i z dokladu o vyplacení úvěru, vzal soud za prokázané, že účastnice uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované částku [částka]. Úroková sazba, výše a počet splátek a smluvní pokuty byly sjednány tak, jak je uvedeno výše. Roční procentní sazba nákladů předmětného úvěru činila 114,04 %.
4. Z karty klienta, z hodnocení klienta, z prohlášení klienta, jakož i z výplatních dokladů žalované ohledně výplaty důchodu za období od [datum] do [datum], z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI), výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet předmětný úvěr s kladným výsledkem.
5. Z výzev k zaplacení ze dne [datum] a [datum], jakož i z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou před podáním žaloby k zaplacení dlužných částek.
6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1811 odst. 1 obč. zák. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Dle ustanovení § 580 odst. 1 obč. zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 věta první obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 576 obč. zák. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
7. Soud se ztotožňuje s argumentací v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne [datum] č. j. [spisová značka], kde rozhodoval o odvolání proti rozsudku zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], jakož i v rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka] a v rozsudcích senátu [Anonymizováno] [Anonymizováno] zdejšího soudu ve věcech totožné žalobkyně, kdy soud opakovaně shledal prakticky totožné smlouvy absolutně neplatnými. Krajský soud v Plzni v citovaném rozsudku, na rozdíl od soudu prvního stupně, podle kterého účastníci uzavřeli platnou smlouvu o úvěru a neplatné je pouze jejich ujednání o úrocích, dospěl k závěru, že úvěrová smlouva se zjevně příčí dobrým mravům a jako taková je jako celek podle § 588 věta první občanského zákoníku neplatná. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti a aplikace ustanovení § 577 obč. zák. je vyloučena. Na tomto závěru nic nemění zjištění, že výše úroku byla ve smlouvě sjednána transparentně a že žalobkyně vůči žalované splnila i informační povinnosti, které jí plynou ze zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud ale měla žalovaná z poskytnutých [částka] vrátit během [Anonymizováno] měsíců [částka], resp. včetně úhrady za pojištění ve výši [částka] (tedy trojnásobek) při úroku 78,56 % ročně, tak nelze k jinému závěru dojít. Výši úroků je nutno posuzovat v době vzniku smluvního vztahu, proto není z hlediska posouzení platnosti předmětné úvěrové smlouvy rozhodné to, jestli se žalobkyně v soudním řízení domáhá zaplacení celé jejich sjednané výše či pouze jejich určité části. Ve věci sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud judikoval, že co se týče občanskoprávní judikatury, tato považuje za nepřiměřenou úrokovou míru ve výši 60 %, jež podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry. Obdobně judikoval Nejvyšší soud ve věci sp. zn. [spisová značka], kde uvedl, že v rozporu s dobrými mravy je výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejího sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěru nebo půjček. Ve věci sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud shledal nemravnou úrokovou sazbu ve výši 66 % ročně. V předmětném případě činí úroková sazba 78,56 % ročně a RPSN úvěru činí 114,04 %. Takto sjednanou výši úroků a RPSN shledal soud jako rozpornou s dobrými mravy, neboť nelze odhlédnout od toho, že v době uzavření předmětné smlouvy činila obvyklá výše úroků i RPSN, za které banky v daném období poskytovaly úvěry na spotřebu, cca 10 % ročně. Podle výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. I pokud by soud připustil, že při nebankovnímu úvěru a objemu poskytnutých finančních prostředků se může jevit přiměřenou sazba cca 3x vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě případně přiměřenou hodnotit sazbu úroků a RPSN ve výši okolo 30 %. Žalobkyní požadovaná sazba úroků a výše RPSN poskytnutého úvěru se z tohoto pohledu jeví jako zcela zjevně nepřiměřená (nemravná).
