Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku [částka] sestávající z neuhrazené jistiny a poplatků, úroku z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od [datum] do zaplacení, dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka] s odůvodněním, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému částku [částka], kterou se žalovaný zavázal spolu s poplatkem ve výši [částka] vrátit nejpozději do [datum]. Smluvní pokuta byla sjednána ve smlouvě jako [částka] za každou zaslanou upomínku. Žalovaný však žalobkyni uvedené peněžní prostředky ani přes zaslanou výzvu neuhradil.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. Smlouva o zápůjčce byla mezi účastníky sjednána dne [datum], RPSN činní [Anonymizováno] %, splatnost dluhu jeden měsíc.Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Soud došel k závěru, že výše uvedená smlouva o zápůjčce je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Jedná se o právní zhodnocení, proto soud mohl rozhodnout bez jednání, když s tímto postupem účastníci vyslovili souhlas. Z předmětné smlouvy bylo zjištěno, že žalovanému byla za úplatu v celkové výši [částka] poskytnuta částka [částka] se splatností 1 měsíce. Poplatek za poskytnutí zápůjčky je de facto kapitalizovaný úrok, který tak fakticky činí téměř [Anonymizováno] % ročně, roční procentní sazba nákladů úvěru činí [Anonymizováno] %. Takové ujednání má soud za odporující dobrým mravům, a tedy neplatné dle shora uvedeného ustanovení občanského zákoníku. Ačkoli si je soud vědom, že každé sjednání zápůjčky představuje pro věřitele určité fixní náklady, které musí být následně zahrnuty do jeho jednotlivých splátek, neospravedlňuje tato skutečnost dle názoru soudu stranami sjednanou sazbu ročních procentních nákladů uvedené zápůjčky, která je nemravná a pro dlužníka likvidační. Uvedená výše této sazby dlužníka v drtivé většině případů nutně vrhá do ještě větší finanční tísně, než ve které se nalézal před tím, než mu zápůjčka byla poskytnuta, a zápůjčka tak jeho finanční situaci nejenže neřeší, ale naopak zhoršuje. Dle judikatury Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje při uzavření smlouvy o půjčce přiměřený úrok (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka]). Jestliže se v daném období dle statistických údajů České národní banky roční procentní sazba nákladů u bankovních institucí pohybovala v rozmezí cca 10 % za jeden rok, tak pokud by soud připustil, že při nebankovní zápůjčce a objemu poskytnutých finančních prostředků se může jevit přiměřenou i sazba cca 3x vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě přiměřenou hodnotit sazbu ve výši okolo 30 % za jeden rok. Žalobkyně však požadovala více než [Anonymizováno] a z tohoto pohledu se výše navýšení jeví jako nepřiměřená, a tedy nemravná. Stejný závěr platí i pro sjednanou smluvní pokutu, která situaci dlužníka ještě zhoršuje.Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.V daném případě dospěl soud k závěru, že ujednání o faktickém úroku a potažmo roční procentní sazbě nákladů s ohledem na formulaci a podobu celé smlouvy nelze oddělit od ostatního obsahu, a je třeba proto mít za to, že neplatnou je celá smlouva.V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku uvedenou ve výroku I., přičemž jí následně ničeho nevrátil.Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Žalovaný přijal plnění z neplatného právního úkonu, svou povinnost toto plnění vydat zpět žalobkyni dobrovolně nesplnil, a proto v části na zaplacení jistiny shledal soud podanou žalobu důvodnou, a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni poskytnutou jistinu spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po lhůtě splatnosti uvedené v předžalobní upomínce.Ve zbytku pak byla žaloba s ohledem na shora uvedené závěry jako nedůvodná zamítnuta. Soud zamítl i požadované úroky spojené s uplatněním pohledávky, protože žalobkyně uplatňovala i uvedenou nemravnou smluvní pokutu a poplatek.O nákladech řízení soud rozhodl v § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně měla úspěch ve věci pouze částečný.