Výrok
I. Žalovaný je povinen s účinností od [datum] přispívat na výživu žalobkyně částkou [částka] měsíčně, vždy do každého 15. dne běžného měsíce k rukám žalobkyně.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala zvýšení výživného stanoveného ještě vůči nezletilé žalobkyni rozsudkem OS [adresa] -[Anonymizováno].Žalovaný uvedl, že s návrhem souhlasí.Podle ustanovení § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který proti němu žalobou uplatňování, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.Protože žalovaný výslovně uznal uplatněný nárok, zjišťoval soud, zda jsou dále naplněny i další předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Podle ustanovení § 153 a) odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2). Podle ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem.V posuzovaném případě je soud toho názoru, že povaha věci – nároky z vyživovací povinnosti zletilému - umožňuje, aby si účastníci svá vzájemná práva a povinnosti upravili svými právními úkony. Proto tato povaha věci rovněž umožňuje, aby skončili řízení soudním smírem. Protože soud dospěl k závěru, že v předmětné věci mohl být schválen smír ve znění žalobou požadovaného petitu, neboť není v rozporu s právními předpisy (ve smyslu § 99 odst. 2 o. s. ř.), proto bylo žalobě rozsudkem pro uznání vyhověno.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, s tím, že žalobkyni žádné náklady nevznikly.