8. Kromě výše úroku a roční procentní sazby nákladů je však třeba zohlednit i další okolnosti, za kterých byla smlouva uzavřena a přihlédnout i k jejímu dalšímu obsahu. Nelze pominout, že smlouva byla uzavřena mezi profesionálem a spotřebitelem, že byla uzavřena adhezním způsobem a že žalovaná na formuláři vypracovaném žalobkyní nemohla nic ovlivnit. Podle smlouvy vzniklo žalobkyni automaticky právo požadovat celý dluh v případě prodlení žalované po dobu 65 dnů, tj. požadovat celou jistinu úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění k úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů, dále bylo ujednáno, že ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru, a že úrok běží i po zesplatnění úvěru. Soud vznesl pochybnosti, jak tomuto ujednání může rozumět průměrný spotřebitel, tedy pochybnosti o transparentnosti a srozumitelnosti smluvních ujednání, a přihlédl i k tomu, že pro případ porušení platební povinnosti byla žalovaná sankcionována smluvní pokutou, jejíž výše byla stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti (ustanovení § 132 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) a dalšími náklady, jsou jen termínem pro další smluvní sankci. Jednou z hlavních zásad soukromého práva je to, že uspořádání smluvních vztahů musí být spravedlivé a nemůže zakládat zřejmou nerovnováhu k tíži slabší strany, což v projednávané věci nebylo dodrženo a zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Za této situace mohla žalobkyně požadovat vrácení plnění z titulu bezdůvodného obohacení.
9. Rovněž v projednávané věci však k nemravné úrokové sazbě přistupuje ještě nemravná výše sjednané smluvní pokuty a dalších podmínek zejména přirůstání úroků k jistině, v důsledku které je požadováno po žalované zaplatit takto vysokou částku. Smluvní pokuty byly sjednány jednak za prodlení s každou splátkou a dále v případě zesplatnění úvěru. To je opět za hranicí mravného ujednání smluvní pokuty, viz. např. judikatura Nejvyššího soudu ve věci [spisová značka] nebo [spisová značka]. Jednou z hlavních zásad soukromého práva je to, že uspořádání smluvních vztahů musí být spravedlivé a nemůže zakládat zřejmou nerovnováhu k tíži slabší strany, což v projednávané věci nebylo dodrženo a zakládá to absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.
10. S ohledem na výše uvedené soud posoudil doloženou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou, žalovaná se tedy vyplacením jistiny pouze bezdůvodně obohatila o [částka], přičemž žalobkyni ničeho nezaplatila. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] z titulu bezdůvodného obohacení. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k předžalobní výzvě k plnění ze dne [datum], která byla žalované odeslána téhož dne, přičemž podle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalované dne [datum], a v rámci které žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě 15 dnů. Protože žalovaná žalobkyni ani na základě této předžalobní výzvy k plnění ničeho nezaplatila, dostala se ode dne [datum] do prodlení a od tohoto data byl žalobkyni soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění byla určena třídenní podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.
11. Žalobkyně doložila, že ve smyslu § 86 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného spotřebitele, neboť informace poskytnuté spotřebitelem o své schopnosti splácet ověřila doklady o příjmech žalované a výpisy z nebankovního registru klientských informací či z registru SOLUS, na základě kterých bylo zjištěno, že žalovaná v době uzavření úvěrové smlouvy disponovala dostatečnými příjmy ke splácení všech svých závazků i pravidelných životních nákladů.
12. Ve zbytku žalovaného nároku soud žalobu s poukazem na výše uvedené právní hodnocení věci zamítl, a to pro nedůvodnost (viz výrok II. tohoto rozsudku).
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši [částka], přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalované v rozsahu 35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka], z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze čtyř úkonů právní služby ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby, účast na jednání soudu) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., z cestovného zástupce žalobkyně ve výši [částka] při průměrné spotřebě dle velkého technického průkazu vozidla 7,4 l/100 km v případě jedné cesty na jednání soudu na trase [adresa] a zpět (celkem [hodnota] km) vozidlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] v roce 2026 při ceně benzinu [částka] /l a sazbě základní náhrady [částka] /km včetně náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu při cestě na jednání na trase [adresa] a zpět v délce 2 započatých půlhodin po [částka] (celkem [částka]), a také z DPH v sazbě 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), což je [částka]. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).