Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a se smluvním poplatkem z prodlení 0,1 % denně z této částky od [datum] do zaplacení, dále částku [částka]. Návrh odůvodnila tím, že první částka vznikla z titulu neuhrazeného poplatku za překročení povoleného měsíčního nájezdu ze smlouvy o podnájmu vozidla ze dne [datum] č. [hodnota] a druhá částka je poplatek za předání pohledávek k vymáhání externí agenturou. Při prvním jednání opravila žalobní tvrzení tak, že žalovaná za dobu pronájmu vozidla najela celkem 5 537 km, kdežto povoleno měla pouze 3 975 km, překročila tedy limit o 1 562 km, proto požadovala 13 230,14 Kč, když podle jejího výkladu smlouvy má být celý počet přejetých kilometrů vynásoben částkou 8,47 Kč. K poplatkům za vymáhání uvedla, že ve smlouvě je odkaz na VOP a v těch je zase odkaz na sazebník, kde je poplatek sjednán. Je možné, že agentura vymáhala vyšší částku, než je uplatněna žalobou, tedy i z jiných právních titulů, a poplatek za inkasní agenturu je možné uplatnit jen jednou. Posledního jednání se žalobkyně nezúčastnila.Žalovaná se písemně vyjádřila tak, že se jednalo omyl pracovníka žalobkyně, poté uvedla, kromě toho, že v žalobě je početní chyba, že původně si chtěla (dne 16. 2. 2024) pronajmout vůz [Anonymizováno] s povoleným nájezdem 2 500 km měsíčně, vůz byl ale panem [Anonymizováno] následně změněn na [Anonymizováno] s ujištěním, že co do parametru vozu i nájezdu budou podmínky stejné. Když zjistila, že ve smlouvě je něco jiného, tak jí pan [jméno FO] telefonicky sliboval, že to napraví a totéž říkal technik, od kterého vůz přebírala a pak mu ho i vracela, je podepsán na předávacím protokolu. Žalobkyně nekontaktovala žalovanou, přestože vůz měl GPS a museli tak vědět, že povolené km překračuje. Závěrečným návrhem navrhla žalobu zamítnout nebo alespoň výrazně snížit požadovanou částku z důvodů výše uvedeným, tedy že jí bylo slíbeno něco jiného, než nakonec podepsala, smlouvu tak uzavřela pod určitým nátlakem, protože jí bylo panem [Anonymizováno] slíbeno, že bude změněna. Dále žalovaná poukázala na to, že žalobkyně provedla chybu, když po ní chtěla vrátit gumy, které žalovaná nepřevzala, dále poukázala na to, že žalobkyně neinformovala o tom, že přejíždí povolené km, ani se jí to nezobrazovalo v aplikaci. O tom, že přejíždí km, jí upozornili až v okamžiku, cca týden nebo 14 dní před vrácení vozu.K protokolu o vrácení vozu žalovaná uvedla, že nerozporuje zapsané km zde uvedené. Ke smlouvě o podnájmu vozidla na dobu neurčitou č. [hodnota] uvedla, že tuto smlouvu skutečně v elektronické formě přečetla a poté i elektronickou formu podepsala. Ví o tom, co znamená podpis na smlouvě, podepsala ji proto, že věřila panu [Anonymizováno], že jí změní.Žalobkyně navrhla jako důkazní návrh vyžádat od žalobkyně zvukovou nahrávku, na které je nahráno sjednání smlouvy, žalobkyně by mí měla mít, neboť ve všech hovorech upozorňuje, že je hovor nahráván. Hovor proběhl dříve, než podpis smlouvy, byl cca 15 minut před podpisem smlouvy. Dále navrhuje vyslechnout kamarádku [jméno FO], která může potvrdit, že technik při přebírání vozu řekl: „Pokud jste takto domluveni, tak vám to změní“. Jednalo se o zaměstnance žalobkyně. Soud oba důkazní návrhy zamítl, protože i při prokázání toho, co žalovaná tvrdí, by to nemělo vliv na rozhodnutí ve věci. K prvnímu důkaznímu návrhu soud uvádí, že naprosto běžně před podepsáním smlouvy probíhá vyjednávání o obsahu této smlouvy, kde mohou zaznít mnohé varianty. Následně je samotným podpisem stvrzena konečná verze dohody, tou je níže uvedená smlouva o podnájmu, u které žalovaná potvrdila její přečtení a následný podpis. Druhý důkazní návrh je pro rozhodnutí nepodstatný, protože technik dle tvrzení žalované pouze obecně sděloval, že pokud bylo něco dohodnuto, tak bude smlouva změněna, a sděloval to bez znalosti věci.