Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši [částka] od [datum] do [datum] a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka], zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu č. [hodnota] o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému revolvingový úvěr do výše [částka], který mohl žalovaný postupně a opakovaně čerpat. Žalovaný se zavázal úvěr hradit spolu s úroky v minimálních měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce až do splacení úvěru. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne [datum]. Žalovaný dlužnou splátku neuhradil ani poté, co jej žalobkyně o zaplacení opakovaně upomínala. V důsledku trvajícího prodlení žalovaného přistoupila žalobkyně k zesplatnění dluhu a vyzvala žalovaného k úhradě neuhrazené jistiny ve výši [částka], kapitalizovaného smluvního úroku, zákonného úroku z prodlení a nákladů na upomínkování v celkové výši [částka]. Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě do [datum]. Žalobkyně proto požadovala také zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ode následujícího po dni konce lhůty podle výzvy k zaplacení do dne podání žaloby, tedy ve výši [částka]. Žalovaný zaplatil žalobkyni za trvání smlouvy pouze [částka], zbytek dluhu ani přes výzvy nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského řádu soudního (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr, na jehož základě mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách o minimální výši [částka] spolu s úrokem ve výši 57,99 % ročně až do splacení úvěru. Podle článku 5.4 smlouvy činily náklady na upomínku k úhradě dlužné částky [částka]. Podle článku 5.8 smlouvy činila smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné jistiny ode následujícího po dni konce lhůty určené v předžalobní výzvě do zaplacení. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy zjistila, že žalovaný má průměrný měsíční disponibilní zůstatek ve výši [částka]. Výpisem z bankovního účtu bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši [částka]. Žalovaný však zaplatil pouze částku [částka]. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou ke dni [datum]. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky upomínán dopisy ze dnů [datum] a [datum]. Jelikož žalovaný dlužnou částku nezaplatil, zesplatnila žalobkyně celý úvěr ke dni [datum]. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum], a to ve lhůtě do [datum].
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč. zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 věta první obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 576 obč. zák. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
6. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny v celkové výši [částka] zaplatit úroky z vyplacených částek ve výši 57,99 % ročně, jakož i z výše roční procentní sazby nákladů předmětného spotřebitelského úvěru, která činí 76,18 %. Taková ustanovení považuje soud za neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 588 obč. zák. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. [spisová značka], kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Soud zjišťoval průměrnou výši úroků úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2025 činila přibližně 8 % ročně. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek jmenovaného soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Co se týká posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zde soud přihlédl k výši poskytované jistiny, zjišťovaným skutečnostem ohledně finanční situace žalovaného včetně lustrace ve vícero rejstřících či užití ekonomického modelu, a dospěl tak k závěru, že není namístě posoudit smlouvu jako absolutně neplatnou i z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
7. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám, neboť z hlediska právního posouzení se v předmětném případě jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 obč. zák., když dle § 2991 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil na úkor žalobkyně o částku [částka], přičemž na svůj dluh již zaplatil částku v celkové výši [částka]. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby žalobkyni uhradil bezdůvodné obohacení ve výši [částka]. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků ze dne [datum], ve které žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě do [datum]. Od následujícího dne, tj. od [datum], náleží žalobkyni zákonný úrok z prodlení s vrácením dlužné jistiny. Lhůta k plnění byla určena třídenní obecná podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.
8. S ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (viz výrok II. tohoto rozsudku).
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši [částka], přičemž tato částka představuje 52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 76 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).