Žalobkyně doložila faktury na žalobou uplatněné položky.Z protokolu o vrácení vozu ke smlouvě č. [hodnota] má soud za prokázané, že žalovaná převzala vozidlo Kia XCeed dne [datum] s najetými 22 180 km a vozidlo vrátila [datum] s najetými 27 717 km, tedy celkem najela za dobu pronájmu 5 537 km; žalovaná vše stvrdila svým podpisem. Ze smlouvy o podnájmu vozidla na dobu neurčitou č. [hodnota] má soud za prokázané, že byla uzavřena dne [datum], povolený nájezd činil 1 250 km měsíčně, sazba za přejetý kilometr byla sjednána takto: „do 1 000 km – [částka] s DPH, 1 001 - 3 000 km – [částka] s DPH“. V článku 4.5 je sjednáno, že poskytovatel je oprávněn klientovi účtovat poplatek ve výši [částka] za každou upomínku, v úvodu smlouvy je uvedeno, že nedílnou součástí této smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky.Z doložených všeobecných obchodních podmínek se podává, že má celkem [hodnota] stran, v článku 16 je co do poplatků a smluvních pokut uveden odkaz na sazebník, bez uvedení bližších podmínek, za jakých je žalobkyně oprávněna předat věc inkasní agentuře. V sazebníku je mimo jiné uveden poplatek [částka] + DPH za předání pohledávek vyplývající z jedné smlouvy klienta k vymáhání externí agenturou.Podle § 1746 odst. 1, 2 o. z. zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.Soud došel k právnímu závěru, že v podnájemní smlouvě si strany mj. sjednaly výše uvedený poplatek za přejeté kilometry nad povolený nájezd. Žalovaná podpis smlouvy potvrdila, i samotné prostudování textu před podpisem. K námitce, že žalobkyně neinformovala o tom, že přejíždí povolené km, ani se jí to nezobrazovalo v aplikaci, soud uvádí, že žádná taková povinnost ve smlouvě nebyla sjednána. Soud proto žalobě vyhověl v části na zaplacení poplatku za překročený povolený nájezd kilometrů, a to tak, že prvních 1 000 km vynásobil částkou 7,87 Kč a zbylé kilometry částkou 8,47 Kč. Dle názoru soudu takto zní text smlouvy, a pokud má žalobkyně jiný názor (podle ní se mají všechny najeté kilometry násobit tou vyšší sazbou), tak k tomu soud uvádí, že smlouva byla nepochybně vyhotovena žalobkyní a k její tíži tak jdou případné nejasnosti ve smlouvě. Žalovaná sice namítala, že jí pracovník žalobkyně slíbil počet povolených kilometrů zvýšit, ale nedostavila se k jednání a nemohla tak navrhnout žádné důkazy k prokázání tohoto tvrzení. Soud ale konstatuje, že žalobkyně doložila smlouvu podepsanou oběma stranami digitálním podpisem, kde je povolený nájezd zřetelně uveden, dokonce tučně. Proto soud má za prokázané, že sjednaný povolený nájezd byl 1 250 km měsíčně, tedy za dobu trvání smlouvy, po přepočtení měsíčního nájezdu na počet dnů nájmu, celkem 3 975 km. Žalovaná nevyvrátila tvrzení žalobkyně, že tento poplatek neuhradila.Co se týče požadavku na poplatek za vymáhací agenturu, tak ten soud zamítl z důvodu, že nebyly sjednány podmínky, za kterých je žalobkyně oprávněna věc inkasní agentuře předat. V uzavřené smlouvě o takových podmínkách není žádná zmínka a ve všeobecných obchodních podmínkách je pouze prostý odkaz na sazebník, který uvádí pouze výši poplatku. Smluvně tak nebyl sjednán závazek žalované hradit tento poplatek z důvodu neurčitosti. Dále soud konstatuje, že sjednaná výše poplatku je v rozporu s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o. z., když bez ohledu na počet a druh úkonů učiněných inkasní agenturou je poplatek téměř stejný, jako celá vymáhaná pohledávka z titulu poplatku za přejeté kilometry. Jako nadbytečný soud proto zamítl důkazní návrh na prokázání počtu a druhu těchto úkonů.Stejný závěr platí pro smluvní pokutu, která není sjednána ve smlouvě. Zde soud odkazuje na § 1753 věta prvá o. z., podle kterého ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Dále zde soud odkazuje na judikát I.ÚS 3512/11, podle kterého v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Závazek na zaplacení smluvní pokuty tak žalovaná neodsouhlasila, proto nemohl být platně sjednán.K námitce, že agentura možná vymáhala vyšší částku, než je uplatněna žalobou, tedy i z jiných právních titulů, soud uvádí, že v Sazebníku je přímo uvedeno, že se jedná o poplatek z jedné smlouvy klienta.Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo jen částečně prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud shledal žalobu částečně důvodnou a vyhověl jí jak co poplatku za překročený nájezd, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši stanovené shora citovaným nařízením vlády. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalované.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu když žalobkyně měla úspěch ve věci jen částečný, méně než poloviční, a žalovaná náhradu nákladů nepožadovala.